Prase filipínské

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPrase filipínské
alternativní popis obrázku chybí
Prase filipínské
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď prasatovití (Suidae)
Rod prase (Sus)
Binomické jméno
Sus philippensis
(Nehring, 1886)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prase filipínské (Sus philippensis) je prase žijící na Filipínách, které může obývat množství biotopů až do nadmořské výšky 2 800 m n. m. Běžně se však vyskytuje již jen v odlehlých lesích ostrova.[2]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Populace všech filipínských prasat byly původně řazeny do dvou druhů. Populace ze středních a východních Filipín byly přiřazovány k druhu prase celebeské (Sus celebensis), zatímco západofilipínské populace náležely k druhu prase vousaté (Sus barbatus). Příbuzenský vztah populací ze středních a východních Filipín s prasetem celebeským se nicméně ukázal býti pochybným a tyto populace se navíc odlišovaly jak od prasete vousatého, tak od sebe navzájem. Tyto populace byly prozatímně hodnoceny jako poddruhy prasete vousatého: S. b. cebifrons a S. b. philippensis, později došlo k osamostatnění obou druhů (prase visajanské a prase filipínské).[3]

U prasete filipínského byly určeny tři poddruhy: S. p. philippensis, S. p. mindanensis a S. p. oliveri. Sus oliveri byl později také určen samostatným druhem (Groves 1997, 2001; Groves and Grubb 1993), osamostatnění dvou zbývajících forem bylo doporučeno T. Ozawou po analýze mitochondriální DNA.[2] Rozmanitost prasatovitých na Filipínách je tedy obrovská, po Indonésii největší na světě.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samci prasat filipínských měří 127 až 129 cm, samice 124 až 125 cm, samci mají také na rozdíl od samic velké zuby, které jim vyčnívají z tlamy. Na štíhlých končetinách rostou čtyři prsty, z nichž prase filipínské používá k chůzi jen dva. Ocas, měřící u samců 13 až 14 cm a u samic 11 až 12 cm, je na konci porostlý černými chlupy. Rypák je dlouhý, oči a uši drobné. Drsná kůže má načernalé zbarvení, na bocích stříbřité. Během období rozmnožování se samcům vytváří výrazná hříva na hlavě a krku.

O chování nebylo získáno dostatečné množství informací. Druh je převážně noční, žijící ve skupinkách složených ze sedmi až dvanácti jedinců, ale lze potkat také solitérně žijící samce, v období rozmnožování pak páry. Období páření nastává pravděpodobně v období sucha. Samice v ukrytém zálehu porodí čtyři až pět, maximálně osm selat. Prase filipínské je býložravec, vyrývá ze země kořeny, hlízy a listy. Je obyčejně plaché, avšak pokud je zahnáno do úzkých nebo chrání mláďata, stává se nebezpečným protivníkem.[4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Nebezpečí pro prasata na Filipínách představuje ztráta přirozeného prostředí. Z celkového množství lesů, které původně pokrývaly 94 % povrchu Filipín, zbylo v roce 1988 jenom asi 21 %, navíc jenom malé množství území spadá pod chráněné oblasti. Nebezpečí představuje také lov probíhající i v rezervacích, a to jak ze strany sportovních lovců, tak zemědělců, kteří v prasatech vidí škůdce. Maso putuje na místní trhy nebo do restaurací, kde je prodáváno za dvojnásobnou cenu normálního vepřového. Nebezpečí pro tento druh způsobuje rovněž křížení s divokými prasaty (Sus scrofa), potvrzené například z ostrova Luzon a Mindanao. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí prase filipínské jako zranitelný druh, chráněno je filipínskými zákony, i když jejich vymáhání je mnohdy nedostatečné. Na Filipínách jsou prasata chována v zoologických zahradách či soukromých chovech, ale většinou jen jednotlivé kusy bez chovného účelu.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
  2. a b c Sus philippensis [online]. Iucn red List of Threatened Species, rev. březen 2016 [cit. 2017-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c WILLIAM, L. R. Oliver; COX, C. Roger; GROVES, Collin P. The Philippine Warty Pigs (Sus philippensis and S. cebifrons). In: OLIVER, William L. R. Pigs, peccaries, and hippos, Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Switzerland: IUCN, 1993. ISBN 2831701414. S. 145–155. (anglicky)
  4. Philippine warty pig (Sus philippensis) [online]. Arkive.org [cit. 2017-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]