Pavel Suchoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Suchoj
1995. Stamp of Belarus 0114.jpg
Narození 10. července 1895
Hlybokaye
Úmrtí 15. září 1975 (ve věku 80 let)
Moskva
Místo odpočinku Novoděvičí hřbitov
Alma mater Lomonosovova univerzita (19141915)
Moskevská státní technická univerzita
Zaměstnavatelé Suchoj
Tupolev
Ocenění Řád rudé hvězdy (1933)
Řád Čestného odznaku (1936)
Řád rudého praporu práce (1938)
Stalinova cena (1943)
Leninův řád (1945)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Osipovič Suchoj (rusky Па́вел О́сипович Сухо́й, bělorusky Па́вел Во́сіпавіч Сухі́, 10. červencejul./ 22. července 1895greg., Hlybokaje15. září 1975, Moskva) byl běloruský a sovětský letecký konstruktér. Byl jedním z prvních konstruktérů letadel proudových, nadzvukových a těch se šípovitými a delta křídly. Navrhoval letouny dálkové, bombardovací, bitevní i stíhací. K nejslavnějším patří Su-7 a Su-9.[1] Za svůj život navrhl více než 50 letadlových konstrukcí, z toho se asi 30 dostalo do výroby.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Od 20. let 20. století pracoval jako vedoucí inženýr pod vedením Andreje Tupoleva v moskevském Ústředním ústavu aerodynamiky (CAGI). Již zde navrhl několik bombardérů a stíhaček.

V září 1939 sovětská vláda Suchoje jmenovala do čela nové experimentální konstrukční kanceláře (OKB) při závodě v Charkově (nyní na Ukrajině). Zde navrhl letoun Su-6. Šlo o prototyp, který nikdy nešel do výroby. Na konci druhé světové války sovětský vůdce Josif Stalin pověřil Suchoje vytvořením nové generace bojových stíhaček. Suchoj přišel s návrhem letounu Su-9, ale kvůli Stalinovu názoru, že návrh je příliš podobný německé Me 262, ani Su-9 nešel do výroby. Nespokojený Stalin nakonec v listopadu 1949 konstrukční kancelář OKB zavřel a Suchojův tým se stal pododdělením Tupolevovy konstrukční kanceláře v Moskvě.

Po Stalinově smrti v roce 1953 sovětská vláda dovolila Suchojovi obnovit samostatnou konstrukční kancelář, a to v závodě 1 v Kujbyševu (dnes Samara) a později v závodě 51 v Moskvě. V roce 1954 byla jeho organizace přejmenována na OKB-51. Právě to byl základ dnešní slavné firmy Suchoj.

V OKB-51 Suchoj postavil řadu nových nadzvukových letadel, hlavními typy, které se lišily zejména v uspořádání křídel, byly proudový taktický bombardér Su-7 z roku 1955 se šípovitými křídly (NATO mu udělilo kódové označení "Fitter") a proudový stíhací letoun Su-9 s trojúhelníkovými (delta) křídly (šlo o jiný typ než Su-9 z válečných let). Základem obou strojů byl motor AL-7F s přídavným spalováním, který se vyvíjel v továrně, jejíž šéfem byl Archip Ljulka. Su-7 byl ideální pro manévry v nižších letových hladinách, naopak Su-9 měl nejlepší výkon ve velkých výškách.

Tyto dva letouny byly v průběhu let upravovány a v obrovských počtech zařazovány do vzdušných sil SSSR a v případě Su-7 i dalších zemí Varšavské smlouvy.

Suchojova kancelář vždy soupeřila s kanceláří MiG. Nikdy se jí ovšem nepodařilo MiG sesadit z trůnu sovětské "jedničky". Tak je tomu na ruském trhu dodnes.

Stejně jako ostatní sovětští konstruktéři v oblasti letectví, Suchoj přijal koncepci kumulativního rozvoje, nikoliv velkých technologických skoků, proto namísto nových letounů vylepšoval ty staré, nicméně například jedna z jeho posledních verzí Su-9 - Su-15 - má s původním strojem již jen málo společného.

Krátce po Suchojově smrti v roce 1975 bylo jeho jméno přidáno do názvu konstrukční kanceláře (OKB Suchoj). Ta pokračovala v Suchojově díle, k jejím nejuznávanějším produktům patřil Su-27 z roku 1977, letoun dlouhého doletu ceněný pro svou univerzálnost i výkonnost, kterou potvrdil několika světovými rekordy v dosažené nadmořské výšce i vzletové rychlosti. Dnes je kancelář OKB imeni P.O. Suchoj součástí obřího státem vlastněného průmyslového komplexu AVPK Suchoj. V posledních letech se obrací stále více k sektoru civilních letadel.[3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V letech 1958–1974 byl poslancem Nejvyššího Sovětu SSSR.

Získal řadu státních vyznamenání: Stalinova cena (1943), Hrdina socialistické práce (1957), Leninova cena (1968), Státní cena (1975), Tři Leninovy řády (1945, 1957, 1975), Tupolevova zlatá medaile (1975) aj.

V běloruském městě Homel se dnes po Pavlu Suchojovi jmenuje technická univerzita (Гомельскі дзяржаўны тэхнічны ўніверсітэт імя П. В. Сухога).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=92354
  2. http://www.belarus.by/en/about-belarus/famous-belarusians
  3. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/749677/Sukhoy
  4. https://www.gstu.by/ru