Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana
| Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana | |
|---|---|
| Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana | |
 | |
| Zkratka | SDKÚ-DS |
| Datum založení | 18. února 2000 |
| 1. místopředseda | Jozef Sobčák |
| Lídr | Branislav Rybárik |
| Zakladatel | Mikuláš Dzurinda |
| Sídlo | Zámocká 4771/22 811 08 Bratislava |
| Předchůdce | Slovenská demokratická koalícia |
| Ideologie | liberální konzervatismus křesťanská demokracie proevropanismus |
| Politická pozice | středopravice |
| Počet členů | 4 (2022) |
| Barvy | |
| Volební výsledek | 0,02 % (NR SR 2023) |
| Oficiální web | www.sdkuds.sk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana (zkratka SDKÚ-DS, česky Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana) je slovenská mimoparlamentní politická strana. V letech 2000–2006 a 2010–2012 byla vládní stranou, v čele jejích koaličních vlád se postupně vystřídali Mikuláš Dzurinda a Iveta Radičová.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Strana vznikla pod původním názvem Slovenská demokratická a křesťanská unie v roce 2000. Založil ji Mikuláš Dzurinda (který byl jejím předsedou až do roku 2012). Strana vznikla poté, co Dzurinda spolu s některými ministry tehdejší vlády odmítl vystoupit z účelově vytvořené volební strany Slovenská demokratická koalícia (SDK) a vrátit se podle původní dohody do stran, které ji předtím vytvořily. Spolu s Mikulášem Dzurindou vstoupilo do SDKÚ více politiků z SDK – část členů byla původně z KDH (Mikuláš Dzurinda), část z bývalé DÚ (Eduard Kukan) a část z bývalé DS (Ivan Mikloš). Strana byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra SR 18. února 2000. V srpnu 2000 se strana sloučila s Demokratickou unii.
SDKÚ konstatovala, že se nemíní etablovat v současném parlamentu, zavazuje se však podporovat vládu a převzít odpovědnost za činnost sedmi členů kabinetu za SDKÚ. V nadcházejících parlamentních volbách chce získat tolik hlasů, aby mohla vést jednání o sestavení vlády. Krátce před parlamentními volbami v roce 2002 SDKÚ nečekaně uzavřela dohodu o spolupráci s Demokratickou stranou. V parlamentních volbách v roce 2002 SDKÚ získala 15,09% hlasů a 28 mandátů, skončila na druhém místě a spolu s SMK, KDH a ANO vytvořila vládu a společně tak tato koalice začala politiku reforem.
Volební období 2002–2006
[editovat | editovat zdroj]8. října 2002 podepsali koaliční smlouvu předseda SDKÚ Mikuláš Dzurinda, předseda SMK Béla Bugár, předseda KDH Pavol Hrušovský a předseda ANO Pavol Rusko a 16. října jmenoval prezident Rudolf Schuster novou vládu pod vedením staronového premiéra Mikuláše Dzurindy. Strana byla součástí koalice, která prosadila zásadní ekonomické reformy. Strana získala ministerstvo obrany, financí, dopravy, sociálních věcí a rodiny a ministerstvo zahraničí. Ve vztahu k vývoji ve straně byl podstatný pozdější rozpor premiéra s Ivanem Šimkem a kauza "skupinka". 8. prosince 2003 vystoupila z strany platforma kolem Ivana Šimka (celkem sedm poslanců včetně Zuzany Martinákové). Tato skupina poslanců později založila stranu Svobodné fórum. Do klubu později přibyl Jozef Banas (původně ANO).
V roce 2004 strana prohrála souboj o prezidentské křeslo když Eduard Kukan nepostoupil do druhého kola. V červnu 2004 strana získala nejvíce hlasů v prvních volbách do Evropského parlamentu na Slovensku. 22. května 2004 delegáti kongresu SDKÚ v Bratislavě zvolili za nové místopředsedy strany Pavla Kuboviče, Pavla Prokopoviče a Juraje Lišku. Vedle uvedené trojice ve funkcích zůstali Ivan Mikloš, Eduard Kukan a Milan Hort. Od 21. ledna 2006 se strana sloučila s menší Demokratickou stranou a používá tak dnešní název SDKÚ-DS. Na začátku února 2006 z vládní koalice odešlo KDH po sporu s SDKÚ. Na Slovensku se následně konaly předčasné volby.
Strana se ve volebním období výrazně přičinila o úspěchy v zahraniční politice – vstup do Severoatlantické aliance a Evropské unie v roce 2004.
Volební období 2006–2010
[editovat | editovat zdroj]V parlamentních volbách v roce 2006 strana získala 18,35% a 31 mandátů, skončila na druhém místě a přešla do opozice. Nejvíce preferenčních hlasů získala Iveta Radičová (205 538) následovaná Ivanem Miklošem (199 801) a Mikulášem Dzurindou (165 729)[1].
V září 2008 SDKÚ vypracovala dokument Slovensko má na víc – program SDKÚ-DS jako programovou alternativu vlády Roberta Fica.
V roce 2009 strana prohrála souboj o prezidentské křeslo, jelikož její kandidátka Iveta Radičová prohrála ve druhém kole s Ivanem Gašparovičem. V červnu 2009 strana získala 16,98% a 2 mandáty v druhých volbách do Evropského parlamentu na Slovensku.
V únoru 2010, po zveřejnění kauzy financování strany, se vzdal Mikuláš Dzurinda postu volebního lídra a v primárních volbách následně vyhrála (v souboji s Ivanem Miklošem) Iveta Radičová.
Volební období 2010–2012
[editovat | editovat zdroj]Vítězem voleb v roce 2010 se stala dosavadní vládní strana SMER - sociálna demokracia se ziskem 34,8 %, parlamentní většinou však disponovali středopravé strany Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana (15,4 %), Sloboda a Solidarita (12,1 %), Kresťanskodemokratické hnutie (8,5 %) a Most-Híd (8,1 %). Dohromady tak disponovali 79 mandáty a mohli vytvořit koaliční vládu v čele s Ivetou Radičovou z SDKÚ-DS.
Volební období 2012–2016
[editovat | editovat zdroj]Vítězem voleb v roce 2012 se opět stal SMER - sociálna demokracia, tentokrát již se ziskem 44,41 % a mohl tak disponovat parlamentní většinou bez přizvání další strany do koalice. SDKÚ-DS získala pouze 6,09 %, a přesunula se tak do opozice.
V letech 2016–2023
[editovat | editovat zdroj]Vítězem voleb v roce 2016 se znovu stal SMER - sociálna demokracia Roberta Fica, ovšem s podstatně nižším ziskem než v předchozích letech – 28,8%. SDKÚ-DS získala pouze 0,26 %, a nedostala se tak ani do parlamentu.
Volební období 2023–2027
[editovat | editovat zdroj]V parlamentních volbách v roce 2023 strana získala 0,02 % hlasů a skončila poslední.[2] Volebním lídrem strany byl Branislav Rybárik.[3]
Vedení strany
[editovat | editovat zdroj]Předseda strany
[editovat | editovat zdroj]- 2000 – 2012 – Mikuláš Dzurinda
- 2012 – 2016 – Pavol Frešo
1. místopředseda strany
[editovat | editovat zdroj]- 2016 – 2020 – Milan Roman
- 2020 – současnost – Jozef Sobčák
Volební lídr
[editovat | editovat zdroj]Historie
[editovat | editovat zdroj]Po odchodu Ivana Šimka a Zuzany Martinákové byli na kongrese v roce 2004 do vedení jmenováni místopředsedové Pavol Kubovič, Pavol Prokopovič, Juraj Liška, Ivan Mikloš, Eduard Kukan a Milan Hort.[4]
Na kongresu v roce 2006 zvolili delegáti do vedení strany za předsedu Mikuláše Dzurindu a na pozice místopředsedů Eduarda Kukana, Ivana Mikloše, Milana Horta, Ivetu Radičovou a Pavla Kuboviče.[4]
V květnu 2012 bylo zvoleno nové vedení, předsedou strany se stal hejtman Bratislavského kraje Pavol Frešo.[5]
Současné vedení
[editovat | editovat zdroj]Od července 2016 stranu vede 1. místopředseda, nejprve Milan Roman, od listopadu 2020 Jozef Sobčák.[6]
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]Volební výsledky z voleb do Národní rady SR a Evropského parlamentu, ve kterých se zúčastnila strana SDKÚ, respektive SDKÚ-DS.
Parlamentní volby
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Počet hlasů |
Hlasy v % |
Počet mandátů |
Parlamentní postavení |
|---|---|---|---|---|
| 2002 | 433 953 | 15,09 % | 28 | koalice s SMK, KDH a ANO |
| 2006 | 422 815 | 18,35 % | 31 | opozice |
| 2010 | 390 042 | 15,42 % | 28 | koalice s SaS, KDH a Most-Híd |
| 2012 | 155 744 | 6,09 % | 11 | opozice |
| 2016 | 6 938 | 0,26 | 0 | mimo parlament |
| 2023 | 771 | 0,02 | 0 | mimo parlament |
Evropské volby
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Počet hlasů |
Hlasy v % |
Počet mandátů |
Parlamentní postavení |
|---|---|---|---|---|
| 2004 | 119 954 | 17,09 % | 3 | účast ve frakci EPP-ED |
| 2009 | 140 426 | 16,98 % | 2 | účast ve frakci EPP-ED |
Volební preference
[editovat | editovat zdroj]Volební preference strany v procentech podle Statistického úřadu SR. Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5% potřebné na vstup do parlamentu.
| Rok | I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2004 | . | . | . | . | . | . | 9,3 | 8,7 | 9,5 | 9,4 | 8,1 | 10,1 |
| 2005 | 9,1 | 10,8 | 12,0 | 8,2 | 9,4 | 9,6 | 9,8 | 10,6 | 7,4 | 9,6 | 8,2 | 8,8 |
| 2006 | 11,1 | 11,1 | 11,5 | 9,7 | 11,4 | 12,7 | 15,2 | 13,0 | 11,8 | 11,1 | 12,8 | 11,8 |
| 2007 | 10,7 | 10,5 | 13,6 | 11,0 | 12,0 | 14,1 | 11,3 | 10,0 | 12,2 | 14,5 | 15,6 | 13,5 |
| 2008 | 14,7 | 12,5 | 14,7 | 15,1 | 14,2 | 13,3 | 9,7 | 12,8 | 11,8 | 13,6 | 13,7 | 11,7 |
| 2009 | 12,8 | 12,9 | 12,5 | 15,5 | 17,8 | 15,8 | 13,9 | 14,3 | 13,4 | 14,4 | 12,4 | 11,5 |
| 2010 | 15,2 | 11,3 | 14,3 | 13,4 | 14,0 | 12,1 | 14,7 | 15,2 | 16,0 | 18,0 | 18,2 | 15,3 |
| 2011 | 16,9 | 15,2 | 16,5 | 17,1 | 12,2 | 13,4 | 12,6 | 17,5 | 12,8 | 12,2 | 11,3 | 10,2 |
| 2012 | 8,3 | 6,1 | 5,1 | 3,3 | 6,9 | 6,5 | 7,0 | 8,1 | 8,3 | 7,9 | 7,6 | 8,4 |
Členská základna
[editovat | editovat zdroj]Podle oficiálních údajů[7] měla strana k 31. prosinci 2007 7 274 členů. O 10 let později měla strana již pod 200 členů. V roce 2022 již strana měla pouze 4 členy.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Výsledky preferenčního hlasování
- ↑ Hlasy pre politické subjekty - NRSR 2023. www.volbysr.sk [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-14.
- ↑ Branislav Rybárik. infovolby.sk [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b sme.sk [online]. Dostupné online.
- ↑ Aktuálně.cz [online]. Economia. Dostupné online.
- ↑ Register politických strán a politických hnutí. ives.minv.sk [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva za rok 2007
- ↑ Výroční zpráva za rok 2022
