Sacharin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické balení sacharinu (Muzeum cukru, Berlín)

Sacharin (též cukerín, cukerin a zuckerin, E954[1], systematický název 2H-1λ-6,2-benzothiazol-1,1,3-trion) je neenergetické náhradní sladidlo, které vynalezl roku 1878 chemik Constantin Fahlberg[2]. Chutí je asi pětsetkrát[1] sladší než cukr, má však nepříjemný hořký chuťový dojezd.

19. století byl sacharin pro svou cenu a postavení nedostatkového zboží pašován obyvateli horských oblastí českého pohraničí – zejména na hranici s Německem. Pašování cukerinu za dob Rakouska-Uherska si vzal spisovatel Franta Sauer jako námět pro svoji knihu Pašeráci.[zdroj?]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Sacharin je bílá krystalická látka či bílý krystalový prášek bez zápachu nebo s nepatrnou aromatickou vůní. Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře rozpustný je v zásaditých roztocích a mírně rozpustný je v ethanolu. [3] Jedná se o poměrně kyselou sloučeninu, která tvoří nejčastěji soli se sodíkem, které jsou ve vodě dobře rozpustné. Méně častější soli sacharinu jsou vápenaté a draselné. [4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sacharin byl objeven v roce 1879 a je spojován se jménem chemika Constantina Fahlberga působícího na Univerzitě Johnse Hopkinse v USA.[5] Méně je známo jméno Ira Ramsena, který tuto látku náhodně objevil v laboratoři spolu s Fahlbergem. Nicméně Fahlberg byl rychlejší, nechal si sacharin patentovat a značně na něm zbohatl.[4] Sacharin byl používán od roku 1887. Byl hojně užíván v době, kdy byl nedostatek cukru, např. při první světové válce. Ačkoli byly po roce 1945 některé nápoje doslazovány kombinací sacharózy a sacharinu, nápoje s nižším obsahem cukru začaly být více oblíbené až po představení aspartamu v 80. letech.[5]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Spolu s aspartamem patří mezi nejpoužívanější nízkoenergetická sladidla.[5] Jsou jím doslazovány potraviny, nápoje a také zubní pasty.[6] Využití nachází i ve farmacii, kde slouží k úpravě chuti.[4]Původní výhodou při využití sacharinu v potravinářském  průmyslu byla jeho nízká cena, s postupným nárůstem obezity však nabyl na významu pro snížení kalorií. Jeho nevýhodou je hořká pachuť.[7]

Zdravotní nezávadnost[editovat | editovat zdroj]

Zda je konzumace sacharinu bezpečná začalo být zpochybňováno začátkem 70. let, kdy studie provedené na samcích potkanů ukázaly zvýšenou incidenci rakoviny močového měchýře.[5] Na základě studií provedených na zvířatech rostly obavy z použití sacharinu, které vyvrcholily v roce 1977.[8] Důsledkem toho bylo v Kanadě používání sacharinu zakázáno. V USA se tento zákaz prosadit nepodařilo a tak potraviny, které obsahovaly sacharin, musely nést varovné označení, že sacharin může způsobovat rakovinu u laboratorních zvířat.[7] Pozdější studie však tato tvrzení vyvrátily s vysvětlením, že mechanismus vzniku rakoviny byl specifický pro potkany a není uplatňován u lidské populace.[5] Vylučovací soustava potkanů má totiž jiné fyziologické vlastnosti než vylučovací soustavy člověka.[9] Vyšší osmolarita moči hlodavců vede k vyššímu vylučování krystalů vápenatých solí kyseliny fosforečné, které působí cytotoxicky na povrchových vrstvách epitelu močového měchýře. To může vést k hyperplazii a následnému vzniku nádoru.[7]

Vzhledem k novým poznatkům byl v roce 2000 v USA zrušen zákon o značení výrobků s obsahem sacharinu varovným tvrzením.[8]Výzkumy nepotvrdily vztah mezi konzumací sacharinu a výskytem rakoviny močového měchýře ani u lidí s jeho vysokým přívodem.[5] Dle EPA (United States Enviromental Protection Agency) a nejnovějších vědeckých poznatků, nepředstavují pro člověka sacharin a jeho soli v současné době nebezpečí a nemají toxické, karcinogenní, mutagenní ani teratogenní účinky.[10] Akceptovatelný denní příjem sacharinu je dle WHO 0-5 mg na kg tělesné váhy.[11]

Sladidla a mikrobiom[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byla sladidla uznána zdravotně nezávadnými, v posledních letech se můžeme setkat s názory o možném rozvoji metabolických poruch u některých lidí. Tato problematika se stala předmětem mnoha studií, které se shodující v tom, že konzumace sladidel může způsobovat glukózovou intoleranci potkanů, a také změny mikrobiomu u některých lidí.[12] První záznam o interakaci sladidel a mikrobiomu byl popsán v roce 1980, a to dokonce přes omezenou znalost DNA sekvenční techniky. V této studii se ukázalo, že sacharin u potkanů mění poměr aerobních a anaerobních mikroorganismů.[13] Společným cílem studií zaměřujících se na interakci sacharinu a mikrobiomu je snaha  dokázat, že konzumace sladidel není výhodná, protože existují jisté vzájemné interakce sladidel se zažívacím traktem. Přesto v populaci stále převládá názor,  že tato sladidla nemohou mít žádné negativní dopady, neboť neobsahují žádné kalorie.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PROF. MUDR. MARTIN, Haluzík. Umělá sladidla: škodí, nebo neškodí?. Medical Tribune, Tribuna lékařů a zdravotníků. 2014-03-20, roč. 2014, čís. 1. Dostupné online.  
  2. http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=748648 - Přehmaty vědy: Diabetiky zachránily nemyté ruce
  3. Saccharin. Directory Listing [online]. 2012, 1-2 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.fao.org/ag/agn/jecfa-additives/specs/Monograph1/additive-380-m1.pdf
  4. a b c doc. PharmDr. Martin Doležal, Ph.D. Sladidla používaná ve farmacii a potravinářství. Praktické lékárenství [online]. 2009, (5), 29 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2009/01/07.pdf
  5. a b c d e f Benefits and Safety of Low Calorie Sweeteners (EUFIC) [online]. [vid. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.eufic.org/article/tk/nutrition/Sweeteners/expid/Benefits_Safety_Low_Calorie_Sweeteners
  6. TANDEL, Kirtida R. Sugar substitutes: Health controversy over perceived benefits. Journal of Pharmacology & Pharmacotherapeutics [online]. 2011, 2(4), 236–243. ISSN 0976-500X. Dostupné z: doi:10.4103/0976-500X.85936 (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3198517/?report=classic)
  7. a b c WEIHRAUCH, M. R. a V. DIEHL. Artificial sweeteners—do they bear a carcinogenic risk? Annals of Oncology [online]. 2004, 15(10), 1460–1465. ISSN 0923-7534, 1569-8041. Dostupné z: doi:10.1093/annonc/mdh256 (http://annonc.oxfordjournals.org/content/15/10/1460.long)
  8. a b Sacharin. In: Bezpečnost potravin A-Z [online]. Informační centrum bezpečnosti potravin, Ministerstvo zemědělství [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92135.aspx
  9. Report on Carcinogens Review Group Actions on the Nomination of Saccharin for Delisting from the Report on Carcinogens: Saccharin. National Toxicology Program: U.S. Department of Health and Human Services [online]. , 2-3 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://ntp.niehs.nih.gov/ntp/roc/content/appendix_b.pdf
  10. Regulatory Actions for Year 2010: Environmental Protection Agency (EPA). In: National Toxicology Program: U.S. Department of Health and Human Services [online]. [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://ntp.niehs.nih.gov/pubhealth/impact/2010s/2010/index.html
  11. WHO | JECFA [online]. [vid. 2016-11-27]. Dostupné z: http://apps.who.int/food-additives-contaminants-jecfa-database/chemical.aspx?chemID=3164
  12. SUEZ J;KOREM T;ZILBERMAN-SCHAPIRA G;SEGAL E;ELINAV E. Non-caloric artificial sweeteners and the microbiome: findings and challenges. Gut Microbes [online]. 2015, 6(2), 149-55 [cit. 2016-12-06]. DOI: 10.1080/19490976.2015.1017700. ISSN 19490984.
  13. SUEZ J;KOREM T;ZEEVI D;ZILBERMAN-SCHAPIRA G;THAISS CA;MAZA O;ISRAELI D;ZMORA N;GILAD S;WEINBERGER A;. Artificial sweeteners induce glucose intolerance by altering the gut microbiota. Nature [online]. 2014, 514(7521), 181-6 [cit. 2016-12-06]. DOI: 10.1038/nature13793. ISSN 14764687.
  14. .EHRENBERG, Rachel. Gut reacts to artificial sweeteners: Microbe-saccharin mix disturbs metabolism. Science News [online]. 2014, 186(13), 22 [cit. 2016-12-06]. ISSN 00368423.

Související články[editovat | editovat zdroj]