Jindřich Švanda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Švanda
Narození13. července 1904
Pustá Rybná
Úmrtí2. července 1942 (ve věku 37 let)
Pardubice
Povolánímlynář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Švanda (13. července 1904 Pustá Rybná2. července 1942 Pardubice) byl český mlynář a člen protinacistického odboje.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Pusté Rybné,[2] v domě číslo popisné 30.[1] Následně odešel pracovat do mlýna ve Stříteži.[2] Neteří střítežského mlynáře Janouška byla Františka Štulíková,[3] dcera majitele mlýna v části osady Ležáky patřící k Miřeticím. S ní se Švanda 17. srpna 1937 oženil.[1] Obřad se konal v kostele svaté Máří Magdalény ve Včelákově.[3] Po svatbě se Švanda stal majitelem ležáckého mlýna.[1]

Bezprostředně po německé okupaci se Jindřich Švanda stal spoluzakladatelem odbojové skupiny Čenda. Ze strojovny lomu nedaleko Ležáků vysílal od ledna 1942 své depeše radiotelegrafista Jiří Potůček.[4] Postupně během jara ale místo svého vysílání měnil, aby ztížil zaměřovačům radiových vln lokalizaci své vysílačky. Na počátku dubna se ale do lomu vrátil.[3] Tehdy mu Švanda nabídl bydlení ve svém mlýně.[4] A po atentátu na Reinharda Heydricha, k němuž došlo 27. května 1942,[5] ukryl Potůček 10. června[3] v ležáckém mlýně i vysílačku.[4] Po týdnu však Potůček mlýn i s vysílačkou opustil.[3] Dne 16. června 1942 se ovšem na pražském gestapu dobrovolně přihlásil Karel Čurda,[4] jenž Němcům mezi jinými prozradil také spolupracovníky atentátníků na Pardubicku.[6] Dne 21. června 1942 navečer gestapo Švandu zatklo a v noci (o půlnoci) se vrátilo i pro jeho manželku.[7] Po výsleších na pardubickém gestapu byl Švanda 2. července 1942 ve 20.11 hodin v Pardubicích zastřelen.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e IVANOV, Miroslav. A hořel snad i kámen. 3. vyd. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2008. 179 s. ISBN 978-80-7405-017-6. Kapitola Příběh červnové noci, s. 89. [Dále jen Ivanov]. 
  2. a b Ivanov, s. 87.
  3. a b c d e Jindřich Švanda [online]. Miřetice: Národní kulturní památka – Pietní území Ležáky [cit. 2016-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-23. 
  4. a b c d GREGOROVÁ, Gabriela. Ležáky skryly výsadkáře i vysílačku. Proto je nacisté zničili. iDNES.cz [online]. 2010-06-17 [cit. 2016-07-21]. Dostupné online. 
  5. GAZDÍK, Jan. Zastavit! křičel Heydrich před parašutistou Gabčíkem. A to neměl. iDNES.cz [online]. 2008-05-27 [cit. 2016-07-21]. Dostupné online. 
  6. TETŘEV, Jan; SEJKORA, Jiří. Muzeum má památky na dobu, kdy městem obcházel strach z gestapa. Pardubický Deník [online]. 2012-06-12 [cit. 2016-09-24]. Dostupné online. 
  7. BENEŠOVÁ, Hana. Vyhlazení osady Ležáky přežily jenom dvě malé holčičky. Přečtěte si jejich příběh. Reflex [online]. 2011-10-13 [cit. 2016-07-21]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]