Planští ze Žeberka
| Planští ze Žeberka | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království |
| Rok založení | asi 12. století |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni ze Žeberka byli příslušníci starého českého šlechtického rodu původem ze západních Čech.[pozn. 1] Po získání Plané používali jméno Planští ze Žeberka.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jako nejstarší předek rodu se uvádí jistý Nevlasa již v 1. polovině 12. století. Jeho potomci se podle sídel jednotlivých větví psali ze Rvenic (podle vesnice Ervěnice), z Kryr a ze Mšeného. Přídomek ze Žeberka se objevuje počátkem 15. století u Jana ze rvenické větve.[1] Zda páni ze Rvenic založili Žeberk, později zvaný Starý Žeberk, není jisté (za jeho zakladatele bývá považován Albrecht ze Žeberka z rodu saských Leisnigů, ale podle archeologických výzkumů byl hrad možná založen již v 1. polovině 13. století). Jméno rodu je odvozeno od německého See (=jezero), podle nedalekého Komořanského jezera, které bylo později vysušeno (Seeberg = Jezerní hora).
Z období husitských válek je znám Aleš ze Žeberka. Při jednáních táborského a sirotčího svazu s pražany na podzim roku 1425 patřil mezi čtyři zástupce spojenců (spolu s Janem Roháčem z Dubé, Janem Hvězdou z Vícemilic a Kunešem z Bělovic). Jako "správce obcí táborských a orebských" zde zřejmě zastupoval táborskou stranu. Působil nejspíš jako hejtman v Sušici v době, kdy se toto město spolu s Klatovy přidalo k husitům.[2] Účastnil se také dobývání Švihova. V bitvě u Lipan v roce 1434 již bojoval na straně kališnicko-katolické koalice. Neznámým způsobem získal hrad Planou, podle níž se jeho potomci psali jako Planští ze Žeberka.
Alšův syn Bohuslav, zvaný též Bušek († 1466) se oženil se sestrou Jiříka z Poděbrad Markétou z Kunštátu (její náhrobek, spolu s náhrobky dalších příslušníků rodu, se nachází ve věži farního kostela v Plané). Jejich čtyři synové (Bušek, Hynek, Viktorín a Jan) Planou drželi společně; nejvýznamnější byl Bušek († 1499), který byl radou komorního soudu. V roce 1526 Žeberkové Planou prodali, ale později získal Jindřich Planský († 1561) Velhartice. Jindřich byl královským radou a hejtmanem Menšího Města pražského.[1]
Jindřichův syn Šebestián Jáchym se zúčastnil v roce 1566 výpravy proti Turkům, z níž se již nevrátil. Jeho synové Jan Jindřich a Jan Viktorín, kteří hospodařili na Velharticích, se postupně zadlužili a museli panství prodat. Předtím si údajně přivlastnili stříbrnou monstranci z velhartického kostela, což vzbudilo pohoršení u jejich poddaných.[3]
V době stavovského povstání, do něhož se někteří příslušníci rodu zapojili, byli již Žeberkové téměř bez majetku. Následné konfiskace a tresty je prakticky nepostihly, pouze se museli vzdát města Sušice a byli omilostněni.[4] Postupně zcela zchudli, poslední člen rodu Jan Václav zemřel v roce 1741.[1]
Erb[editovat | editovat zdroj]
Páni ze Žeberka používali červený štít s šikmým stříbrným pruhem, na němž byly tři zelené leknínové listy (vyskytují se se špičkami obrácenými někdy nahoru, jindy dolů). Helmu s korunou doplňovalo křídlo se stejným pruhem s listy a červená a stříbrná krydla.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V některých zdrojích jsou páni ze Žeberka označováni za rod původem německý. Může jít o záměnu s Henigary ze Seeberku, nebo je k tomuto rodu nesprávně připojován Albrecht ze Žeberka, který skutečně z německého rodu pocházel.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 27. díl. Praha: J. Otto, 1888-1909. Dostupné online. S. 766.
- ↑ ŠMAHEL, František. Husitské Čechy : struktury, procesy, ideje. Praha: Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 80-7106-468-8. S. 192–194.
- ↑ a b Bývalá česká šlechta předbělohorská i pobělohorská na svých sídlech v Čechách a na Moravě a ve svých znacích. Díl 1. Praha: Bačkovský, 1948. 371 s. S. 279.
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 436.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty 2. Praha: Akropolis, 1993. ISBN 80-85770-04-0. Kapitola Ze Žeberka, s. 177.
- Ottův slovník naučný. 27. díl. Praha: J. Otto, 1888-1909. Dostupné online. Kapitola Ze Žeberka, s. 766.