Luniněc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luniněc
Лунінец
Železniční stanice Luniněc
Luniněc – znak
znak
Luniněc – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 139 m n. m.
Časové pásmo UTC+3
Stát Bělorusko Bělorusko
oblast Flag of Homyel Voblast Brestská oblast
rajón Luniněcký rajón
Luniněc na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 55 km²
Počet obyvatel 24 220 (2015)[1]
Hustota zalidnění 429,2 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.luninets.brest.by
Telefonní předvolba 1647
PSČ 225642
Označení vozidel 1
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luniněc (bělorusky Лунінец, rusky Лунинец, polsky Łuniniec) je město v Brestské oblasti v Bělorusku a administrativní centrum Luniněckého rajónu. Nachází se 240 km východně od Brestu a 250 km jižně od Minsku. Je železničním uzlem na linkách směřujících na Baranavičy, Homel, Rivne a Brest.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město je poprvé zmíněno v historických pramenech v roce 1449 pod jménem Малы Лулін. Od roku 1540 známý jako Luniněc patřil polockému guvernéru Stanislavu Dovojnému. V roce 1588 měla obec 484 obyvatel, 74 domů a lihovar. V roce 1622 jeho majitel Constantine Dolmat daroval obec s klášterem Dzjatlavickému mužskému klášteru.

V roce 1793 se v důsledku druhého rozdělení Polska obec stala součástí Pinského újezdu Ruského impéria. Podle údajů z roku 1795 žilo v obci 624 obyvatel a bylo zde 75 domů. V roce 1842 byl majetek a pozemky převedeny do státní pokladny kláštera, obyvatelé se stali státními rolníky. V souvislosti s výstavbou Poleských železnic se počet obyvatel zvýšil — v roce 1897 zde žilo 3 167 obyvatel a stálo tady 855 dvorů. V provozu byly dva mlýny, veřejná škola a farní škola.

V únoru 1918 byla obec okupována Němci, v letech 1919—1939 bylo město součástí druhé Polské republiky a bylo centrem Luniněckého povětu Poleského vojvodství. V té době ve městě žilo něco málo přes 8 000 obyvatel. Byla dokončena stavba pravoslavného kostela svatého kříže, který působí dodnes. Také tu byl postaven kostel svatého Josefa.

V roce 1939 se v důsledku Sovětské invaze do Polska město stalo součástí Běloruské SSR. V té době zde žilo asi 8 300 obyvatel. Od 10. července 1941 do 10. července 1944 bylo město pod německou okupací. Bylo osvobozeno 23. a 55. oddílem Rudé armády.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku město nemělo erb ani vlajku, heraldické symboly získalo až v naší době. V modrém poli znaku jsou tři stříbrné symboly. Na vrchu se nachází koruna, která symbolizuje příslušnost ke knížecímu panství v období Litevského velkoknížectví. Uprostřed jsou umístěny dva protínajících se šípy, které znázorňují důležitost města jako železničního uzlu. Ve spodní části se nachází lilie, která připomíná přírodní bohatství Luniněckého rajónu, zejména Bílého jezera.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Na konci 19. století a na počátku století dvacátého se město stalo důležitým železničním uzlem. V letech 1884—1886 byly zavedeny vlakové spoje Homelu, Rivna, Vilna a Brestu. Nedaleko obce byl postaven velký železniční uzel se sklady, dílnami a ostatními budovami a byla postavena stanice.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Významnou roli v ekonomice města hraje železnice. Ve městě jsou tyto továrny: «Полесьеэлектромаш», РУВП «Лунінецкі рамонтна-механічны завод», «Лунинецкий молочный завод», ААТ «Лунінецлес», dřevozpracující závod a luniněcké RPO.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 město otevřelo ledový palác (podobné arény byly dříve postaveny v Pružanech a Kobrynu). K dispozici je bazén, který byl otevřen v roce 2012. Město má sportovní klub «Лунинец» zaměřující se na motoball, který opakovaně zvítězil v mistrovství Evropy.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лунинец na ruské Wikipedii.

  1. Статистический бюллетень «Численность населения на 1 января 2015 г. и среднегодовая численность населения за 2014 год по Республике Беларусь в разрезе областей, районов, городов, поселков городского типа».. Dostupné online.