Přeskočit na obsah

Serie A 1954/1955

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Serie A 1954/55)
Serie A 1954/1955
ZeměItálieItálie Itálie
Informace
Ročník53. ročník (23. ročník Serie A)
VítězMilán (5. titul)
Nejlepší střelec Gunnar Nordahl (27 branek)
SestupujícíUdinese
Catania

Soutěžní ročník Serie A 1954/1955 byl 53. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 23. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 19. září 1954 do 19. června 1955 a skončila vítězstvím Milána, který vyhrál pátý titul celkově.

Nejlepším střelcem se stal již popáté švédský fotbalista Gunnar Nordahl (Milán), který vstřelil v sezoně 27 branek.

Před sezonou

[editovat | editovat zdroj]

Obhájci titulu z Interu si nepořídilo žádné velké jméno, naopak z klubu odešlo spousta výborných hráčů: po 7 letech u Nerazzurri odešel Fattori (Brescia), po 6 letech Giovannini (Lazio) a střelec Nyers (Řím) a také odešel Ivano Blason (Verona). To jejich městský rival Rossoneri změnil prezidenta. Nový prezident se stal Andrea Rizzoli a ten koupil mistra světa z roku 1950 za 52 milionů lir Schiaffina[1] Dále přivedl Ricagniho (Juventus) a budoucí legendu klubu, 22letého Maldiniho (Triestina). Naopak odešli Piccinini (Palermo) a Moro (Udinese).

Bianconeri se rozloučilo po 15 letech hraní v klubu Parolou, po 6 letech odešel také Dánský střelec Hansen (oba Lazio). Odešel také Bertuccelli (Řím). Naopak přišel Colombo (Monza) a Garzena (Alessandria). Výměnu provedlo Udinese s Fiorentinou, když vyměnilo Virgiliniho za Magliho.

Konec kariéry ohlásil poslední hrající Italský mistr světa z roku 1938, tehdy 40letý Silvio Piola, který odehrál 21 prvoligových sezon, ve kterých střelil rekordních 274 branek.

Další změny byli: Roberto Lovati (MonzaTurín), Enzo Bearzot (CataniaTurín), Pietro Grosso (ŘímTurín), Giacomo Losi (CremoneseŘím), Emilio Caprile (LazioAC Legnano) a Lucidio Sentimenti (LazioVicenza).

Během sezony

[editovat | editovat zdroj]

Již od začátku sezony se dostal do vedení Milán, který vyhrál na začátku sedm utkání v řadě a získal nad svými soupeři značný náskok. Nakonec vyhrál svůj pátý titul a mohlo se tak zúčastnit nového evropského poháru PMEZ. Měl nejlepší obranu a také díky nejlepšímu střelci ligy Nordahlovi (27 branek) i útok. Během sezony překvapivě vyměnilo trenéra a to Maďara Béla Guttmann za Puricelliho.

Na 2. místě původně skončilo Udinese, jenže na konci sezony byl za sportovní přestupek odsouzen k sestupu spolu s nováčkem z Catanie. Na 3. místě skončil Řím, který měl o sedm bodů méně něž mistr ligy. Velmi dobré umístění zaznamenala Boloňa, která obsadila 4. místo, což bylo nejlepší umístění od mistrovské sezony 1940/41.

Sestoupit mělo SPAL a Pro Patria, ale verdikt komise je vrátil do Serie A. Místo nich sestoupilo Udinese a Catania, protože v zápase v posledním kole ze sezony 1952/53 se oba kluby provedlo sportovní přestupek kole sezony[2].

Účastníci

[editovat | editovat zdroj]
Klub Město Stadion Trenér Nejlepší střelec
Atalanta Bergamo Stadio Comunale Luigi Bonizzoni Poul Rasmussen (16)
Boloňa Boloňa Stadio Comunale Giuseppe Viani Gino Pivatelli (17)
Catania Catania Stadio Cibali Piero Andreoli Vittorio Ghiandi (11)
Fiorentina Florencie Stadio Comunale Fulvio Bernardini Giuseppe Virgili (15)
Inter Milán Stadio San Siro Alfredo Foni Gino Armano (14)
Janov Janov Stadio Luigi Ferraris György Sárosi (1.–31. kolo)
Ermelindo Bonilauri
Attilio Frizzi (9)
Juventus Turín Stadio Comunale di Torino Aldo Olivieri + George Raynor (1.–5. kolo)
Aldo Olivieri (6.–17. kolo)
Aldo Olivieri + Virginio Rosetta
Helge Bronée (11)
Lazio Řím Stadio dei Centomila Federico Allasio (1.–7. kolo)
Roberto Copernico + George Raynor
John Hansen (15)
Milán Milán Stadio San Siro Béla Guttmann (1.–19. kolo)
Héctor Puricelli
Gunnar Nordahl (27)
Neapol Neapol Stadio della Liberazione Eraldo Monzeglio Hasse Jeppson,
Giancarlo Vitali (10)
Novara Novara Stadio Comunale Antonio Janni Dionisio Arce (11)
Pro Patria Busto Arsizio Stadio Comunale Luigi Rossetto (1. –14. kolo)
Imre Senkey
Norberto Höfling (8)
Řím Řím Stadio dei Centomila Jesse Carver Carlo Galli (12)
Sampdoria Janov Stadio Luigi Ferraris Paolo Tabanelli (1. –7. kolo)
Paolo Tabanelli + Lajos Czeizler
Oliviero Conti,
Giuseppe Baldini,
Pierluigi Ronzon (10)
SPAL Ferrara Stadio Comunale Bruno Biagini Rinaldo Olivieri (7)
Turín Turín Stadio Filadelfia Annibale Frossi Giancarlo Bacci (15)
Triestina Terst Stadio Comunale Severino Feruglio Giuseppe Secchi (10)
Udinese Udine Stadio Moretti Giuseppe Bigogno Lorenzo Bettini (20)
Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Milán 34 19 10 5 81 35 48
2. Udinese 34 16 12 6 58 42 44
3. Řím 34 13 15 6 53 39 41
4. Boloňa 34 15 10 9 54 47 40
5. Fiorentina 34 14 11 9 49 48 39
6. Neapol 34 13 12 9 50 40 38
7. Juventus 34 12 13 9 60 53 37
8. Inter 34 11 12 11 38 40 36
9. Sampdoria 34 11 12 11 54 44 34
10. Turín 34 12 10 12 42 45 34
11. Janov 34 9 13 12 34 44 31
12. Catania 34 10 10 14 38 47 30
13. Lazio 34 11 8 15 41 52 30
14. Triestina 34 9 12 13 34 52 30
15. Atalanta 34 8 12 14 35 38 28
16. Novara 34 10 8 16 39 53 28
17. SPAL 34 5 13 16 24 49 23
18. Pro Patria 34 6 9 19 29 55 21
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
  • při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
  • kluby SPAL a Pro Patria, mělo sestoupit, jenže kvůli korupci sestoupilo Udinese a Catania.
     Mistr ligy + kvalifikoval se na Latinský pohár a Poháru PMEZ
     Kvalifikoval se na Středoevropský pohár
     Sestup do Serie B

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Výsledková tabulka

[editovat | editovat zdroj]
  Atalanta Boloňa Catania Fiorentina Janov Inter Juventus Lazio Milán Neapol Novara Pro Patria Řím Sampdoria SPAL Turín Triestina Udinese
Atalanta 0:1 4:0 5:1 0:2 1:1 2:1 3:2 1:1 1:1 4:0 1:2 1:1 1:1 0:0 2:0 0:0 0:2
Boloňa 0:0 4:2 0:2 2:1 3:2 2:1 2:1 1:2 1:3 2:2 5:0 1:3 3:1 2:0 4:1 1:1 2:4
Catania 1:0 2:2 0:1 2:0 1:1 2:2 1:0 1:3 1:1 0:0 2:1 2:2 2:1 1:0 2:1 2:1 5:0
Fiorentina 2:1 0:2 2:1 2:2 3:3 0:0 0:1 0:2 0:0 1:0 1:0 1:1 1:0 1:0 2:2 4:1 3:1
Janov 1:0 1:2 0:0 0:0 2:0 2:0 2:0 0:8 1:1 0:0 1:3 1:0 1:1 1:1 2:0 0:0 1:1
Inter 3:0 2:2 3:0 3:5 0:1 1:2 2:1 1:1 1:4 3:0 2:0 1:2 1:0 1:0 1:1 4:1 2:2
Juventus 0:0 5:1 1:1 4:1 2:1 3:2 4:2 3:4 1:1 2:1 4:2 1:1 2:2 3:1 3:0 1:2 1:1
Lazio 1:0 0:0 1:0 2:1 2:1 3:2 2:1 2:4 2:1 1:1 2:0 1:1 1:3 0:0 0:2 1:1 0:2
Milán 3:1 0:0 2:0 4:0 2:2 1:1 3:1 3:0 1:1 3:0 2:0 0:2 1:3 6:0 4:1 4:0 2:2
Neapol 1:0 1:1 2:0 1:1 3:1 1:2 1:1 3:2 0:2 1:2 2:1 2:0 2:2 2:1 0:2 4:0 3:1
Novara 0:1 1:0 2:0 1:0 3:1 2:4 2:2 2:1 1:1 2:1 0:1 1:2 1:0 2:0 0:1 2:0 3:3
Pro Patria 1:2 0:2 2:1 1:1 0:2 0:1 1:2 2:0 1:1 0:2 0:0 1:1 1:0 1:1 1:2 0:2 2:2
Řím 0:0 3:4 3:1 3:4 2:1 3:0 1:1 1:3 2:1 0:0 5:3 1:1 1:1 1:0 1:0 2:0 1:1
Sampdoria 2:1 2:0 1:1 3:3 2:2 1:1 5:1 0:0 0:3 5:2 6:2 3:0 1:1 1:0 1:1 2:2 2:0
SPAL 0:0 1:1 1:3 1:3 1:0 2:0 0:0 2:2 0:0 1:1 2:1 1:1 2:5 2:0 1:1 1:0 1:4
Turín 1:1 1:2 1:0 0:1 0:0 1:1 2:2 3:1 1:2 1:0 3:2 3:1 1:1 1:0 1:0 5:1 1:1
Triestina 3:1 0:0 1:1 1:1 1:1 0:1 4:2 1:3 4:3 0:2 1:0 1:0 0:0 3:1 1:1 2:1 0:0
Udinese 3:1 2:1 1:0 2:1 3:0 0:2 0:1 1:1 3:2 3:0 1:0 2:2 1:0 2:1 3:0 3:0 1:1

Střelecká listina

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Jméno Klub Branky
1. Gunnar Nordahl Milán 27
2. Lorenzo Bettini Udinese 20
3. Gino Pivatelli Boloňa 17
4. Poul Rasmussen Atalanta 16
5. John Hansen Lazio 15
Giancarlo Bacci Turín 15
Juan Alberto Schiaffino Milán 15
Giuseppe Virgili Fiorentina 15
9. Gino Armano Inter 14
Arne Selmosson Udinese 14
Serie A
Vítěz pro rok 1954/55
AC Milán

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1954-1955 na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Evropský fotbal 1954/55

  1. neodehrál žádné utkání