Protiletecký kryt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Protiletecký kryt je zvláštní typ stavby (či adaptované stavební prostory stávajících budov či podzemních objektů) určená pro ochranu osob před leteckými útoky. PL kryty poskytují možnost ukrytí před tlakovou vlnou, požáry, bojovými plyny, pronikavým radioaktivním zářením, radioaktivním spadem, střepinami tříštivých pum, úlomky trosek budov při leteckých náletech, některé typy krytů jsou dimenzované i na přímý zásah leteckou pumou velké ráže. Některé stavby PL krytů jsou zřizovány jako trvalé či víceúčelové stavby, jiné jen jako provizorní či improvizované. Stavby protileteckých krytů mohou být různého provedení od nadzemních masivních staveb, adaptovaných či pro tyto účely vybudovaných suterénů a sklepů, mělce založených podpovrchových objektů až po hluboko (až desítky metrů) v podzemí umístěné protiletecké štoly. Jako prostor pro ukrytí slouží i rozptýlení do lesů, polí či zvláštních zón, kde se neprovádí letecké údery. Viz také Stálý tlakově odolný úkryt.

Protiletecký kryt v Berlíně slouží jako soukromé muzeum současného umění

V Československu 1935-1938 se PL stavby dělily:

  • kryty CPO (civilní protiletecká ochrana)
  • kryty ZPO (závodní protiletecká ochrana)

Za války se kryty dělily obdobně

  • kryty LS (civilní protiletecká ochrana, Luftschutz)
  • kryty WLS (závodní protiletecká ochrana, Werkluftschutz)

V Československu 1945-1990 se základní stavby protileteckých úkrytů dělily na:

  • kryty CO (civilní ochrana)
  • kryty ZCO (závodní civilní ochrana)
  • chráněná pracoviště
  • velitelská stanoviště
  • víceúčelové stavby

Podle stavebního provedení se kryty členily v letech 1935-1945

  • protiletecké věže např. typ Winkelturm
  • protiletecké masivní budovy (za 2. sv. války tzv. Hochbunkern)
  • schodišťové kryty (v budovách)
  • kryty domovní (ve sklepích a suterenech)
  • kryty štolové (za 2. sv. války: Luftschutzstollen, zkratka LSS)
  • kryty zákopové
    • a.) kryté protiletecké zákopy (Luftschutzdeckungsgraben)
    • b.) otevřené protiletecké zákopy (Luftschutzgraben)
  • kryty kruhové (LS-RdB = Luftschutz - Rundbau)
  • kryty ostatní
  • velitelská stanoviště
  • ošetřovny
  • další

Později podle dalších kritérií (stavební řešení)

Nebo

  • Štolové kryty (STOÚ)
  • Monolitické stavby (STOÚ)
  • Vrstvené stavy (STOÚ)
  • Rourové kryty (obdoba zákopových krytů. STOÚ)
  • Domovní kryty (STOÚ, často sklepy, někdy jen protiradiační kryty)
  • Víceúčelové stavby (Velkokapacitní, STOÚ, Metro, garáže, biografy, atp)
  • Další

Nebo

  • KZ
  • ST
  • ŠT

Nebo

  • Velkokapacitní kryty
  • Malokapacitní kryty

Podle určení jako:

  • Úkryty pro civilní obyvatelstvo
  • Úkryty pro pořádkové jednotky a jednotky CO (požárníci, obnovovací služba atp)
  • Ošetřovny
  • Velitelská stanoviště
  • Další

Kryty domovní[editovat | editovat zdroj]

Domovní kryty jsou budovány v podsklepených částech činžovních, rodinných domů atp. Mnohdy se zesilují dodatečnými pilíři, vloženými průvlaky a překlady, popř. ocelovými stropnicemi a stojkami či dřevěnou výdřevou

Kryty zákopové[editovat | editovat zdroj]

Zákopové kryty byly kryty, které byly umístěny v okolí zástavby a továren, budovaly se již před válkou (i v Československu), často také otevřené typy nebo s dřevěnou výdřevou. Principiálně vycházely ze zkušeností se zákopy z 1. světové války. Za 2. sv. války se zákopové kryty nejprve budovaly z cihel a železobetonových prefabrikátů, později z dusaného betonu a žb. prefabrikátů a jejich kombinací nebo jako otevřené zákopy či dřevozemní stavby. Tvar chodeb zákopových krytů byl zprvu rovné stěny s valenou klenbou, později eliptický či vejčitý profil s rovnou podlahou, často budované z žb. prefabrikátů a dusaného betonu. Později zesilované různě silnými rozpraskovými deskami proti přímému zásahu leteckých pum malých ráží či proti přímému zásahu segmentů (submunicí) kontejnerových pum.

Počet ukrývaných ve druhoválečných zákopových krytech neměl přesáhnout počet 300 osob a byly rozděleny do jednotlivých až 6 sekcí. Realizovalo se několik základních půdorysných typů: přímé varianty s odskočením každé sekce, lomené varianty (typ zig-zag) ve tvaru velkého dvojitého W, ve tvaru písmene L, a různé kombinace. Ukrývaní do krytu nastupovali ve spořádaném tvaru (dvojstupu) a obsazovali lavičky po stranách chodby. Filtroventilace nebyla zřizována, každý ukrývaný měl mít při nástupu do krytu svoji plynovou masku, v případě potřeby se větrací otvory ucpávaly dřevěným špalkem, dveře do krytu byly zpravidla z masivních fošen, tento typ krytu byl určen na ukrytí v řádu desítek minut po dobu náletu, ihned po ukončení náletu by se ukrývaní začali podílet na odstraňování škod. Toalety (kbelíky) byly ve výklencích v místech lomení sekcí. Zákopové kryty ZPO se stavěly původně v těsné blízkosti výrobních objektů, často podél továren či na nádvoří závodů atp. Později se budovaly ve větším perimetru (do 1500 m) od továren, ve skupinách 5-15 objektů v poměrně těsné blízkosti. Veřejné zákopové kryty se budovali na veřejných prostranstvích, parcích či domovních dvorech, podél ulic, podle možností. Už v době krátce po jejich výstavbě byly mnohdy zanedbané, bez laviček a nezřídka posloužily jako WC. Na území ČR se vybudovaly tisíce zákopových krytů, jen v Praze jich bylo cca 200. Po válce se zákopové kryty začali likvidovat, ale s ohledem na vývoj situace byla jejich likvidace zastavena a některé byly reaktivovány jako improvizované kryty či byly dokonce vybaveny FV aparaturou. Koncepčně z nich vycházeli poválečné rourové kryty.

Opuštěné a později zasypané zákopové kryty zděné, betonové či dřevozemní jsou často zaměňovány za různé "tajné chodby" - viz případ "tajné" chodby u zámku v Ostravě - Porubě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]