Obléhání Srebrenice

Obléhání Srebrenice
	konflikt: Válka v Bosně a Hercegovině
	Pohled na Srebrenici
Trvání	9. května 1992 – 11. července 1995
Místo	Bosna a Hercegovina
Souřadnice	44°6′ s. š., 19°18′ v. d.
Výsledek	Rozhodující srbské vítězství začátek Srebrenického masakru;
Změny území	Republika Srpska zabrala enklávu Srebrenica
Strany
Republika srbská	Bosna a Hercegovina; NATO (1995)
Velitelé
Ratko Mladić; Radislav Krstić; Zdravko Tolimir; Milorad Pelemiš	Naser Orić; Ramiz Bećirović (zraněn)(duben–červenec 1995)
Síla
~1 500 vojáků (před op. Krivaja '95) ; 3 000 vojáků (během op. Krivaja '95)	~6 000 vojáků ; letecká podpora
	Celkem: 9 377 úmrtí souvisejících s válkou v obci Srebrenica (1992–1995)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Srebrenice (srbochorvatsky Opsada Srebrenice , Опсада Сребреницe) bylo tříleté obléhání města Srebrenica ve východní Bosně a Hercegovině, které trvalo od dubna 1992 do července 1995 během bosenské války. Město, na které původně zaútočila Jugoslávská lidová armáda (JNA) a Srbská dobrovolnická garda (SDG), bylo v květnu 1992 obklíčeno Armádou Republiky srbské (VRS), čímž začalo brutální obléhání, které travalo po většinu války v Bosně. V červnu 1995 velitel armády Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) v enklávě Naser Orić Srebrenici opustil a uprchl do města Tuzla. Následně byl nahrazen zástupcem, majorem Ramizem Bećirovićem.

V červenci 1995 Srebrenica podlehla spojeným silám Republiky srbské a četným polovojenským formacím, které zahrnovaly stovky řeckých a ruských dobrovolníků během operace Krivaja '95 (srbochorvatsky: Operacija Krivaja '95, Операција Криваја). Následný masakr mužské populace města vedl ke smrti více než 8 000 bosenských mužů a chlapců a je považován za největší masovou vraždu v Evropě od konce druhé světové války. Mezinárodní trestní soudy to považovaly za zločin genocidy. V důsledku toho byl generál VRS Radislav Krstić shledán vinným Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) z vraždy, pronásledování a napomáhání ke genocidě, zatímco generál VRS Zdravko Tolimir byl rovněž odsouzen za genocidu. Oba muži byli odsouzeni na doživotí. Jedna z obžalob proti Ratko Mladićovi, veliteli VRS během války, je za masakr ve Srebrenici. Velitel bosenských sil v enklávě Naser Orić byl shledán vinným z toho, že nezabránil špatnému zacházení s vězni VRS drženými ve Srebrenici mezi zářím 1992 a březnem 1993. Jeho odsouzení však bylo v roce 2008 zrušeno.

Obsazení Srebrenice

Dne 6. července 1995 v časných ranních hodinách začali město ostřelovat příslušníci Vojsk Republiky Srbské, jejichž část byla rekrutována z okolních vesnic, kde předtím docházelo k masakrům Srbů. ^[2] Město Srebrenicu chránilo 600 nizozemských vojáků UNPROFOR a vojáci 28. divize bosensko-muslimské armády, kteří následně podnikli protiútok.^[zdroj?] 8. července bylo město ostřelovánu znovu, přičemž bylo zasaženo i předsunuté stanoviště nizozemských UNPROFOR, kteří se kvůli nedostatečné výzbroji museli vzdát a po delším vyjednávání jim Srbové povolili odjet do Srebrenice. Cestou tam se však nizozemští vojáci při snaze projet silniční zátaras dostali do konfliktu s bosenskými obránci, kteří po jejich transportéru hodili granát. Výsledkem byla smrt vojína Raviva van Renssena.^[3]

Následující den pokračovalo srbské ostřelování a z města uprchly tisíce civilistů. Srbové obsadili další pozorovací stanoviště sil OSN a vzali jako rukojmí asi 30 nizozemských vojáků. 10. a 11. července mělo dojít k leteckým útokům na Srby, ale nakonec k tomu nedošlo i kvůli tomu, že Srbové hrozili, že v případě útoku zabijí nizozemská rukojmí.^[3] V tomtéž období se 28. divize bosensko-muslimské armády, která v bojích utrpěla ztrátu asi 2 tisíc mužů, začala postupně stahovat,^[zdroj?] i když byla početně silnější, než útočící srbské jednotky.^[zdroj?] Její vojska odcházela směrem ke Snagovu a zbylí vojáci museli složit zbraně, přičemž byli zajati srbskými silami. 12. července 1995 začaly autobusy odvážet zbývající ženy a děti na muslimská území, muži však zůstali izolováni. Celkem Srebrenicu opustilo dle Světové zdravotnické federace 35 632 lidí.

Mezinárodní reakce

Rada Severoatlantické aliance schválila použití síly k ochraně poslední muslimské enklávy ve východní Bosně – Goražde.

Odkazy

Reference

↑ Research and Documentation Center, "Human Losses in Bosnia-Herzegovina 1991-1995 Part I, pp. 173–174. [online]. Dostupné online.
↑ Kauza Radovan Karadžić. www.outsidermedia.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-28.
↑ ^a ^b Archivovaná kopie. smolen.webz.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Research and Documentation Center, "Human Losses in Bosnia-Herzegovina 1991-1995 Part I, pp. 173–174. [online]. Dostupné online.

[2] Kauza Radovan Karadžić. www.outsidermedia.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-28.

[smolen.cz-3] Archivovaná kopie. smolen.webz.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22.

[1]

[2]

[3]