Polák černohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPolák černohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodpolák (Aythya)
Binomické jméno
Aythya baeri
(Radde, 1863)
Maximální areál výskytu:      Celoroční výskyt      Hnízdiště      Protahuje      Výskyt mimo hnízdní období
Maximální areál výskytu:
     Celoroční výskyt
     Hnízdiště
     Protahuje
     Výskyt mimo hnízdní období
Maximální areál výskytu:
     Celoroční výskyt
     Hnízdiště
     Protahuje
     Výskyt mimo hnízdní období
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polák černohlavý (Aythya baeri) je druh potápivé kachny, který se vyskytuje ve východní Asii. Kdysi se jednalo k poměrně běžnou, široce rozšířenou kachnu, avšak v roce 2012 byla celková populace odhadnuta na méně než 1000 jedinců a tento druh tak stojí na pokraji vyhynutí.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal německý přírodovědec Gustav Radde v roce 1863 jako Anas baeri. Druhové jméno připomíná baltsko-německého lékaře a přírodovědce Karla Ernsta von Baera.[2]

Mitochondriální DNA napovídá, že polák černohlavý je blízkým příbuzným poláka chocholačky (A. fuligula), poláka amerického (A. americana) a poláka velkého (A. ferina).[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace z roku 1899 (John Gerrard Keulemans)

Tento dnes již vzácný druh kachny se vyskytuje jen ve velmi malých počtech. Podle odhadu z roku 2012 zbývá ve volné přírodě méně než 1000 poláků černohlavých.[4][5] Hnízdiště druhu se nachází v povodích řek Amur a Ussuri v Rusku a v nížinatých oblastech kolem řeky Jang-c’-ťiang v Číně. Tradiční zimoviště se vyskytují ve středovýchodní Číně, v menších počtech se po úpadku čínské populace objevuje v době mimo hnízdění i v Bangladéši, Myanmaru, Thajsku, Indii a výjimečně i v Japonsku, Jižní Koreji, Hong Kongu, Mongolsku nebo na Filipínách.[4]

Hnízdní stanoviště tvoří dobře zarostlé rybníky, jezera a pomalu plovoucí řeky. V zimě preferuje větší jezera, rybníky a mokřady, kde se nezřídka sdružuje s dalšími druhy poláků z rodu Aythya.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tato menší, poněkud kompaktně působící kachna dosahuje délky těla kolem 46 cm, rozpětí křídel 70–79 cm, váhy 680–880 g. Zobák a hlava jsou zakulacené. Samec má ve svatebním šatu nápadnou zeleně lesklou hlavu, černohnědou svrchní část těla s kaštanovou hrudí a světle hnědými boky. Prostý šat samce je méně výrazný, ale s podobnými vzory: hlava a krk jsou černohnědé, která na bocích a hrudi přechází do kaštanové. Spodní strana křídel je bílá. Zobák obou pohlaví je tmavě šedý s tmavě modrým zakončením. Oči jsou u samců bílé nebo světle žluté, u samic hnědé. [6]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Samice s mláďaty

Jedná se o převážně tichou kachnu, v případě hlasového projevu vydávají samec i samice v době toku výrazné gráák, jindy se samec ozývá koro koro a samice kura kura kura.[6]

V jižní Číně dochází k zahnízdění mezi koncem dubna a polovinou července. Velikost tamější snůšky byla 9,7 vajec (rozptyl 5–14), přičemž hned 29 % z 31 sledovaných hnízd bylo parazitováno samicemi téhož druhu. Inkubační doba trvala v průměru 24 dní (rozsah 23–26).[7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se jednalo o poměrně běžnou a rozšířenou kachnu napříč východní Asií. Přesná data o početnosti nicméně nejsou k dispozici, jelikož v minulosti nedošlo k detailnějšímu sčítání druhu, což bylo částečně způsobeno výskytem v těžko dostupných oblastech.[8] V Číně, tradičním zimovišti poláků černohlavých, bylo ještě mezi lety 1987–1993 nepočítáno 16 792 jedinců, zatímco v letech 2003–2011 to bylo již jen 2131.[5] Příčina tohoto úbytku není zcela vyjasněna. Je velmi pravděpodobné, že v úpadku hrají roli ztráta a degradace přirozených stanovišť i lov (na maso, pro vejce na jídlo i do sbírek). Nicméně některé jiné druhy vodních ptáků využívající prakticky totožná stanoviště čelí stejným tlakům, avšak pokles jejich početnosti nebyl zdaleka tak výrazný.[5][4][8]

Následkem bleskových poklesů početnosti byl druh hodnocen nejdříve jako zranitelný (1994), poté ohrožený (2008) a od roku 2012 je veden jako kriticky ohrožený.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 65. Dostupné online. (anglicky) 
  3. LIU, Dawei; ZHOU, Yongwu; FEI, Yiling. Mitochondrial genome of the critically endangered Baer’s Pochard, Aythya baeri, and its phylogenetic relationship with other Anatidae species. Scientific Reports. 2021-12-21, roč. 11, čís. 1, s. 24302. Dostupné online [cit. 2024-02-08]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-021-03868-7. PMID 34934156. (anglicky) 
  4. a b c d Aythya baeri [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2019. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22680384A154436811.en. (anglicky) 
  5. a b c WANG, Xin; BARTER, Mark; CAO, Lei. Serious contractions in wintering distribution and decline in abundance of Baer’s Pochard Aythya baeri. Bird Conservation International. 2012-06, roč. 22, čís. 2, s. 121–127. Dostupné online [cit. 2024-02-08]. ISSN 1474-0001. DOI 10.1017/S0959270912000214. (anglicky) 
  6. a b c BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. S. 60. (anglicky) 
  7. WEI, Sai; JIA, Hui; CHEN, Yawen. Reproductive ecology of Baer's Pochard Aythya baeri in south China. Wildfowl. 2020, roč. 70, čís. 70, s. 211–227. Dostupné online [cit. 2024-02-08]. ISSN 2052-6458. (anglicky) 
  8. a b HEARN, Richard, et al. A species in serious trouble: Baer’s Pochard Aythya baeri is heading for extinction in the wild. S. 63-67. BirdingASIA [online]. 2019. Roč. 19, s. 63-67. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. (anglicky) 
  • WILLIAMS, Murray, 2005. Ducks, geese, and swans: Volume 2, Species Accounts (Cairina to Mergus). Příprava vydání Janet Kear. Oxford: Oxford University Press. ISBN 9780198610090. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]