Sait Faik Abasıyanık
| Sait Faik Abasiyanik | |
|---|---|
 Sait Faikův hrob v Istanbulu | |
| Rodné jméno | Mehmet Sait Abasıyanık |
| Narození | 23. listopadu 1906 nebo 18. listopadu 1906 Sakarya |
| Úmrtí | 11. května 1954 (ve věku 47 let) Istanbul |
| Příčina úmrtí | jaterní cirhóza |
| Místo pohřbení | Zincirlikuyu Mezarlığı |
| Občanství | Turecko a Osmanská říše |
| Alma mater | Istanbul University Faculty of Letters Univerzita Grenoble-Alpes Istanbul High School Anadolu Boy's High School |
| Povolání | básník, romanopisec, spisovatel a povídkář |
| Rodiče | Mehmet Faik Abasıyanık a Makbule Abasıyanık |
| Příbuzní | Ahmet Faik Abasıyanık (strýc) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sait Faik Abasıyanık (18. listopadu 1906 Adapazarı – 11. května 1954 Istanbul) byl turecký spisovatel, který proslul zejména jako povídkář. V turecké literatuře vytvořil zcela nový styl, se svými drsnými, ale humanitou prodchnutými povídkami, jež zobrazovaly dělníky, rybáře, nezaměstnané, chudé a temná zákoutí Istanbulu. Byl přirovnáván k autorům jako André Gide, Comte de Lautréamont nebo Jean Genet, přesto nikdy vyloženě nepřijal žádný západní styl, jak bylo u meziválečných tureckých autorů obvyklé, ale zůstal solitérem.[1] V pozdních dílech inklinoval k obraznější próze, podle mnohých kritiků se dotkl až surrealismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec byl dřevorubec a obchodník, vyznamenaný za účast v turecké válce za nezávislost, posléze též starosta města Adapazarı.[2] Rodina byla značně majetná, Sait Faik později vzpomínal, že mu na škole přezdívali „buržoazní chlapec“. Chodil na střední školu v Istanbulu, ale byl vyloučen pro studentský žert. Středoškolské vzdělání tak dokončil v Burse. V roce 1928 se zapsal na turkologickou katedru Istanbulské univerzity. Začal psát literární texty, které nejprve publikoval v deníku Hür. Pod tlakem svého otce odešel v roce 1930 do Švýcarska studovat ekonomii. Ze studií ale zběhl a žil v letech 1931 až 1935 ve Francii, hlavně v Grenoblu. Po návratu do Turecka vyučoval turečtinu ve škole pro arménské sirotky, jež se nacházela v Halıcıoğlu. Pokusil se též splnit přání svého otce a začal podnikat, ale neúspěšně. V této době začal publikovat své literární texty v celostátním periodiku Varlık. V roce 1936 vydal svou první knihu povídek Semaver. Většinu jeho díla tvořily povídky, nicméně v roce 1952 napsal román Bir Takım Insanlar, který byl ovšem značně zcenzurován kvůli zobrazení třídního systému. Jeho velkým tématem bylo moře a rybáři, většinu času proto později, když se již mohl živit literaturou, trávil na Burgazadě (jeden z Princových ostrovů v Marmarském moři). Někdy psal i pod pseudonymem Adalı („obyvatel ostrova“), případně Sait Faik Adalı apod. Jeho rodné jméno bylo Sait Faik, Osmanská říše příjmení neuznávala. Teprve po vzniku republiky byl přijat zákon o příjmeních, rodina se rozhodla pro příjmení Abasıyanık.
Po smrti svůj majetek odkázal sirotčinci a nadaci, která dnes v Turecku uděluje po něm pojmenovanou cenu pro autory nejlepších povídek. První byla udělena roku 1954.[3] V domě na ostrově Burgazada, kde žil, je dnes jeho muzeum.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sait Faik Abasıyanık na anglické Wikipedii.
- ↑ Sait Faik Abasıyanık. Türkiye İş Bankası Kültür Yayınları [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. (turecky)
- ↑ Sait Faik Abasıyanık Kimdir? Sait Faik Abasıyanık'ın Kısaca Hayatı, Eserleri (Kitapları), Sözleri Ve Şiirleri. www.hurriyet.com.tr [online]. 2020-05-19 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. (turecky)
- ↑ Sait Faik Story Award. Darüşşafaka Society [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sait Faik Abasiyanik na Wikimedia Commons
