RGM-6 Regulus
| RGM-6 Regulus (SSM-N-8) | |
|---|---|
_(30571413366).jpg) Střela Regulus vystavená na muzejní ponorce USS Growler (SSG-577) | |
| Typ | protilodní střela |
| Místo původu |  USA |
| Historie služby | |
| Používána | 1955-1964 |
| Historie výroby | |
| Výrobce | Vought |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 4670 kg |
| Délka | 10,1 m |
| Rychlost | podzvuková |
| Účinný dostřel | 925 km |
RGM-6 Regulus (SSM-N-8) byla americká podzvuková střela s plochou dráhou letu vyvinutá společností Vought. Byla to první strategická řízená střela s jadernou hlavicí ve výzbroji amerického námořnictva.[1] Ve službě byla v letech 1955-1964.[2] Nahradila ji výkonnější nadzvuková střela RGM-15 Regulus II. Letounové střely řady Regulus I/II byly později zcela nahrazeny balistickými raketami UGM-27 Polaris.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
_c1954.JPG)
Americké námořnictvo pracovalo od roku 1946 na získání řízené střely typu země-země. Původně plánovalo využít letounovou střelu JB-2, což byla kopie německé V-1, ta však nakonec sloužila jen k získání potřebných zkušeností. Kontrakt na vývoj zcela nové řízené střely SSM-8 (později SSM-N-8) získala roku 1946 americká společnost Vought.[1]
Střela vybavená proudovým motorem Allison J33 měla unést hlavici o hmotnosti 3000 liber (jadernou hlavici) rychlostí 0,85 M na vzdálenost 500 námořních mil. Svou koncepcí a výkony byla střela Regulus velmi podobná armádní střele MGM-1 Matador. Ministerstvo obrany dokonce chtělo, aby námořnictvo přerušilo vývoj Regulusů a převzalo typ Matador, to si však svůj vývoj uhájilo.[2]
První zkušební let střely XSSM-N-8 proběhl v březnu 1951, první vypuštění z hladinové lodě USS Princeton (CV-37) třídy Essex[3] proběhlo v listopadu 1952 a v červenci 1953 proběhl také první start z ponorky třídy Gato USS Tunny (SS-282). V té době byla střela přejmenována na Regulus I, aby se odlišila od výkonnější RGM-15 Regulus II.[1] Do služby byla střela přijata roku 1955. Jejím prvním nosičem v operační službě se stal těžký křižník USS Los Angeles (CA-135). Sériová výroba střel Regulus probíhala do ledna 1959. Vyrobeno jich bylo celkem 514 kusů.[2]
Americké námořnictvo pro nesení střel Regulus upravilo 10 letadlových lodí, čtyři těžké křižníky a pět ponorek. Prvními americkými ponorkovými nosiči jaderných zbraní se staly dvě přestavěné konvenční ponorky (Tunny a Barbero).[2] Jako nosiče střel Regulus byly od počátku postaveny dvě ponorky třídy Grayback a konečně ponorka s jaderným pohonem USS Halibut (SSGN-587). Střely Regulus byly ze služby vyřazeny v srpnu 1964. Ponorky s nimi do té doby vykonaly celkem 41 hlídkových plaveb.[2]
Střela Regulus měla řadu nedostatků. Mimo jiné se ponorka kvůli jejímu vypuštění musela vynořit, navádění bylo zranitelné rušením a podzvukovou rychlostí letící střela byla poměrně zranitelná.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_launching_Regulus_missile_c1956.jpg)
Regulus byl malý konvenčně řešený letounek. Postrádal pilotní kabinu a vodorovné ocasní plochy. Startoval pomocí dvou odhazovatelných raketových motorů (boosterů) Aerojet General, přičemž za letu jej poháněl proudový motor Allison J33. Pro střelu byly určeny dvě jaderné hlavice: štěpná W-5 o síle 40-50 kt a termojaderná W-27 o síle 2 Mt. Navádění bylo rádio-povelové.[1]
Verze[editovat | editovat zdroj]
- XSSM-N-8 – vývojová verze vybavená podvozkem.[1]
- SSM-N-8 (RGM-6A) – Cvičná verze vybavená podvozkem.[1]
- SSM-N-8a (RGM-6B) – Modernizovaná verze, příď upravena kvůli instalaci nových jaderných hlavic (W-5 / W-27).[1]
- KDU-1 (BQM-6C) – Cvičný cílový dron vzniklý přestavbou vyřazených střel.[1]
Nosiče[editovat | editovat zdroj]
- Třída Gato - ponorka (2× Regulus)
- Třída Balao - ponorka (2× Regulus)
- Třída Grayback - ponorka (4× Regulus)
- USS Grayback (SSG-574)
- USS Growler (SSG-577)
- USS Halibut (SSGN-587) - ponorka (5× Regulus)
- Třída Baltimore - těžký křižník (3× Regulus)
- USS Helena (CA-75)
- USS Macon (CA-132)
- USS Toledo (CA-133)
- USS Los Angeles (CA-135)
- 10 letadlových lodí[1]
Hlavní technické údaje (RGM-6B)[1][editovat | editovat zdroj]
_Regulus_launching_sequence_c1956.jpg)
- Rozpětí: 6,4 m
- Délka: 10,1 m (včetně boosteru)
- Průměr trupu: 1,4 m
- Hmotnost: 4670 kg
- Hmotnost boosteru: 790 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Allison J33
- Tah pohonné jednotky: 20 kN
- Booster: 2× Aerojet General
- Tah boosteru: 2× 146 kN
- Nejvyšší rychlost: 543 uzlů
- Dosah: 520 námořních mil
- Cestovní rychlost: 0,85 M
- Max. rychlost: 960 km/h (1,1 M, konečná sestupná fáze)
- Dosah: 925 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k Vought SSM-N-8/RGM-6 Regulus [online]. Designation-systems.net, rev. 2011-07-24 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Regulus I RGM-6 SSM-N-8 [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-24 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REGULUS II CRUISE MISSILE [online]. Angelfire.com, rev. 2011-07-24 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SSM-N-8 Regulus na Wikimedia Commons - SSM-N-8 / RGM-6 Regulus 1
