Přeskočit na obsah

Sedmiramenný svícen (Brno)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sedmiramenný svícen v Brně
Základní informace
Vznik15. století
Vlastnosti
Mediummosaz
Šířka2 m
Výška3,3 m
Umístění
Umístěníbazilika Nanebevzetí Panny Marie
Status
Památkový statusmovitá kulturní památka
část kulturní památky České republiky
Kód památky23059/7-23 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky )
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brněnský sedmiramenný svícen je lité dílo nacházející se ve Starobrněnském klášteře, které pochází nejspíše z konce 15. století či počátku 16. století.[1] Svícen je mimo zvony jedním z nejstarších litých uměleckých děl v Brně[2] a mimo fragment Milánského svícnu jediným svého druhu v Česku.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Svícen má zužující se válcovitý dřík s kruhovou podstavou, na jehož spodní části je šest prstenců. Z podstavy dříku vybíhají tři zvířecí hlavy, celý svícen stojí na osmibokém kameni s profilovanou horní hranou, do níž jsou zvířecí hlavy zapuštěny. Dřík je dále rozdělen šesti výraznými prstenci, ve střední části navíc tenkými prstenci mezi nimi. Z třetího až pátého prstence vybíhají osově souměrně ze strany ramena, jejichž zahnutí připomíná tvar oslího hřbetu. Ramena s osmibokým průřezem jsou rovněž rozdělena prstenci, vnější ramena čtyřmi, prostřední třemi a vnitřní jen dvěma. Délka ramen se směrem ke středu zkracuje, takže jejich konce jsou v jedné rovině. Konce ramen jsou zakončeny miskami, přičemž prostřední je větší, a mezi sebou propojeny pruty s prolamovanými oblouky.[3] Na svícnu se nenachází žádné nápisy či značky.

Rozměry

[editovat | editovat zdroj]

Celková šířka svícnu je 2 m, výška činí 3,3 m.[3][4][2] Kamenný podstavec má průměr 95 cm,[2] malé misky mají průměr 22 cm[3][4] a velká miska uprostřed má průměr 30 cm.[3][4]

  • Nárys a půdorys svícnu
    Nárys a půdorys svícnu
  • Kresba zvířecí hlavy
    Kresba zvířecí hlavy
  • Detail hlavy
    Detail hlavy
  • Detail prstence
    Detail prstence
  • Detail rozvětvení
    Detail rozvětvení
  • Detail propojení misek
    Detail propojení misek

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Původ a datace svícnu není jasná. V prvním článku o svícnu je jeho vznik umístěn do první poloviny 15. století.[5] V současnosti převládá názor, že vznikl na konci 15. či začátku 16. století.[1] Není známo kdo mohl svícen objednat. August Prokop uvádí tradici, podle které je svícen darem markraběte Jana Jindřicha augustiniánům a pochází tak z jeho doby.[4][1] Někdy se uvádí, že svícen daroval bratr Jana Jindřicha král Karel IV., který nově založenému klášteru sv. Tomáše daroval roku 1356 obraz madony.[6] Svícen byl po zrušení kláštera u kostela sv. Tomáše přesunut na Staré Brno.[7]

Umístění

[editovat | editovat zdroj]

Svícen byl pravděpodobně umístěn v chóru kostela,[3] nejspíše před oltářem, později stál před středním pilířem kruchty[8][pozn. 1][9][3][10] a následně byl přesunut k jihozápadní zdi transeptu poblíž sakristie, kde stojí dosud.[pozn. 2]

Styl

[editovat | editovat zdroj]

Svícen svým počtem ramen následuje biblický vzor zlatého sedmiramenného svícnu z Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Podobné svícny se objevují v kostelích od raného středověku až do konce 16. století.[1] Tvar svícnu je jednoduchý a jeho zdobení střídmé, což narušují zvířecí hlavy na postavě.[3] Na základě celkového tvaru, tupých profilů a prolamovaných oblouků datuje profesor architektury Hanns Petschnigg svícen do 15. století.[3][11] Lüer a Creutz zařadili svícen do 14. století společně se svícny z Frankfurtu nad Odrou (1375),[12] Lüneburgu (1400), Gandersheimu (před 1433)[13] či Halberstadtu (1475), nejspíše bez znalosti jejich datace, a brněnský svícen označují za jihoněmecký.[14] Peter Bloch na základě vzhledu datuje svícen do konce 15. století, což přebírá i Bohumil Samek.[15][16][17][18] Bloch tak činí na základě zařazení brněnského svícnu do početné severoněmecké skupiny gotických svícnů, avšak nelze jej přesněji zařadit jelikož se vymyká.[19]

Gotické svícny podle něj vykazují několik charakteristik: oproti stromovitým románským svícnům je tvar kompaktnější; materiálem není již bronz, ale mosaz; části dříku a ramen nebývají propojeny zdobenými uzly, ale prstenci; tvar ramen vychází spíše z tvaru oslího hřbetu; misky na svíčky jsou až na výjimky v rovině a noha je oproti románským příkladům s draky a větvovím tvořena jednoduššími tvary – různě profilovaným nebo stupňovaným talířem.[19] Samostatnou skupinou jsou svícny s konzistentní talířovitou nohou, která stojí na lvech – většinou třech nebo čtyřech, v případě brněnského či kolobřežského svícnu je talíř propojen se lvy navíc pomocí malých zvířecích hlav. U brněnského svícnu však lvi chybí.[19][pozn. 3]

Dana Stehlíková v katalogovém hesle ke svícnu shledává, že není možné jednoznačně rozhodnout jestli jde o import vlámského, porýnského nebo saského vzoru či o brněnskou napodobeninu a uvádí „dosavadní datování“ do 15. či začátku 16. století.[pozn. 4] Stehlíková rovněž polemizuje nad tím, jestli svícen není mladší kopií originálu, který mohl být roztaven pro válečné účely, jelikož na svícnu chybí jakékoliv nápisy či značky.[20] Aleš Flídr konstatuje, že se svícen stylově řadí do pozdního středověku a navrhuje, že může jít o import z dolního Porýní či o brněnskou práci.[21]

Podobné gotické svícny jsou v Kolobřehu (1327),[22] Möllnu (1436),[23] Werbenu (1487),[24] Perlebergu (1475),[25] Halberstadtu (1475),[26] Lundu (2. pol. 15. st), Hamelnu (1490),[27] Magdeburgu (1494).[28][pozn. 5] Stockholmu (konec 15. st.),[29] Tallinu (1519)[30] a Fürstenwaldu (1538).[31]

  • Sedmiramenný svícen v katedrále v Kolobřehu
    Sedmiramenný svícen v katedrále v Kolobřehu
  • Detail svícnu v Kolobřehu
    Detail svícnu v Kolobřehu
  • Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Mölln
    Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Mölln
  • Pětiramenný svícen v kostele sv. Jana ve Werbenu
    Pětiramenný svícen v kostele sv. Jana ve Werbenu
  • Pětiramenný svícen v kostele sv. Jakuba v Perlebergu
    Pětiramenný svícen v kostele sv. Jakuba v Perlebergu
  • Tříramenný svícen v kostele P. Marie v Halberstadtu
    Tříramenný svícen v kostele P. Marie v Halberstadtu
  • Sedmiramenný svícen v katedrále ve Stockholmu
    Sedmiramenný svícen v katedrále ve Stockholmu
  • Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Tallinu
    Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Tallinu
  • Sedmiramenný svícen v katedrále v Lundu
    Sedmiramenný svícen v katedrále v Lundu

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Účel svícnu není znám, podle Petera Blocha měly obecně sedmiramenné svícny v kostelích dvojí význam.[32] Sedmiramenné svícny se začaly v kostelích objevovat v době vlády Karla Velikého, jenž Cáchy považoval za druhý Jeruzalém a svoji palácovou kapli za druhý Šalamounův chrám, v němž umístěný trůn napodoboval Šalamounův trůn.[32] Tímto se Karel Veliký pomyslně pasoval na nového Šalamouna a vládce křesťanstva.[15] Součástí odkazu na Šalamounův chrám byly rovněž sedmiramenné svícny, jenž se podle pramenů měly nacházet v chrámu v Aniane společně s archou úmluvy ve formě dutého oltáře a v chrámu ve Fuldě s archou ve formě relikviáře.[32][33] Tato karolinská tradice zakládá na prvotním významu svícnu, připomínajícím menoru, který měl společně s archou úmluvy představovat Šalamounův chrám, prototyp všech chrámů víry. Zároveň svícen a archa souvisí s představou ecclessie (znamenající zároveň Církev i kostel) jako nového Chrámu, většího a dokonalejšího. Druhý význam získaly svícny ve dvanáctém století, kdy měly formu stromu, čímž měly představovat strom Jesseho podle Izajášovy vize. Svícen by v tomto případě představoval samotný strom a sedm svící by odkazovalo na sedm darů ducha svatého.[32]

Materiál

[editovat | editovat zdroj]

Z jakého kovu je svícen odlit není v literatuře jednoznačné. Starší literatura převážně uvádí, že je svícen mosazný,[9][3][34][35][15] některé neodborné či současné prameny uvádí bronz.[10][36][37][17][16][1][2][21] Jednoznačná materiálová analýza však dosud nebyla publikována.

Vyobrazení v umění

[editovat | editovat zdroj]

Svícen je částečně zobrazen na medaili Lumíra Šindeláře Perla Moravy – dar Karlův (1978) za postavou Svatotomské madony.[38]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Publikace Archiv für Geographie z roku 1822 uvádí svícen jako osmiramenný.
  2. ↑ Na fotografiích stál svícen pod kruchtou alespoň do roku 1922. Avšak, přesunut byl pravděpodobně již během úpravy interiéru kostela a přestavby kruchty prováděné od roku 1898.
  3. ↑ Podle Blocha má být brněnský svícen raným a osamoceným příkladem tohoto prvku.
  4. ↑ Není jasné, odkud Stehlíková čerpá rozpětí doby vzniku až do začátku 16. století.
  5. ↑ Magdeburský svícen na fotografii

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e STEHLÍKOVÁ, Dana. Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Příprava vydání Kaliopi Chamonikola. Brno: Moravská galerie, 1999. 664 s. ISBN 80-7027-097-7. Kapitola 287 Sedmiramenný svícen ze Starého Brna, s. 573–574. 
  2. ↑ a b c d ZAPLETALOVÁ, Dana; HLOŽEK, Martin. Chemické a mikroskopické rozbory odpadu středověké zvonařské nebo kovolitecké výroby z Pekařské ulice v Brně. Archeologia technica: zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami. Brno: Technické muzeum, 2011, čís. 22, s. 91–106. Dostupné online. ISSN 1805-7241. 
  3. ↑ a b c d e f g h i PETSCHNIGG, Hans. Die Kirche der P. P. Augustiner in Brünn. Mittheilungen der K.K. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. Wien: Prandel und Ewald, Jänner 1862, roč. VII, čís. 1, s. 11–21. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ a b c d PROKOP, August. Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Svazek II. Wien: R. Spies, 1904. 4 svazky (1492 s.). Kapitola XLIX. Die plastik der gotischen periode in Mahren e) Mittelalterlicher Erzguß in Mähren, s. 623. (německy) 
  5. ↑ Der siebenarmige Leuchter im Königskloster bei Brünn. Wiener Zeitung. 16. Januar 1861, čís. 13, s. 4. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Svazek II. Žebravé řády. Praha: Libri, 2007. 423 s. ISBN 978-80-7277-084-7. S. 81. 
  7. ↑ Augustiniánské opatství a farnost - Oltáře, kaple, pozoruhodnosti. www.opatstvibrno.cz [online]. [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ J. G. R. S. Die Kirche des Königinn-Klosters in Brünn. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst. Wien: Franz Härterschen, 21. August 1822, roč. 13, čís. 99–100, s. 536. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Der siebenarmige Leuchter im Königskloster bei Brünn. Wiener Zeitung. 16. Januar 1861, čís. 13, s. 4. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ a b Průvodce Brnem a jeho okolím. Brno: C. Winkler, 1893. 32 s. Dostupné online. S. 6. 
  11. ↑ Hans Petschnig – Architektenlexikon Wien 1770–1945. www.architektenlexikon.at [online]. Architekturzentrum Wien [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ Siebenflammige Prophezeiung. MOZ.de [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-25. (německy) 
  13. ↑ Kanonissenstift Gandersheim, Bad Gandersheim, Stiftskirche: Deutsche Inschriften Online. www.inschriften.net [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ LÜER, Hermann; CREUTZ, Max. Geschichte der Metallkunst. Svazek I. Stuttgart: Ferdinand Enke, 1904. 2 svazky (660 s.). Dostupné online. S. 328. 
  15. ↑ a b c BLOCH, Peter. Siebenarmige Leuchter in christlichen Kirchen. Koln: M. Dumont Schauberg, 1961. (Sonderdruck aus dem Wallraf-Kichartz-Jahrbuch; sv. III). Dostupné online. S. 182. (německy) 
  16. ↑ a b SAMEK, Bohumil. Klášter augustiniánů v Brně. Brno: Opatství na Starém Brně, NPÚ Brno, 1993. 64 s. ISBN 80-85032-19-8. S. 23. 
  17. ↑ a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Svazek 1. A-I. Praha: Academia, 1994. 2 svazky. ISBN 80-200-0474-2. Kapitola Kostel nanebevzetí P. Marie a klášter Cisterciaček (Augustiniánů), s. 189. 
  18. ↑ Kaple baziliky a mobiliář [online]. Augustiniánské opatství a farnost při bazilice Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c Bloch 1961, s. 167–171
  20. ↑ STEHLÍKOVÁ, Dana. Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Příprava vydání Kaliopi Chamonikola. Brno: Moravská galerie, 1999. 664 s. ISBN 80-7027-097-7. Kapitola 287 Sedmiramenný svícen ze Starého Brna, s. 573–574. 
  21. ↑ a b FLÍDR, Aleš. Dějiny Brna 2: Středověké město. Příprava vydání Libor Jan. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-36-5. Kapitola 7. Stavební vývoj a projevy umění, s. 883. 
  22. ↑ Bloch 1961, s. 186
  23. ↑ Bloch 1961, s. 188
  24. ↑ Die St. Johanniskirche zu Werben [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ St. Jacobi Kirche Perleberg - Kirchenkreis Prignitz. www.kirchenkreis-prignitz.de [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  26. ↑ Halberstadt (Stadt), Liebfrauen, Standleuchter; seit vor: Deutsche Inschriften Online. www.inschriften.net [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  27. ↑ Hameln, St. Bonifatii, Dreiarmiger Standleuchter mit rundem: Deutsche Inschriften Online. www.inschriften.net [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-20. 
  28. ↑ Bloch 1961, s. 187
  29. ↑ Bloch 1961, s. 189
  30. ↑ siebenarmiger Messingleuchter | estnisch | Bildindex der Kunst & Architektur - Bildindex der Kunst & Architektur - Startseite Bildindex. www.bildindex.de [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  31. ↑ Bloch 1961, s. 184
  32. ↑ a b c d BLOCH, Peter. Seven-branched candelabra in Christian churches. Journal of Jewish Art. Roč. 1974, čís. 1, s. 44–49. ISSN 0160-208X. 
  33. ↑ BAŽANT, Jan. Umění českého středověku a antika. Praha: KLP, 2000. 271 s. Kapitola Vladislav II. a říše římská, s. 90–92. 
  34. ↑ B., V. Dějepisné obrazy města Brna. Obrazy života: domácí illustrovaná biblioteka zábavného a poučného čtení. Praha: Josef Vilímek. Roč. 1861, čís. 9, s. 325–330. Dostupné online. 
  35. ↑ BOUBELA, Rudolf Václav. Den v Brně: stručný průvodce městem. Brno: Zemský Cizinecký svaz pro Moravu a Slezsko, 1922. 40 s. Dostupné online. S. 22. 
  36. ↑ DOSTÁL, Eugen. Církevní památky brněnské. Salon společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění. Brno: Jan Hanáček, červenec 1922, roč. 1, čís. 3, s. 15–18. Sokolské číslo. Dostupné online. 
  37. ↑ Kaple baziliky a mobiliář [online]. Augustiniánské opatství a farnost při bazilice Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  38. ↑ VLACHOVÁ, B. Nové medaile – Karel IV. a Morava. Numismatické listy. Květen 1979, roč. 34, čís. 1, s. 22–24. ISSN 0029-6074. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sedmiramenný_svícen_(Brno)&oldid=24241159“