Robert Maudsley
| Základní údaje | |
|---|---|
| Datum narození | 26. června 1953 (71 let) |
| Místo narození | Liverpool |
| Obvinění | čtyři vraždy |
| Výše trestu | doživotí |
| Oběť | |
| Počet obětí | 4 |
| Období vraždění | 1974–1978 |
| Stát vraždění | Spojené království |
| Místo vraždy | Londýn Crowthorne Wakefield |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Robert John Maudsley (* 26. června 1953 Liverpool) je britský sériový vrah, zodpovědný za vraždu čtyř lidí.
Jeho dětství bylo velmi traumatické, načež se stal drogově závislým prostitutem. V roce 1974 zavraždil svého zákazníka, když se o něm dozvěděl, že pohlavně zneužívá děti. Pro jeho duševní stav byl internován v psychiatrické léčebně, kde v roce 1977 spolu s jiným pacientem zavraždil dalšího spolupacienta, který se dopustil taktéž pohlavního zneužívání dětí. Po této vraždě byl odsouzen na doživotí. Již při výkonu doživotního trestu v roce 1978 zavraždil další dva muže, načež byl umístěn na samotku. Od té doby je vězněn v izolaci v cele s jednou stěnou z plexiskla, kde je neustále pod kontrolou dozorců. Z tohoto důvodu bývá v médiích často srovnáván s literární a filmovou postavou Hannibala Lectera, který byl z podobných důvodů uvězněn za podobných podmínek. Ke srovnání s Lecterem přispěla i (později vyvrácená) fáma, že snědl část mozku jedné ze svých obětí.[1] Je považován za nejnebezpečnějšího vězně ve Spojeného království.[2] Od smrti Iana Bradyho v roce 2017 je nejdéle vězněným britským občanem.
Navzdory svým zločinům je popisován jako vysoce inteligentní člověk se zálibou v klasické hudbě (chtěl korespondenčně studovat muzikologii na Open University), poezii a umění. Rodina a přátelé jej charakterizují jako zdvořilého, laskavého, inteligentního a vtipného společníka.[2]
Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Byl čtvrtým narozeným z dvanácti dětí, jeho otec byl řidič kamionu. Narodil se ve čtvrti Speke v Liverpoolu, protože ho však rodiče zanedbávali, dětství prožil v katolickém sirotčinci Nazareth House v Crosby v hrabství Merseyside.[3] V osmi letech se vrátil do péče rodičů, které již téměř neznal. Ti jej však týrali a zneužívali, proto byl po dvanácti měsících sociální službou umístěn do pěstounské péče. Později uvedl, že byl jako dítě znásilněný a toto zneužívání v něm zanechalo hluboké psychologické jizvy.[2]
Jako teenager se v Londýně koncem 60. let 20. století živil prostitucí, svůj příjem využíval především ke své drogové závislosti. Po několika pokusech o sebevraždu byl nucený vyhledat psychiatrickou pomoc. Během rozhovoru s lékaři tvrdil, že slyší hlasy, které mu říkají, aby zabil své rodiče. Později prohlásil, že kdyby v roce 1970 zabil své rodiče, další lidé (jeho následné oběti) by nemuseli zemřít.[4]
Vraždy
[editovat | editovat zdroj]Jeho první obětí byl v roce 1974 John Farrell.[5] Jonh Farrell využil jeho sexuálních služeb a během sexu mu ukázal fotografie dětí, které sexuálně zneužíval, což Maudsleyho rozzuřilo natolik, že Farella uškrtil.[6] Po vraždě se ohlásil policii a požádal o psychiatrickou péči. Byl shledán nezpůsobilým soudu a umístěn v psychiatrické léčebně v Broadmoorské nemocnici. V roce 1977 se spolu s Davidem Cheesemanem zavřeli do cely, kde mučili Davida Francise, odsouzeného za obtěžování dětí. Po devíti hodinách ho umučili k smrti. Po tomto incidentu byl usvědčen ze zabití a poslán do věznice ve Wakefieldu. Umístění ve Wakefieldu se mu nelíbilo a jasně dával najevo, že se chce vrátit do Broadmooru. Později byl odsouzen k doživotnímu vězení s doporučením bezpodmínečnosti.
V roce 1978 – již ve vězení – zabil během jediného dne dva spoluvězně. Jeho první obětí byl Salney Darwood, usvědčený ze zabití manželky. Maudsley pozval Darwooda do cely, kde ho porazil a probodl nožem, pak skryl jeho tělo pod postel. Následně se do své cely pokusil vlákat další vězně, ale nikdo ze strachu nevstoupil.[2] Následně se vkradl do cely šestapadesátiletého Williama Robertse, odsouzeného za sexuální útok na sedmiletou dívku. Napřed Robertse pobodal na hlavě improvizovanou dýkou a pak jeho hlavou několikrát udeřil o zeď. Poté se vydal do kanceláře dozorců, tam položil dýku na stůl a oznámil, že při příštím vyvolávání vězňů budou dva chybět.[2] Po těchto vraždách byl prohlášen za neléčitelného. V sérii dopisů pro The Times žádal, aby byly podmínky jeho samovazby zmírněny, nebo aby mu bylo umožněno spáchat sebevraždu. Také žádal o přístup k televizi, toaletním potřebám a kazetám s klasickou hudbou. Žádal mimo jiné i o papouška (andulku).[5] Všechny jeho žádosti byly zamítnuty a vězeňská služba je odmítla komentovat.[1][3]
Samotka
[editovat | editovat zdroj]Robert Maudsley je umístěný ve skleněné kleci, dvoučlánkové jednotce, která byla postavena v roce 1983 přímo pro něho. Cela má rozměry 5,5 × 4,5 m. Velká okna jsou z neprůstřelného skla, kterými ho lze pozorovat.[5] Jediným nábytkem je stůl a židle, oba kusy jsou vyrobené z lisované lepenky. Toaleta a umyvadlo jsou přišroubovány k podlaze, postelí je betonová deska.
Masivními ocelovými dveřmi se prochází do malé klece v cele, uzavřené v silném plexiskle, s malým otvorem ve spodní části, skrz který mu stráže podávají jídlo a další předměty. V cele zůstává 23 hodin denně. Jednu hodinu věnuje cvičení mimo celu. Při cvičení je střežen šesti dozorci. Není mu povolen žádný kontakt s dalšími vězni. Je na úrovni intenzivní izolace.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Maudsley na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Killer begs for budgie or suicide. news.bbc.co.uk [online]. BBC News [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e The caged misery of Britain's real 'Hannibal the Cannibal'. the Guardian [online]. 2003-04-26 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DUNN, Connor. 'Brain-Eater' killer is now 40 YEARS into solitary confinement stretch. Liverpool Echo [online]. Liverpool Echo, 2018-07-15 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tragic life that led to Hannibal killings. Liverpool Echo [online]. 2003-05-07 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Killer begs for budgie or suicide. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
- ↑ RICKALL, Charles. Yorkshire's multiple killers : Yorkshire cases c.1915-2006. Havertown: Wharncliffe ISBN 9781783408597. S. 103. (anglicky)
