Slezský hřbet
| Slezský hřbet | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší bod | 1603 m n. m. (Sněžka) |
| Nadřazená jednotka | Krkonošské hřbety |
| Sousední jednotky | Janovické rudohoří, Jizerské hory, Krkonošské rozsochy, Český hřbet |
| Podřazené jednotky | Západní Slezský hřbet, Východní Slezský hřbet |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko Polsko |
| Povodí | Labe, Odra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slezský hřbet je geomorfologický okrsek Krkonoš. Je považován za hlavní hřeben hor a na jejich území kopíruje polsko - českou státní hranici v téměř celé délce. Na území České republiky se nachází částečně na území Libereckého a částečně na území Královéhradeckého kraje. Nejvyšším vrcholem je Sněžka (1603 m n. m.), která je zároveň nejvyšším vrcholem celého pohoří. Původní německý název Schlesischer Kamm zahrnoval jeho část mezi Labskou loukou a Špindlerovou boudou.[1]
Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]
Slezský hřbet náleží do geomorfologického celku Krkonoš a podcelku Krkonošské hřbety[2]. Od jižněji položeného rovnoběžného Českého hřbetu jej postupně od západu odděluje Mumlavský důl, Labský důl, Důl Bílého Labe a Obří důl. Východně od Obřího dolu na něj z jihu navazuje Růžohorská hornatina patřící již do Krkonošských rozsoch. V západním zakončení hřbetu se nachází Harrachovská kotlina, která je jeho samostatnou geomorfologickou částí. Jižně od ní se vypíná další z krkonošských rozsoch Vilémovská hornatina. Novosvětský průsmyk odděluje Slezský hřbet na západě od Jizerských hor, severní polské svahy spadají do Janovického rudohoří. Přibližně v polovině délky jej sedlo mezi vrcholy Čihadlo a Malý Šišák (u Špindlerovy boudy) rozděluje na dva geomorfologické podokrsky: Západní Slezský hřbet a Východní Slezský hřbet. Hřbet se nachází na území Krkonošského národního parku.
| Geomorfologické členění Krkonoš | ||
|---|---|---|
| ČESKÁ VYSOČINA • Krkonošsko-jesenická subprovincie • Krkonošská oblast | ||
| KRKONOŠSKÉ HŘBETY |
Slezský hřbet | |
| Český hřbet | ||
| KRKONOŠSKÉ ROZSOCHY |
Vilémovská hornatina |
|
| Vlčí hřbet | nečlení se (Vlčí hřeben, 1140 m)
| |
| Žalský hřbet | nečlení se (Mechovinec, 1081 m)
| |
| Černohorská hornatina |
||
| Růžohorská hornatina |
||
| Rýchory | nečlení se (Dvorský les, 1035 m)
| |
| VRCHLABSKÁ VRCHOVINA |
Janský hřbet | nečlení se (Zlatá vyhlídka S, 810 m)
|
| Lánovská vrchovina | nečlení se (Sovinec, 765 m)
| |
| PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol) | ||
Vrcholy[editovat | editovat zdroj]
Jednotlivé vrcholy tvoří v rámci hřbetu souvislou řadu. Bočních vrcholů není mnoho. Nejzápadnějším vrcholem hřbetu je u Novosvětského průsmyku Mrtvý vrch (1062 m), nejvýchodnějším pak Čelo (1269 m) u Pomezních Bud.[3]
Vodstvo[editovat | editovat zdroj]
Slezský hřbet tvoří hlavní evropské rozvodí Severního a Baltského moře. Jeho severní polské svahy spadají do povodí Odry. Jižní svahy spadají do povodí Labe a odvodňují jej (od západu) Mumlava, Labe, Bílé Labe, Úpa a Malá Úpa.
Stavby[editovat | editovat zdroj]
Ve vrcholovém prostoru Slezského hřbetu nalezneme prakticky jen izolované horské boudy, v nižších polohách pak nečetné luční enklávy s nepočetnou roztroušenou zástavbou.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Wanderkarte Riesengebirge 1937 - přetisk historické mapy (vydal ČENO Pec pod Sněžkou 1995)
- ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
- ↑ Základní mapa ČR 1:200 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.