Přeskočit na obsah

Routa vonná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRouta vonná
alternativní popis obrázku chybí
Routa vonná (Ruta graveolens)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďroutovité (Rutaceae)
Rodrouta (Ruta)
Binomické jméno
Ruta graveolens
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Routa vonná (Ruta graveolens) je stále zelený polokeř vysoký až 80 cm. Listy jsou dlouhé až 15 cm, dužnaté a tečkované. Květy jsou žluté a dorůstají do 12 mm. Kvete od května do září.

Jejím domovem je Jižní Evropa. V Česku se pěstuje občas na zahradách, skalkách nebo na polích.

Kožní popáleniny způsobené Routou vonnou

Drogou je zejména sušená kvetoucí nať nebo pouze list sklízený během května a června. Z drogy se připravuje čaj, macerát, tinktura nebo prášek. Obvyklé dávkování je třikrát denně na špičku nože prášku nebo polévková lžíce sušené natě na půl litru vody a den (macerát nebo čaj se rozdělí na tři dávky). Upřednostňuje se však použití v čajových směsích. Snižuje lomivost krevních kapilár, avšak ve větším množství je jedovatá. V gastronomii se využívají její listy jako hořké koření k hotovým pokrmům z masa, vajíček, ryb i do sýrových krémů. Mnozí lidé ji však nesnáší a citlivým osobám může popálit pokožku. Zejména čerstvá obsahuje látky zvyšující fotosenzitivitu organismu. Ve středověku se používala do piva a kořeněných vín, ale také proti duchům.[1] Rostlina není vhodná pro těhotné.[2]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Routa vonná, s. 186. 
  2. Robert Tisserand, Rodney Young PhD, Essential Oil Safety (Second Edition), 2014

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Naše rostliny v lékařství; Jindřich Korbelář a Zdeněk Endris; ilustrace Jindřich Krejča.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]