Sírovec žlutooranžový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sírovec žlutooranžový

Laetiporus sulphureus
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Podkmen: (Agaricomycotina)
Třída: stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: troudnatcovité (Fomitopsidaceae)
Rod: sírovec (Laetiporus)
Binomické jméno
Laetiporus sulphureus
(Bull.) Murrill

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), též chorošovec sírový či choroš sírový, je jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. Mladé plodnice tohoto druhu sírovce jsou, na rozdíl od plodnic příbuzného sírovce horského, jedlé.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Houba vytváří velké masité chorošovité plodnice vějířovitého až půlkruhovitého tvaru, široké až 50 cm. Plodnice bokem přirůstají ke dřevu a zpravidla jich vyrůstá větší počet těsně nad sebou, takže na kmeni tvoří i přes metr velké a velmi nápadné trsy. Plodnice jsou v mládí zbarveny jasně žlutě až žlutooranžově, spodní strana plodnic, pokrytá výtrusorodým rouškem v podobě rourek, bývá až sírově žlutá, na svrchní straně se často střídají sytější a bledší oranžově žluté pásy. Stárnutím plodnice vybledává do krémova či naopak tmavne. Plodnice má v mládí měkkou masitou dužninu, která se postupně stává lámavější.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Velký trs sírovce žlutooranžového na kmeni listnáče, snad trnovníku akátu.

Sírovec roste dosti hojně od května do října na kmenech živých listnatých stromů, často na akátech a ovocných stromech v alejích, sadech a zahradách, ale i na dubech a jiných listnáčích v lesích. Jedná se o nebezpečného parazita, vyvolávajícího tzv. hnědou hnilobu dřeva. [L 1]

Hostitel[editovat | editovat zdroj]

Dub, akát, druhy rodu slivoň (Prunus), topoly, vrby, jeřáb (rod(y, jírovce a z jehličnanů modříny.[L 1]

Sírovec žlutooranžový na pařezu višně

Význam[editovat | editovat zdroj]

Sírovec patří mezi vážné patogeny napadající listnaté dřeviny, způsobuje lámavost větví[L 1] a obvykle poměrně rychlý úhyn rostliny.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Mladé plodnice sírovce žlutooranžového jsou označovány jako jedlé a chutné, jsou příjemné houbové chuti a vůně. Starší plodnice jsou ale tuhé a nechutné. Plodnice jsou výborné v guláši a omáčce, ale bývají připravovány mimo jiné jako obalovaný řízek. Podle některých názorů má chuť podobnou kuřecímu masu, proto se také anglicky nazývá chicken of the woods.

Některé osoby mohou mít na plodnice sírovce žlutooranžového alergickou reakci.

Nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), způsobuje v kombinaci s alkoholem žaludeční nevolnost a zvracení (GUBA 1977).

Sírovec žlutooranžový

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.] : Biocont Laboratory, 2005.  
  • SEMERDŽIEVA, Marta; VESELSKÝ, Jaroslav. Léčivé houby dříve a nyní. Praha : Academia, 1986. 180 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]