Ryszard Legutko

Ryszard Legutko
Ryszard Legutko
Ministr národního školství
	Ve funkci:; 13. srpna 2007 – 16. listopadu 2007
Předchůdce	Roman Giertych
Nástupce	Katarzyna Hall
Stranická příslušnost
Členství	Právo a spravedlnost
Narození	24. prosince 1949; Kraków
Alma mater	Jagellonská univerzita
Profese	politik, filozof, spisovatel, akademik a překladatel
Ocenění	Nagroda Literacka im. Józefa Mackiewicza (2009); velkokříž Řádu za zásluhy; Q125354839; Fellow of Collegium Invisibile; Řád bílé orlice
Podpis
Webová stránka	www.rlegutko.pl
Commons	Ryszard Legutko
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ryszard Antoni Legutko (* 24. prosince 1949 v Krakově) je polský filozof a politik, profesor humanitních věd, publicista, autor knih se sociálně-politickou tematikou, překladatel, znalec a komentátor filosofického díla Platónova.

V letech 2005 až 2007 zastával funkci senátora a místopředsedy-mluvčího Senátu v jeho VI. funkčním období, v roce 2007 byl krátce ministrem národního vzdělávání, v letech 2007-2009 byl státním sekretářem Úřadu prezidenta Polské republiky, od roku 2009 je poslancem evropského parlamentu.

Životopis

Vědecká a společenská činnost

Roku 1973 absolvoval studia anglické filologie a následně i v roce 1976 filozofie na Jagelonské univerzitě. V roce 1991 získal postgraduální titul doktora věd (název disertační práce: Kritika demokracie v politické filozofii Platónově), v roce 1998 získal titul profesora humanitních věd. V roce 2003 nastoupil do úřadu řádného profesora.

Vyučuje a působí na Jagelonské univerzitě. Specializuje se na politickou filozofii a sociologii, antickou filozofii a dějiny filozofie. Zastává post člena Collegium Invisible.

V osmdesátých letech v Krakově redigoval podzemní časopis "Arka". Až do října 2005 působil jako prezident Společnosti vzdělávací a vědecké při Centru politického myšlení, jehož byl v roce 1992 spoluzakladatelem. Publikoval mj. "Rzeczpospolitě", "Życie", "Wprost", "Nowe Państwo", "Naszem dzienniku" a v anglickém "Critical Review".

Politická činnost

V parlamentních volbách v roce 2005 za Právo a spravedlnost získal v krakovském okresu mandát senátora VI. volebního období. Stál v čele rusko-izraelské parlamentní skupiny, byl členem Komise pro lidská práva a vládu práva. Do 4. listopadu 2007 vykonával také funkci vicemaršálka Senátu.

Od 13. srpna 2007 do 16. listopadu 2007 zastával funkci ministra národního školství ve vládě Jaroslava Kaczyńského.

V parlamentních volbách v roce 2007 kandidoval opět (tentokrát neúspěšně) do Senátu. Od 4. prosince roku 2007 až do 16. dubna 2009 byl sekretářem kanceláře v Kanceláři Prezidenta Lecha Kaczyńského.

Ve volbách do Evropského Parlamentu v roce 2009 ucházel z prvního místa v dolnoslezsko-opolské části Práva a spravedlnosti, s tím, že dosáhl mandátu europoslance. V evropském parlamentu vstoupil do frakční skupiny Evropských Konzervativců a Reformistů. Byl vedoucím delegace "PiS", a je také členem výboru pro zahraniční záležitosti.

V roce 2012 okresní soud v Krakově v civilním procesu přiznal, že Ryszard Legutko narušil dobrou pověst dvou studentů jedné z wroclawských vysokých škol, kteří uspořádali debatu o existenci křížů ve třídách, s tím, že je označil za „rozvolněné usmrkance“, s tím, že mu uložil omluvu prostřednictvím tisku a k zaplacení částky ve výši 5 tisíc zlotých na společenské účely. Zpráva soudu byla podložena programem precenčních práv zakotvených v Helsinské fundaci práv člověka z roku 1989.

Kandidoval jako zástupce Pis ve volbách do Evropského Parlamentu v roce 2014, kdy obhájil svůj mandát do 8. volebního období a mandát se mu podařilo obhájit i o pět let později v roce 2019.^[1] V červnu téhož roku se stal spolupředsedou frakce Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.^[2]

České postoje k Legutkovi

Roku 2017 reagoval na jeho knihu The Demon in the Democracy ředitel Občanského institutu Roman Joch, který označil toto dílo za "nejradikálnější kritiku liberální demokracie od žijícího autora". S Legutkem je Joch spřízněn tím, že oba jsou pokládáni za "konzervativní liberály" (tj. konzervativní v otázkách etiky a liberální v politice a ekonomice). Na druhou stranu však nepřijímá jeho teze o liberalismu jako pomyslné zkáze moderní civilizace, protože je na jím uváděných příkladech jasně vidět, že příliš zaměňuje klasickou liberální demokracii s její současnou podobou, která je navíc odštěpkem levicových myšlenek a přerůstá v ideologické pokrokářství, které chce "kontrolovat soukromí státní mocí a na základě ideologie a utopického projektu transformovat společenské instituce".^[3]

Odkazy

Kříž Velký Řád Za Zásluhy – 2008, Portugalsko

Výběr z díla

Překlad a komentáře na Platonovy dialogy

Faidón (1995)
Euthyfron (1998)
Obrana Sokrata (2003)

Knižní publikace

Bez hněvu a zaujatosti (1989; Cena PEN Klubu)
Platónova kritika demokracie (1990)
Nemám rád toleranci: náčrtky a eseje (1993)
Spory o kapitalismus (1994)
Etika absolutní a otevřené společnosti (1994; Národní cena Andrzeje Kyjovského)
Nepřesný "Prometheus" (1995) – sbírka fejetonů
A kdo tu je 'ciemniakiem' (1996) – sbírka fejetonů
Tolerance. Rozprava o drsné společnosti, přirozeném právu, lásce a svědomí (1997; Cena Ministra Národního Vzdělávání)
Časy velké imitace (1998) – sbírka fejetónů
Škodliví démoni (1999) – sbírka fejetónů
O časech rafinovaných a jasných pravdách (1999) – sbírka esejů
Society as a Department Store: Critical Reflections on the Liberal State (2002)
Ráj obnoven (2005) – sbírka esejů
Umíráček pro šaška (2006) – sbírka esejů
Traktát o svobodě (2007)
Esej o polské duši (2008, 2012)
Ošklivost demokracie a jiné eseje (Ošklivost demokracie a jiné eseje, 2009)
Triumf obyčejného člověka (2012; vydání jazyk. např.: The Demon in pro democracy: Totalitarian Temptations in Free Societies, 2016)
Antykaczyzm (2013)
Sokrates (2013; Literární cena Jozefa Mackijeviče)
Polsko, Poláci a suverenita (2014)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ryszard Legutko na polské Wikipedii.

↑ Wybory do Parlamentu Europejskiego 2019. wybory.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (polsky)
↑ Ważne stanowisko w grupie EKR dla prof. Legutki. fakty.interia.pl [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (polsky)
↑ JOCH, Roman. Západ těhotný kontrarevolucí. Občanský institut. 10.1.2017. Dostupné online. Archivováno 21. 2. 2017 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ryszard Legutko na Wikimedia Commons
Osoba Ryszard Legutko ve Wikicitátech
Richard Legutko – soukromá stránka. [přístup 12. září, 2010].
Profil na stránkách evropského parlamentu. [přístup 12. prosince 2011].
Bio na webových stránkách Senátu (VI. funkční období). [datum přístupu 12. září 2010].
Ryszard Legutko na portálu Ludzie nauki.

[1] Wybory do Parlamentu Europejskiego 2019. wybory.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (polsky)

[2] Ważne stanowisko w grupie EKR dla prof. Legutki. fakty.interia.pl [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (polsky)

[3] JOCH, Roman. Západ těhotný kontrarevolucí. Občanský institut. 10.1.2017. Dostupné online. Archivováno 21. 2. 2017 na Wayback Machine.

[1]

[2]

[3]