Oskol (Kroměříž)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Kroměříž-Oskol – železniční zastávka v Kroměříži.
Oskol
Ulice Oskol
Ulice Oskol
Lokalita
Charakterměstská čtvrť
ObecKroměříž
OkresKroměříž
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíKroměříž
Nadmořská výška200 m n. m.
PSČ767 01
Oskol
Oskol
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskol (ženský rod, ta Oskol, gen. Oskole, německy Oskoll) je bývalé předměstí v Kroměříži ve Zlínském kraji. Pod názvem Kroměříž Oskol se do roku 1858 také jednalo o samostatné katastrální území.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní je zřejmě množné číslo jména, jak je doloženo ze 16. a 17. století (Oskoly, případně nářečně Oskole). Jméno vyjadřovalo buď místa obsekaná nebo obitá (v začátku jména je obsažena předpona ob- "kolem dokola") nebo to bylo pojmenování lidí na takových místech bydlících (pak vlastně Oskoli).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předměstská ves Oskol vznikla východně od vlastní Kroměříže. Poprvé je připomínána k roku 1516.[2] První písemná zmínka je v souvislosti s Vaňkem ze Skole (Oskole), mlynářem v Hradisku, který byl svědkem ve sporu Tovačovských z Cimburka s opatem kláštera Hradisko.[3] Severně od vsi se nacházel františkánský klášter založený počátkem 17. století u hřbitova z předchozího věku, jehož kaple byla přestavěna na klášterní kostel Nejsvětější Trojice. Vedle něj byla posléze vystavěna kaple svatého Kříže. Konvent byl zrušen za josefinských reforem v roce 1788, později sloužil jako vojenská pekárna, výrobna octa a od začátku 21. století je využíván jako hotel. Kostel byl záhy po zániku kláštera zbořen, zachovala se pouze část kaple svatého Kříže. Roku 1859 byl zrušen i hřbitov a v 80. letech 19. století byl na jeho místě postaven městský sirotčinec a chudobinec.[4] Podobně jako i ostatní části města, tak také Oskol, byla postihována zhoubnými požáry. Největší požár vznikl dne 6. června 1815 a zachvátil celou obec: v Oskolské ulici 44 domků, včetně fabriky, za hřbitovem pět a u Bělidel dvanáct. Když v roce 1849 oskolská obec usilovala o zrušení židovského hřbitova (v lokalitě dnešního Komenského náměstí) mezi důvody uváděla, že hřbitov překáží při hašení požárů.[5] Oskol byla do poloviny 19. století samostatnou vsí, po zrušení patrimoniální správy se v roce 1853 stala součástí Kroměříže.[6]

V první třetině 19. století byla Oskol oboustrannou ulicovkou od nynějšího Husova náměstí až po řeku Moravu (tedy celá dnešní ulice Oskol), později vznikly také příčné ulice Kostnická a Denkova. V roce 1890 vznikl v lokalitě zvané Rejdiště cyklistický velodrom, jenž se později stal domácí hrací plochou pro místní fotbalové kluby. V katastru Oskole se nacházelo i Komenského náměstí (včetně synagogy, stojící v letech 1910–1942), ulice Vejvanovského a Blahoslavova a část Podzámecké zahrady přímo za kroměřížským zámkem. Samostatné katastrální území bylo zrušeno v roce 1858 a jeho plocha byla přičleněna ke katastru města.[7]

Východní část vsi od ulice Kostnické byla ve druhé polovině 20. století zbořena a nahrazena sídlištní panelovou zástavbou. Zanikl i rodný dům herečky Věry Vlčkové (č.p. 281/26), nacházející se v jižní uliční čáře původní vesnice.[3] Dalším oskolským rodákem byl mezinárodní fotbalový rozhodčí Augustin Krist. Také jeho rodný dům (č.p. 89) zanikl.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 194.
  2. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. díl, Kolín – Miro. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-15-X. S. 204. Dále jen Kuča. 
  3. a b DUBOVSKÝ, Aleš. Z historie Kroměříže, Oskol - Bělidla. Kroměříž: Saša A. Michajlovič, 1997. 66 s. 
  4. FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 388–392. 
  5. KRAMPL, Jan; PINKAVA, Jaroslav. Kroměřížská Octárna v proměnách času. Kroměříž: Elma-therm, 1994. 39 s. 
  6. Kuča, s. 219.
  7. SOUČEK, Zbyněk. Retrospektivní rejstřík katastrálních území (5. verze). Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.  Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]