Plicník lékařský
 Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) | |
|---|---|
 Plicník lékařský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brutnákotvaré (Boraginales) |
| Čeleď | brutnákovité (Boraginaceae) |
| Rod | plicník (Pulmonaria) |
| Binomické jméno | |
| Pulmonaria officinalis L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) je léčivá rostlina z čeledi brutnákovitých. Roste v hájích a lužních lesích. Byl rovněž typickou rostlinou středověkých zahrad a v současnosti se jako hajnička pěstuje především na venkovských zahradách.
Účinné látky[editovat | editovat zdroj]
Plicník obsahuje kyselinu křemičitou (asi 4 %), slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny (asi 10%), allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy, minerální látky (zejména vápenaté soli)[2], flavonoidy[3] a organické kyseliny (stearová, myristová)[4].
Sběr[editovat | editovat zdroj]
Sbírá se kvetoucí nať od března do dubna nebo jen spodní listy.[5] Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách.[2]
Léčivé účinky[editovat | editovat zdroj]
Využívání byliny při léčbě plicních nemocí a podobnost jejích skvrnitých listů se „skvrnitými“ plícemi daly plicníku jméno.[6] V současné vědecké medicíně není plicník využíván, uplatňuje se však v homeopatii při bronchitidě a v lidovém léčitelství.[7] Odvar z plicníku léčí záněty průdušek, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest i trávicího ústrojí, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě.[2] Příznivý účinek se přičítá kombinaci saponinů, které usnadňují odkašlávání, uklidňujícímu a ochrannému účinku slizů a protizánětlivému a dezinfekčnímu účinku tříslovin.[3] Zevně ve formě obkladů (nejlépe z čerstvé byliny), záparu nebo silnějšího odvaru se užívá k omývání hnisajících ran nebo krvácejících hemeroidů, kde se uplatní protizánětlivý a svíravý účinek. Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v droze by se plicníku nemělo užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným či kojícím ženám.[2] V Anglii jsou mladé listy oblíbenou přísadou do různých jarních salátů a přidávají se také do polévek.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d http://botanika.wendys.cz/kytky/K183.php
- ↑ a b c Archivovaná kopie. botanika.borec.cz [online]. [cit. 2010-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-26.
- ↑ Archivovaná kopie. rostliny.prirodou.cz [online]. [cit. 2010-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-09.
- ↑ Archivovaná kopie. sk2.goo.cz [online]. [cit. 2010-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-26.
- ↑ http://byliny.apatykar.info/1/clanek-234/
- ↑ http://www.garten.cz/a/cz/6080-pulmonaria-officinalis-plicnik-lekarsky/
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu plicník lékařský na Wikimedia Commons
