Palác Bellevue
| Palác Bellevue | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
oficiální sídlo | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní architektura |
| Architekt | Michael Philipp Daniel Boumann |
| Výstavba | 1786 |
| Poloha | |
| Adresa | Mitte,  Německo |
| Ulice | Spreeweg |
| Souřadnice | 52°31′3″ s. š., 13°21′12″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác Bellevue (německy: Schloss Bellevue) je palác v německém hlavním městě Berlíně, ve čtvrti Tiergarten. Od roku 1994 je oficiální rezidencí německého prezidenta. Palác se nachází na břehu řeky Sprévy. Jméno – francouzsky „krásný výhled“ – získal právě díky výhledu na Sprévu. Architektem byl Michael Philipp Boumann (1747–1803). Palác byl postaven v roce 1786 jako rezidence pro prince Augusta Ferdinanda Pruského, nejmladšího bratra pruského krále Fridricha II. Byla to první klasicistní budova v Německu, charakteristická svými korintskými pilastry. Jedinou místností, která si zachovala svou původní výzdobu, je taneční sál v horním patře navržený Carlem Gotthardem Langhansem, architektem Braniborské brány. Palác je obklopen parkem o rozloze asi 20 hektarů.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
V roce 1843 zdědil pruský král Fridrich Vilém IV. Bellevue od prince Augusta Pruského.[1] V roce 1865 se stal rezidencí jeho neteře princezny Alexandriny po sňatku s vévodou Vilémem z Meklenburska-Schwerinu. Palác užívali princové z dynastie Hohenzollernů až do listopadové revoluce v roce 1918. Poslední německý císař Vilém II. jej poté využíval jako penzion i jako soukromou školu pro svých sedm dětí. Svobodný stát Prusko získal majetek od bývalého císaře v roce 1928 a využíval jej ve 30. letech 20. století jako etnografické muzeum. V roce 1938 byl předělán na vládní penzion.[2] Pobýval tam i sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov během své návštěvy Berlína v listopadu 1940. Během druhé světové války byl palác vážně poškozen bombardováním a během bitvy o Berlín v roce 1945. Po válce spadl do západními mocnostmi kontrolované části Berlína, pozdějšího Západního Berlína. V 50. letech byl zrekonstruován západoněmeckou vládou. Slavnostně otevřen byl prezidentem Theodorem Heussem v roce 1959. Sloužil pak jako sekundární rezidence západoněmeckého prezidenta (vedle primární rezidence ve vile Hammerschmidt v Bonnu). V letech 1986–87 nechal spolkový prezident Richard von Weizsäcker kompletně předělat interiér architektem Otto Meitingerem. Weizsäcker nechal vybavit palác částí cenné sbírky empírového nábytku z paláce Wilhelmshöhe v Kasselu a inicioval výměnu obrazů, ve spolupráci s německými muzei, aby hostům představil klasické i moderní německé umění. Dochovaly se však dva pokoje se zařízením ve stylu poválečné moderny. V roce 1994, po sjednocení Německa, z paláce Weizsäcker udělal své hlavní sídlo. V roce 1998 byla v parku poblíž paláce postavena moderní oválná kancelářská budova, kde sídlí Bundespräsidialamt („Kancelář spolkového prezidenta“). Roman Herzog, prezident v letech 1994 až 1999, je jediným prezidentem, který v Bellevue i žil, nejen ho užíval k reprezentačním účelům. Palác byl znovu rekonstruován v letech 2004 a 2005. V tomto období prezident Horst Köhler využíval k reprezentativním účelům nedaleký palác Charlottenburg. Bellevue se stalo prezidentovým primárním oficiálním sídlem znovu v lednu 2006, ale od té doby nemá obytné prostory. Místo toho nyní spolkový prezident žije ve vládní vile v Dahlemu, která byla od roku 1962 berlínským sídlem západoněmeckých kancléřů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bellevue Palace, Germany na anglické Wikipedii.
- ↑ Bellevue Palace. Berlin.de [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Schloss Bellevue: History. Der Bundespräsident [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Bellevue na Wikimedia Commons
