Přeskočit na obsah

Kotojedy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kotojedy
Zvonice z roku 1746 a kříž na návsi v Kotojedech
Zvonice z roku 1746 a kříž na návsi v Kotojedech
Lokalita
Charaktervesnice
ObecKroměříž
OkresKroměříž
KrajZlínský kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel221 (2021)[1]
Katastrální územíKotojedy (3,31 km²)
PSČ767 01
Počet domů87 (2021)[2]
Kotojedy
Kotojedy
Další údaje
Kód části obce75001
Kód k. ú.675008
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kotojedy jsou vesnice, část města Kroměříž v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji. Nachází se na jihu Kroměříže v nadmořské výšce 191 metrů na pravém břehu Kotojedky. Prochází tudy železniční trať Kroměříž - Zborovice s místní zastávkou Kotojedy a silnice II/367. Předsedou osadního výboru je Zdeněk Dvořák.[3] Kotojedy jsou také název katastrálního území o rozloze 3,31 km².[4] Sídlo zde má Správa a údržba silnic Kroměřížska[5] a nachází se zde Muzeum filmových legend[6].

Na vesnici bylo přeneseno původní (hanlivé) označení jejích obyvatel Kotojedi – "pojídači kocourů" (-j- v druhé slabice bylo často zapisováno písmenem g).[7]

Kaplička u Kotojed

Poprvé jsou Kotojedy připomínány v roce 1290, kdy dal biskup Dětřich z Hradce kroměřížským měšťanům lesní půdu na vymýcení a založení chmelnic. I když místní jméno bylo vždy Kotojedy, je další historická zmínka z roku 1353 pod názvem Cotoged, z roku 1358 Cothoged a v roce 1412 Kotyeged.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za její jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 206 213 205 203 233 217 209 145 365 200 122 104 126 212 221
Počet domů 34 35 37 37 39 39 41 45 45 61 40 44 52 79 87

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1960 byly Kotojedy samostatnou obcí v okrese Kroměříž. Od 1. července 1960 jsou částí města Kroměříž v okrese Kroměříž.[10]

Bývalý mlýn v Kotojedech

Napříč celou obcí protéká říčka Kotojedka, které pokračuje kolem kroměřížského letiště a před Trávnickými zahrádkami ústí do řeky Moravy. Před obcí byl z hlavního toku Kotojedky odveden k mlýnu umělý náhon zvaný Dolní Kotojedka (v tomto místě již přehrazen), který teče přes místní část Trávník, pokračuje přes Střížovice a do řeky Moravy se vlévá u Kvasic. Jediným zdrojem vody jsou tak přítoky Těšnovického a Bařického potoka.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Kroměříž. Osadní výbor [online]. Dostupné online.
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-24.
  5. ↑ SUSKM | Správa a údržba silnic Kroměřížska, s.r.o.. www.suskm.cz [online]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné online.
  6. ↑ Film Legends Museum | filmlegendsmuzeum.cz. filmlegendsmuzeum.cz [online]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné online.
  7. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 962 s. S. 431–432.
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  9. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 249.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DUBOVSKÝ, Aleš. Z historie Kroměříže, místní část Vážany - Kotojedy,. Kroměříž: Saša A. Michajlovič, 1998. 66 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]