Roman Cikhart
| Roman Cikhart | |
|---|---|
| Narození | 4. února 1886 Borotín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. září 1957 (ve věku 71 let) Praha  Československo |
| Povolání | historik a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Roman Jan Cikhart (4. února 1886 Borotín[1] u Tábora – 10. září 1957 Praha) byl český pedagog a spisovatel, regionální historik, vlastivědný a kulturní pracovník.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve mlýně svého otce („na Pile“ – Borotín č. 121) v blízkosti památné zříceniny Starý Zámek v Borotíně. Zde se zřejmě zrodil i jeho zájem o historii, zejména o husitství a dějiny rodného kraje a rovněž o historii a pověsti vesnic na Táborsku. O rodné obci vydal již v roce 1909 samostatný spisek Borotín, nástin historický. Po základní školní docházce absolvoval (od roku 1903) Učitelský ústav v Soběslavi a již zde při studiu spolupracoval s historikem a zakladatelem místního muzea Karlem Lustigem a napsal zde dějiny Soběslavi. V roce 1910 se oženil, roku 1921 vystoupil z římskokatolické církve.
Pedagog[editovat | editovat zdroj]
Učitelskou praxi zahájil Cikhart na škole v Radeníně[2], v roce 1911 přešel do Radkova a 1914 do Jistebnice. Další důležitou životní etapou se stal Tábor, kde v roce 1923 nastoupil jako odborný učitel na dívčí měšťanské škole. Působil také jako předseda učitelské jednoty Komenský. Publikoval v pedagogických listech Český učitel a Česká škola. Zastával mnoho čestných funkcí; sepsal dějiny Zemského ústředního spolku jednot učitelských.
Historik a publicista[editovat | editovat zdroj]
Roman Cikhart byl autorem mnoha článků o regionálních dějinách Táborska, o historických osobách, o pověstech a vlastivědných zajímavostech, uveřejňovaných v různých listech, např. Český jih, Národní politika, Tábor,[3] Národní osvobození, Časopis společnosti přátel starožitností českých. Podílel se na tvorbě Věstníku jihočeských muzeí (od roku 1913 sám redigoval) a vlastivědného časopisu Kraj kalicha (od r. 1923 redigoval). Významná kapitola publikační práce učitele a historika Cikharta je spojena s Jihočeským sborníkem historickým[4]. Zde publikoval v letech 1928 až 1956 přes osmdesát článků a statí. Mnohé cenné práce vydal Cikhart vlastním tiskem.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Práce historika Romana Cikharta je dodnes považována za základ při bádání a práci s fakty v regionální historii. Jeho významný přínos do seznamování se s historií Táborska byl oceněn již 5. února 1936, když akční výbor učitelských organizací a městský osvětový sbor uspořádal v Táboře na jeho počest oslavu (k padesátinám). Za město Tábor zde poděkoval starosta Václav Soumar. Blahopřání a připomínání díla R. Cikharta bylo i ve všech regionálních a odborných listech.
Z díla[editovat | editovat zdroj]
- Okres Táborský, 1907
- Táborsko (autor 3 dílů) – čtyřdílná monografie, 1908
- Borotín, nástin historický, nákl. vlastním, Tábor 1909
- Minulost městečka Borotína, nákl. vlastním, Tábor 1913
- Šlechtické a erbovní rody na Táborsku ve svých znacích
- Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný, 1922
- Minulost města Jistebnice, 1925
- Padesát let Zemského ústředního spolku jednot učitelských v Čechách 1880–1930, Praha 1932.
- Krajem božích bojovníků, 1935
- Pět set let města Tábora
- Tábor a Táborsko ve světle historie, 1940
- Minulost Táborska, 1946
- Borotín v minulosti – vydal v knize Historický místopis Borotína, kterou připravil k tisku z pozůstalosti svého bratra Rudolfa Ezechiáše[5], vyd. Spolek rodáků a přátel Borotína a okolí, Praha 1946
- Popis Táborska, 1947
- Tábor ve světle historie, 1948
- Tábor v minulosti i přítomnosti, 1948
- Pověsti a zkazky z Táborska
- Mladá Vožice, 1948
- vlastivědný sborníček Staré a nové letopisy táborské, v letech 1920–1937 vyšlo celkem 29 sešitů
- řada příspěvků v Jihočeském sborníku historickém (např. Jeníčkova Lhota, Lideřovice, rodná tvrz hejtmana Petra Aksamita, Svobodnické rody na Táborsku v 18. století, Rodová jména na Jistebnicku za války třicetileté…), 1928–1952
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční zápis narození Romana Cikharta (snímek 185 uprostřed)
- ↑ Historie Radenína
- ↑ Vydání prvního čísla časopisu Tábor 30. 4. 1864 a potom vycházel až do roku 1941)
- ↑ Vydávala od roku 1928 jako regionální odborný časopis Jihočeská společnost pro zachování husitských památek v Táboře, založená Josefem Švehlou roku 1922, Cikhart byl členem společnosti
- ↑ Matriční zápis narození Rudolfa Jana Ezechiáše Cikharta (snímek 217) (* 10. 4. 1888, † 1944) – pozor, obvykle používal příjmení ve variantě Cikhardt
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Významní rodáci (Týdeník Palcát, č. 29, 23. 7. 1997, s. 4)
- Jaroslav Vorel: Roman Cikhart (Táborské listy, č. 84, 9. 4. 1996, s. 10)
- PhDr. Stanislav Zita: Skromnost a velikost (Jihočeský kurýr, 29. 8. 2007, s. 9)
- Pavel Schafferhans: Doslov (R. Cikhart: Paměti městečka Borotína, 2012, s. 213–227)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Cikhart
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Digitalizované publikace bratrů Cikhartů (ve spodní polovině)
- Diapozitiv Romana Cikharta v rodném Borotíně
