Slučka malá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSlučka malá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď slukovití (Scolopacidae)
Rod slučka (Lymnocryptes)
F. Boie, 1826
Binomické jméno
Lymnocryptes minimus
(Brunnich, 1764)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slučka malá (Lymnocryptes minimus) je malý monotypický druh bahňáka z čeledi slukovitých. Je také jediným druhem v monotypickém rodu Lymnocryptes.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vzdáleně se podobá bekasině otavní, je však výrazně menší, s kratším zobákem. Dorůstá délky 17–19 cm, v rozpětí křídel měří 30–36 cm a váží 40–60 g. Výrazná je kresba hlavy s dvojitým nadočním proužkem, tmavou půlměsičitou skvrnou pod okem a tmavým temenem bez středního světlého proužku. Hruď a boky jsou podélně (ne příčně) proužkované, na hřbetě má kontrastní žluté proužky.[3]

Žije velmi skrytě, při ohrožení se tiskne k zemi a spoléhá přitom na své maskovací zbarvení; vyletuje zpravidla až na poslední chvíli. Většinu roku se chová tiše, zpěv, který tvoří rytmické „tlok–tokli–tlok–tokli“, je však velmi výrazný a slyšitelný na velkou vzdálenost. Samci se jím ozývají za letu i na zemi.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na rozlehlých rašeliništích severní Evropy a východní Sibiře. Tažný druh se zimovišti v západní a severozápadní Evropě, Středomoří, severní Africe, Sahelu a jihozápadní Asii.[5] Zimuje na březích vod nebo v nízkých travnatých bažinatých porostech.[6]

Na území České republiky se objevuje na tahu a velmi vzácně zimuje.[3] V 50. letech 20. století bylo i pozorováno hnízdění sluček u Černé v Pošumaví.[7]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně různými bezobratlými, ale požírá také semena.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Lymnocryptes minimus

Hnízdí na zemi, v jedné snůšce jsou obvykle 4 hnědá, tmavě skvrnitá vejce. Inkubační doba trvá 17–24 dnů, na vejcích sedí pouze samice.[8][9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. Lymnocryptes [online]. Integrated Taxonomic Information System, [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 150-151.  
  4. COLSTON, Peter; BURTON, Philip. Limicolen – Alle europäischen Watvogel-Arten, Bestimmungsmerkmale, Flugbilder, Biologie, Verbreitung. München : BlV Verlagsgesellschaft, 1989. ISBN 3-405-13647-4. S. 160.  
  5. DELANY, Simon Delany; SCOTT, Derek; DODMAN, Tim; STROUD, Davida. An Atlas of Wader Populations in Afrika and Western Eurasia. Wageningen : Wetlands International, 2009. ISBN 978-90-5882-047-1. S. 259.  
  6. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 108.  
  7. MLÍKOVSKÝ, Jiří: Pravděpodobné historické hnízdění slučky malé (Lymnocryptes minimus) na Šumavě, Česká republika. Sylvia 2009/45: 248–251. Dostupné online.
  8. DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 183.  
  9. Jack Snipe [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]