Focke-Wulf S 24

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z S 24)
Focke-Wulf S 24
Focke-Wulf S 24 Kiebitz s motorem Walter NZ-60
Focke-Wulf S 24 Kiebitz s motorem Walter NZ-60
Určenísportovní a cvičný dvouplošník
PůvodNěmecko
VýrobceFocke-Wulf
ŠéfkonstruktérPaul Klages
První let1928
UživatelNěmecko
Čína, Brazílie
Výroba1928–1932
Vyrobeno kusů31
VariantyS 24, S 24a, S24c
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Focke-Wulf S 24 „Kiebitz“ (Čejka) byl dvoumístný dvouplošník určený především pro sportovní akrobacii, který byl vyráběn od roku 1928 ve společností Focke-Wulf-Flugzeugbau AG z Brém, založené v roce 1924 Heinrichem Fockem a Georgem Wulfem. Zvláštností tohoto letounu byla dozadu sklopná křídla. Letadlo tak mohlo být úsporně uloženo v hangáru nebo taženo běžným automobilem.[1]

Focke-Wulf S.24 s motorem Siemens & Halske Sh 13 (Aéronautique, září 1929)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Focke-Wulf S 24 byl projektem konstruktérů Paula Klagese a Wohlberga, kteří pracovali pro Focke-Wulf, a navrhli letadlo pro akrobata Gerda Achgelise. Na konci roku 1929 se stal tento letoun oficiálním modelem společnosti Focke-Wulf. Celkem bylo prodáno 31 strojů tohoto typu, z toho 23 do Číny[2] a jeden jako demonstrační stroj do Brazílie, kde létal s imatrikulací P-BABX.[3] Letouny dodané do Číny byly vybaveny motory Walter NZ-60.[4]

Focke-Wulf S 24 a Gerd Achgelis (Aéronautique, prosinec 1929)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Byl to sportovní, jednomotorový dvouplošník konvenčního designu smíšené konstrukce s křídly o stejném rozpětí a ploše. Pilot a cestující (popř. 2. pilot) seděli v tandemových otevřených kokpitech s malými, čelními štíty. Letoun byl vybaven zdvojeným řízením. Podvozek byl pevný s příčnou nápravou nesoucí dvojici kol a s pevnou zadní ostruhou.[5]

Horní a spodní křídlo bylo ze dřeva s plátěným potahem, stejné velikosti a se stejným půdorysem. Na rozdíl od mnoha dvouplošníků té doby byla každá polovina křídla připevněna k trupu pomocí jedné vzpěry ve tvaru písmene N a i další svislou vzpěrou. Křídla byla navíc navzájem vyztužena křížem vedenými dráty. Dalšími vzpěrami mezi trupem a křídlem (4 vertikální, 2 šikmé) bylo neseno křídlo. Trup byl svařen z ocelových trubek s diagonálními výztuhami a potažen plátnem. Svislá ocasní plocha byla svařena z trubek, vodorovná ocasní plocha byla z dýhy. Motor byl opláštěn hliníkovým plechem.

Motoricky byl vybavován dvěma typy motorů, vždy se jednalo o hvězdicový vzduchem chlazený pětiválcový motor, buď německý Siemens & Halske Sh 13 anebo československý Walter NZ-60.[6] Za motorem byla ohnivzdorná přepážka, za níž byla v trupu umístěna palivová nádrž z mosazného plechu. Benzín byl dopravován k motoru gravitačním spádem.[7]

Walter NZ-60 a letadlo Focke-Wulf S24a Kiebitz (Pestrý týden, 20.4.1929)

Použití[editovat | editovat zdroj]

V Německu byly letouny používány v aeroklubech a soukromými piloty. Největší, exportní dodávka se uskutečnila v roce 1929, kdy bylo do Číny dodáno 23 strojů z celkem 31 vyrobených letounů.

V létě 1929 se konala mezinárodní soutěž Challenge de Tourisme International, do které Německo přihlásilo 34 letadel, mj. do I. kategorie Heinze Kissina na letadle Focke-Wulf „Kiebitz“ (start. č. D 3),[8] ale v soutěži, která se uskutečnila v srpnu 1929 se letoun ani pilot neobjevil.[9] Cornélius Edzard a Max Middendorf ustanovili 20. srpna 1929 v kategorii lehkých letadel (I. kat.) s letounem S24 (s přídavnými palivovými nádržemi) světový rekord v délce letu na uzavřeném okruhu 1601 km.[10] Let na zádech, trvající 37 minut, provedl dne 4. září 1929 německý letec Gerd Achgelis na tomto letadle s motorem Siemens Sh 13.[11] Dosavadní nejlepší výkon toho druhu měl Gerhard Fieseler, který takto letěl 16 minut.[12]

V roce 1931 Gerd Achgelis s letounem S24c (speciálně zesílený letoun) zvítězil na německém akrobatickém šampionátu. Gerd Achgelis se dále zúčastnil s tímto letounem několika leteckých mítinků, mj. v anglickém Hestonu (dnes součást Londýna nedaleko letiště Heathrow), kde převáděl let vzhůru nohama velmi nízko nad zemí.[13]

Detail zástavby motoru Walter NZ-60 do letounu Focke-Wulf S 24 "Kiebitz" (Letectví, duben 1929)

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

  • Muzeum "pivovarské" společnosti Gösser Bier vlastní dvouplošník S24, které je v rakouském Loebenu.[14]
  • S imatrikulacemi mj. D-MAJH, D-MCSK, D-MNBZ, D-MPDG, D-MPJM, D-MQYJ, D-MRAP, D-MREI, D-MTRI, D-MUFY a D-MUTV létají v Německu téměř věrné repliky Platzer Kiebitz  (Focke-Wulf S24 Kiebitz), ve Španělsku mj. EC-ZJC a EC-ZZV, v Nizozemsku PH-3W1 a PH-3W2 atd. Od roku 1984 bylo postaveno více než 400 replik Platzer Kiebitz. Mezi mnoha typy motorů použitých na těchto replikách figuruje i motor Walter Mikron.[15][16]
Walter NZ-60 a letka letadel Focke-Wulf S24a Kiebitz (Pestrý týden, 20.4.1929)

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • NěmeckoNěmecko Německo
    • Aerokluby a soukromí letci (Bremer Verein für Luftfahrt, Bayer. Sportflug Wurzburg, Luftsportverein Ruhrgau atd.)[17]
  • ČínaČína Čína (23 letounů)
  • BrazílieBrazílie Brazílie (1 letoun)
Focke-Wulf S 24 (Aéronautique 1931)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[7][18][19]

Focke-Wulf S 24, skica (Le Document Aéronautique, březen 1929

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 6,25 m
  • Délka: 8,90 m
  • Výška: 2,25 m
  • Nosná plocha: 19,5 m2
  • Plošné zatížení: 29 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 350–365 kg
  • Celková hmotnost za letu: 570–585 kg
  • Pohonná jednotka: hvězdicový vzduchem chlazený pětiválcový motor
    • Siemens & Halske Sh 13
      • vzletový, maximální: 70 k (51 kW)
      • jmenovitý, nominální: 60 k (44 kW)
    • Walter NZ-60
      • vzletový, maximální: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
      • jmenovitý, nominální: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná s pevným nastavením

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 140–150 km/h
  • Cestovní rychlost: 130 km/h
  • Minimální rychlost: 65–70 km/h
  • Dolet: 500 km
  • Dostup: 4 300 m
  • Stoupavost: 2,4 m/s, do 1000 m za 7 minut

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Focke-Wulf S 24 na německé Wikipedii.

  1. ↑ TAYLOR Michael J. H.: Jane's Encyclopedia of Aviation. Studio Editions, London 1989, s. 395.
  2. ↑ YORK, Brower V. Aeronautical World News, No. 144, p. 7 [online]. Michigan University: Bureau of Foreign and Domestic Commerce (USA), 1929-05-29 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Civil Aircraft Register - Brazil [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Návštěvou v továrně J. Walter a spol. v Jinonicích. Pestrý týden. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 1929-04-20, roč. 4. (1929), čís. 16, s. 12–21. Dostupné online. 
  5. ↑ Focke Wulf S.-24 "Kiebitz". Le Document Aéronautique. Březen 1929, roč. III., čís. 36, s. 746. Dostupné online. 
  6. ↑ Nový úspěch našich Waltrů v cizině. Letectví. Duben 1929, roč. IX. (1929), čís. 4, s. 123–125. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Focke-Wulf "Kiebitz". Flight. 1929-04-29, roč. XXI. (1929), čís. 16. (1060), s. 320–321. Dostupné online [cit. 2019-12-03]. 
  8. ↑ Challenge de Tourisme International. Letectví. Červenec 1929, roč. IX. (1929), čís. 7, s. 258. Dostupné online. 
  9. ↑ Kolem Evropy na lehkých letadlech. Letectví. Srpen 1929, roč. IX. (1929), čís. 8, s. 269–273. Dostupné online. 
  10. ↑ Seznam světových rekordů ke dni 1. ledna 1930 schválených mezinárodní leteckou federací F. A. I.. Letectví. Únor 1930, roč. X. (1930), čís. 2, s. 63–68. Dostupné online. 
  11. ↑ ACHGELIS, Gerd. Un vol 37 minutes sur le dos (francouzsky). L´Aéronautique. Prosinec 1929, roč. 11, čís. 127, s. 428. Dostupné online. 
  12. ↑ Let na zádech trvající 37 minut. Letectví. Září 1929, roč. IX. (1929), čís. 9, s. 341. Dostupné online. 
  13. ↑ A TOPSY-TURVY WORLD. Flight. 1931-11-13, roč. XXIII. (1931), čís. 46. (1194), s. 1129. Dostupné online. 
  14. ↑ Focke-Wulf Kiebitz [online]. talesanecdotesandtrivia.blogspot.com, 2015-11-22 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ BARCALA, Luis. Platzer Kiebitz [online]. AviationCorner.net [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ WOLBRINK, Jack. Platzer Kiebitz B2 [online]. avia-dejavu.net, 2012-09-01 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ Civil Aircraft Register - Germany [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ GREY, C.G., ed. (1928). Jane's all the World's Aircraft 1928. London: Sampson Low, Marston & company, Ltd. s. 136c.
  19. ↑ Focke-Wulf S.24 "Kiebitz" (francouzsky). Le Document Aéronautique. Březen 1929, roč. III, čís. 36, s. 746. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky) MILLER, Frederic P., VANDOME, Agnes F., McBREWSTER,John. (2011). Focke-Wulf S 24. Alphascript Publishing. 84 s., ISBN 978-613-5-60704-8
  • (německy) VON KAACK, Ulf., KURZE Peter. (2014). Flugzeuge aus Bremen – Luftfahrtgeschichte der Hansestadt. Sutton Verlag, 128 s. (inkl. 156 obr.), ISBN 9783954004720
  • (německy) POPHANKEN, Hartmut., SCHALIPP, Klaus., KUCKUK, Peter. (2015). Ein Jahrhundert Luft- und Raumfahrt in Bremen, Edition Falkenberg, 480 s., S. 78-79, ISBN 978-3954940714

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Focke-Wulf_S_24&oldid=21518935“