Památník Zámeček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Památník Zámeček
Poloha
AdresaPrůmyslová 558, Pardubičky, Pardubice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Památník Zámeček
Památník Zámeček
Další informace
Rejstříkové číslo památky11785/6-4375 (PkMISSezObrWD)
Webzamecek-memorial.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Památník Zámeček je památník v Pardubicích, ve čtvrti Pardubičky, na místě nacistického popraviště z doby druhé světové války, které bylo zřízeno v prostoru bývalé vojenské střelnice za tzv. druhého stanného práva po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942. Památník je tvořen pietním místem s pomníkem a budovou muzea s expozicí, jež připomíná události spojené s druhou světovou válkou a nacistickými zločiny na Pardubicku.[1]

Památník Zámeček je zároveň i příspěvkovou organizací zřízenou statutárním městem Pardubice v roce 2021 za účelem trvalého uchování vzpomínky na oběti druhého stanného práva a odvahu československých odbojářů, kteří se stali spolupracovníky parašutistického výsadku Silver A a dalších spojených výsadků.[2]

Popraviště[editovat | editovat zdroj]

Místo, na němž se nynější Památník Zámeček nachází, bylo součástí obory, která patřila k Larischově vile. Tento objekt obsadila po okupaci Schutzpolizei, přesněji prapor záložního policejního pluku Böhmen, jenž si v místě zřídil cvičnou střelnici. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ze cvičné střelnice stalo popraviště pardubického gestapa, na kterém bylo během 18 dní června a července 1942 u tří kůlů popraveno 194 osob z Pardubicka, Kolínska a Královéhradecka. Těla popravených byla převážena do pardubického krematoria, kde byla zpopelněna.[3]

Popravení občané[editovat | editovat zdroj]

Seznam je členěn: jméno a příjmení, rok narození, místo bydliště[4]

Poprava ve středu 3. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslava Horská (1918, Horní Sloupnice)
  • Stanislav Mikulecký (1895, Horní Sloupnice)
  • Anna Mikulecká (1896, Horní Sloupnice)
  • Josef Průšek (1889, Horní Sloupnice)
  • Otakar Průšek (1923, Horní Sloupnice)

Poprava ve čtvrtek 4. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Čeřenský (1884, Pardubice)
  • Jaroslav Ruml (1881, Pardubice)
  • Marie Korábová (1902, Hradec Králové)
  • Rudolf Kudrna (1896, Hradec Králové)
  • Jaroslav Hofman (1903, Velká Jesenice)
  • František Ther (1908, Suchý Důl)

Poprava v pátek 5. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Holý (1886, Hradec Králové),
  • Josef Vaněk (1883, Hradec Králové),
  • Jaroslav Bilina (1896, Dvůr Králové),
  • Jaroslav David (1893, Dvůr Králové),
  • Jaroslav Suchý (1896, Újezd),
  • Rudolf Tošovský (1914, Týniště nad Orlicí),

Poprava v úterý 9. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Brož (1899, Týniště nad Orlicí),
  • Ludmila Brožová (1901, Týniště nad Orlicí),
  • Marie Karásková (1911, Týniště nad Orlicí),
  • František Potoček (1897, Lípa u Týniště nad Orlicí),
  • Jan Bednář (1897, Štěpánov),
  • Otto Kafka (1911, Hradec Králové),
  • Josef Stejskal (1891, Miletín u Hořic)

Poprava ve středu 10. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • JUDr. Stanislav Ropek (1906, Pardubice),
  • Paraska Duminová (1891, Pardubice),
  • Miroslav Cziviš (1920, Litomyšl),
  • Leopold Eisner (1883, Litomyšl),
  • Václav Klemt (1894, Litomyšl),
  • Anna Kocmanová (1911, Litomyšl),
  • Františka Králová (1889, Litomyšl),
  • Václav Lindenthal (1898, Litomyšl),
  • Josef Pekárek (1896, Litomyšl),
  • Jaroslav Mlejnek (1913, Choceň),

Poprava v pondělí 15. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Hottmar (1901, Dolní Dobrouč),
  • Oldřich Mach (1916, Semechnice),
  • Bohumír Mottl (1912, Náchod),
  • Rudolf Schejbal (1900, neuvedeno),
  • Alois Šmahel (1887, Jaroměř),
  • Josef Šonka (1895, Dvůr Králové),
  • Ottokar Walter (1912, Kostelec nad Orlicí),

Poprava ve středu 17. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Alexandr Hliněný (1910, Čáslav),
  • JUDr. Ladislav Kovář (1903, Čáslav),
  • JUDr. Antonín Munzi (1906, Čáslav),
  • Jaroslav Pacák (1905, Čáslav),
  • Roman Prouza (1897, Čáslav),
  • JUDr. Čeněk Vančura (1897, Čáslav),
  • JUDr. František Šrámek (1899, Hořice),

Poprava ve čtvrtek 18. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • JUDr. Jan Bedřich Krejčí (1908, Litomyšl),
  • Jiří Šperl (1921, Litomyšl),
  • Zdeněk Diviš (1912, České Heřmanice),
  • Václav Vaněk (1895, Pohřebačka),

Poprava v pátek 19. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Adolf Frieda (1898, Dvůr Králové),
  • Viktor Steiner (1890, Dvůr Králové),
  • Alois Mareček (1889, Mochov),
  • Josef Vítek (1903, Babice),

Poprava v neděli 21. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Doležal (1894, Vápenný Podol),
  • Jindřich Jetleb (1879, Vápenný Podol),

Poprava v úterý 23. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřich Dudek (1926, Vysoké Chvojno),
  • Miroslav Provazník (1921, Vysoké Chvojno),
  • Zdeněk Rybín (1925, Vysoké Chvojno),
  • František Sobotka (1924, Vysoké Chvojno),
  • Oldřich Kopecký (1907, Golčův Jeníkov),
  • Milada Kopecká (1914, Golčův Jeníkov),
  • Václav Oliverius (1901, Golčův Jeníkov),
  • Anna Šťastná (1898, Vrtěšice),

Poprava ve středu 24. června 1942 (Ležáky)[editovat | editovat zdroj]

Den 24. června 1942 byl vyhrazen pro popravu občanů obce Ležáky.[5]

  • Josef Boháč (1868, Ležáky),
  • Marie Boháčová (1872, Ležáky),
  • Břetislav Boháč (1912, Ležáky),
  • Květoslava Boháčová (1918, Ležáky)
  • Čeněk Bureš (1908, Ležáky),
  • Františka Burešová (1908, Ležáky),
  • Antonín Čech (1882, Ležáky),
  • Vlasta Čechová (1923, Ležáky),
  • Marie Dušková (1894, Ležáky),
  • Ludvík Dušek (1920, Ležáky),
  • Květoslava Dušková (1924, Ležáky),
  • Antonín Skalický (1898, Ležáky),
  • Helena Skalická (1926, Ležáky),
  • Josef Hrdý (1870, Ležáky),
  • Stanislav Hrdý (1900, Ležáky),
  • Aloisie Hrdá (1923, Ležáky),
  • Marie Klapková (1898, Ležáky),
  • Vlasta Klapková (1920, Ležáky),
  • Františka Louvarová (1889, Ležáky),
  • Antonín Louvar (1922, Ležáky),
  • Alois Mrkvička (1914, Ležáky),
  • Marie Mrkvičková (1919, Ležáky),
  • Marie Jamborová (1894, Ležáky),
  • Adolf Sýkora (1908, Ležáky),
  • Emilie Sýkorová (1911, Ležáky),
  • František Sýkora (1913, Ležáky),
  • Milada Sýkorová (1916, Ležáky),
  • Marie Sýkorová (1915, Ležáky),
  • Karel Tomek, st. (1886, Ležáky),
  • Růžena Tomková (1891, Ležáky),
  • Růžena Tomková, ml. (1925, Ležáky)
  • Antonín Pilař (1887, Ležáky),
  • Miloš Stantejský (1920, Ležáky),

Poprava ve čtvrtek 25. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Tomek, ml. (1924, Ležáky),
  • František Hloušek (1897, Hradec Králové),
  • JUDr. Jaromír Kálal (1902, Hradec Králové),
  • Bedřich Groh (1908, Dvůr Králové),
  • František Libřický (1882, Jaroměř),
  • JUDr. Tomáš Sedláček (1887, Nymburk),
  • Rudolf Horník (1910, Chomutice),
  • Josef Fejfar (1896, Jezbiny),
  • Václav Kocourek (1910, Oskořínek),
  • Václav Moravec (1901, Polepy),

Poprava v neděli 28. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • JUDr. Slavoj Friš (1893, Poděbrady)
  • Rudolf Jandák (1886, Nymburk),
  • JUDr. Jan Ježek (1908, Nymburk),
  • Ing. Ladislav Kohout (1887, Nymburk),

Poprava v úterý 30. června 1942[editovat | editovat zdroj]

  • JUDr. Vladimír Pírek (1904, Nymburk),
  • Zdeněk Dostál (1915, Litomyšl),
  • Jan Koníček (1916, Litomyšl),
  • Jan Bureš (1922, Týništko),
  • Stanislav Řehák (1914, Semily),
  • Jaroslav Zima (1922, Malé Svatoňovice),

Poprava ve středu 1. července 1942[editovat | editovat zdroj]

  • František Bureš (1884, Hradec Králové),
  • Ludmila Burešová (1894, Hradec Králové),
  • Pavel Gerber (1894, Náchod),
  • Oldřich Lokvenc (1924, Náchod),
  • František Svatoš (1885, Týniště nad Orlicí),
  • Oldřich Svatoš (1922, Týniště nad Orlicí),
  • Václav Tojnar (1920, Týniště nad Orlicí),
  • Filip Stehno (1892, Radostín),
  • Jaroslav Šturma (1897, neuvedeno),
  • Josef Němec (1910, Rovny),

Poprava ve čtvrtek 2. července 1942 (Pardubice)[editovat | editovat zdroj]

  • MUDr. Josef Bartoň (1899, Pardubice),
  • Antonie Bartošová (1896, Pardubice),
  • Antonín Hebký (1899, Pardubice),
  • Taťána Hladěnová (1920, Pardubice, popraveno mrtvé tělo[6]),
  • Božena Hovorová (1888, Pardubice),
  • Ferdinand Chára (1892, Pardubice),
  • Josef Janáček (1898, Pardubice),
  • Ludmila Janáčková (1912, Pardubice),
  • Ing. Josef Jánský (1901, Pardubice),
  • Čeněk Jirásek (1891, Pardubice),
  • Františka Jirásková (1898, Pardubice),
  • Věra Junková (1917, Pardubice),
  • Bohuslav Konvalinka (1899, Pardubice),
  • Arnošt Košťál (1904, Pardubice),
  • Luděk Matura (1920, Pardubice),
  • Alvín Palouš (1899, Pardubice),
  • Marie Paloušová (1897, Pardubice),
  • Antonín Pištora (1905, Pardubice),
  • Bedřich Schejbal (1919, Pardubice),
  • Jaroslav Šorm (1901, Pardubice),
  • František Vaško (1904, Pardubice),
  • JUDr. Vladimír Žváček (1903, Pardubice),
  • Anna Žváčková (1905, Pardubice),
  • Jaroslav Dvořák (1907, Pardubice),
  • Stanislav Tyc (1909, Dražkovice),
  • Adolf Švadlenka (1904, Mikulovice),
  • Josef Chrbolka (1912, Mnětice),
  • Jan Jozíf (1885, Opatovice nad Labem),
  • František Nyklíček (1887, Opatovice nad Labem),
  • Jindřich Vaško (1910, Dachov),
  • Josef Šťulík (1913, Ležáky),
  • Jindřich Švanda (1904, Ležáky),
  • Františka Švandová (1909, Ležáky),
  • Karel Svoboda (1902, Miřetice),
  • Bohumil Švanda (1906, Borová),
  • Josef Hrdina (1916, Ústí nad Orlicí),
  • Zdenka Hrdinová (1919, Ústí nad Orlicí), toho času těhotná
  • Evžen Freund (1909, Holice),
  • Ludvík Lustík (1909, Praha),
  • Josef Pánek (1891, Chlumec nad Cidlinou),

Poprava v pátek 3. července 1942[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Bláha (1892, Český Brod),
  • JUDr. Emil Říha (1895, Český Brod),
  • Josef Červinka (1901, Nymburk),
  • Vladimír Jankovský (1898, Úvaly),
  • JUDr. Karel Engler (1908, Nový Bydžov),
  • Jan Klečka (1883, Kolín),
  • Václav Kozděra (1899, Dobřeň u Kutné Hory),
  • Marie Skořepová (1876, Pečky),
  • Josef Sokolníček (1897, Čáslav),
  • Hugo Vávra (1894, Čáslav),

Poprava ve čtvrtek 9. července 1942[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války se území bývalého popraviště stalo pietním místem, které nechal zdokumentovat tehdejší Svaz osvobozených politických vězňů. V červenci roku 1946 byl položen základní kámen pomníku, jenž byl dostavěn v roce 1949 a který se nachází na pietním území dodnes. Autoři pomníku jsou Karel Jičínský a pardubický architekt Karel Kalvoda. Autorem reliéfu s figurální tvorbou je sochař Jaroslav Zelený z Chrudimi. Během 60. let 20. století vznikla snaha o posunutí řešení památníku. V roce 1967 byly na pietním místě vybudovány dva kubusy s uměleckými vlysy, které ztvárnili studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Ilja Holešovský a Jan Hričák pod dohledem profesora Otto Ekerta. Návrh podoby a umístění kubusů vypracoval Karel Kalvoda. K další důležité stavební úpravě došlo v roce 1972, kdy byla zahájena výstavba výstavní síně, zkolaudované v roce 1975. Z tohoto roku pochází také figurální plastika Zuzany Koutové, která byla v budově umístěna. O rok později byl areál zapsán jako kulturní památka, v roce 1978 jako národní kulturní památka a v roce 1984 přibylo k NKP také zapsané ochranné pásmo.[7]

Statutární město Pardubice se rozhodlo v roce 2017 vypsat soutěž na revitalizaci pietního místa a stavbu nového muzea, jehož ideový koncept zpracoval historik Akademie věd ČR Vojtěch Kyncl. Soutěž vyhráli se svým návrhem architekti Jan Žalský a Vít Podráský. Práce na revitalizaci pietního území a výstavbě muzea byly dokončeny v roce 2021.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Památník Zámeček Pardubice – oficiální webové stránky organizace. www.zamecek-memorial.cz [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online
  2. Zřizovací listina Památníku Zámeček Pardubice, příspěvkové organizace. www.justice.cz [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
  3. KYNCL Vojtěch, Jiří PADEVĚT, Kamila CHVOJKOVÁ, Pavel ŠMEJKAL a Adolf VONDRKA. Ležáky a odboj ve východních Čechách. Vydání I. Praha: Academia, 2016, s. 152-160.
  4. Seznam popravených v Pardubicích. SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz. 2006-05-16.[cit. 2018-04-03] Dostupné online
  5. Zámeček Pardubice | Stránky, které se zabývají Pardubickým Zámečkem. zamecek-pardubice.cz [online]. [cit. 2018-04-03]. Dostupné online Archivováno 19. 1. 2022 na Wayback Machine.. (česky)
  6. Jiří Sedláček - Pomáhali Silver A/Taťána Hladěnová, 2005. Dostupné online
  7. VÁCLAVÍK, R. František. Stavebněhistorický průzkum území památníku Zámeček, Pardubice-Pardubičky, 2017, s. 25 a 26. Pietní území Zámeček. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
  8. Oprava Památníku Zámeček finišuje, nový ředitel má řadu plánů. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
  9. GREGOROVÁ, Gabriela. Pardubický památník Zámeček otevírá. Vrací v čase, uctívá i varuje. iDNES.cz [online]. 2021-10-26 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KYNCL, Vojtěch – Pardubická heydrichiáda ve vzpomínkách pachatelů. Vojtěch Kyncl. In: Východočeský sborník historický / Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích Sv. 30, (2016), s. 251-290.
  • KYNCL, Vojtěch. Bez výčitek--: genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha. Praha: Historický ústav, 2012. ISBN 978-80-7286-197-2.
  • NĚMEČEK, Jan – Pardubice za nacistické okupace. Jan Němeček. In: Východočeský sborník historický / Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích Sv. 29, (2016), s. 161-187.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]