Ondřej Xaver Fromm
| Ondřej Xaver Fromm | |
|---|---|
 Rytina podle portrétu Karla Škréty. | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut |  premonstráti |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1669 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1621 |
| Místo narození | Wusterhausen, Braniborsko |
| Datum úmrtí | 16. října 1683 (ve věku 61–62 let) |
| Místo úmrtí | Praha, Habsburská monarchie |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ondřej Xaver Fromm (něm. Andreas Fromm, 1621 Wusterhausen – 16. října 1683 Praha) byl německý hudební skladatel, protestantský a římskokatolický duchovní, generální vikář litoměřické diecéze a kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích letech 1671–1680, kdy na litoměřický kanonikát rezignoval. Od roku 1680 byl pak členem kanonie řádu premonstrátů v Praze na Strahově.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z protestantské rodiny z Wusterhausenu v Braniborsku. Stal se magistrem teologie. Od roku 1648 působil ve Frankfurtu nad Odrou a dále byl poslán do Štětína, kde vyučoval filozofii na gymnáziu. V Kolíně na Sprévě (dnes součást Berlína, německy Alt-Kölln) byl ustanoven kazatelem. Později se stal konzistorním radou a profesorem teologie v Berlíně. Snažil se o smíření mezi luterány a kalvinisty.
V roce 1663 se setkal s jezuitou Matějem Zeidlerem, který mu doporučil knihy pojednávající o katolické víře. Pod vlivem této literatury se Fromm přiklonil ke katolické víře a kalvinistům radil ke stejnému kroku. V důsledku svého smýšlení však musel opustit Braniborsko a odešel i se svou rodinou do Witennbergu, kde míval veřejná čtení. Zde usiloval o jednotu mezi katolickou církví a protestantskými církvemi.
V roce 1668 přišel do Prahy s manželkou a 5 dětmi. Dne 15. května 1668 složil u jezuitů vyznání víry a byl přijat do katolické církve. V roce 1669 byl vysvěcen na kněze. Své ženě poté zakoupil v Litoměřicích dům, v němž žila až do své smrti roku 1679.[1] Fromm byl nejdříve poslán na děkanství v České Kamenici, posléze se stal přísedícím biskupské konzistoře v Litoměřicích. V roce 1671 se stal kancléřem a oficiálem litoměřického biskupství.
V roce 1680 však na kanonikát rezignoval a vstoupil do premonstrátské kanonie v Praze na Strahově a přijal řeholní jméno Ondřej. K němu se připojili i jeho dva synové, z nichž první přijal jméno Cyril a druhý Metoděj, kteří se též stali členy premonstrátského řádu. Fromm se stal oblíbeným kazatelem a na jeho kázání přicházeli lidé z celé Prahy i okolí. Jeho dcera se stala řeholnicí v Doksanech. Už jako protestant a posléze jako katolík rozdával chudým desátek ze svých příjmů. Díky tomuto učenci vděčí knihovna Strahovského kláštera za vzácný soubor náboženských knih, které jí odkázal.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Hudební dílo
[editovat | editovat zdroj]Dochovalo se jen málo Frommových skladeb.
- Actus musicus de Divite et Lazaro (jedno z prvních německých oratorií)
- Dialogus Pentecistallis pro 10 hlasů (dva sbory) a orchestr (1649)
- Grabe-lied (pohřební píseň na počest knížecího farmaceuta a soudního asistenta George Dethardinga, 1650)
Literární dílo
[editovat | editovat zdroj]- Dialogus Pentecostatis, Das ist ein geistliches Pfingstgespräch. Stettin 1649
- Synopsis Metaphysica: Qua Exercitationes Metaph. ante septennium in Paedag. Stetin. typis traditae ab ipso autore in Compendium, plenum tamen, & quod ad altiora tendentibus sufficere possit, contrahuntur. Berlin 1658.
- Wiederkehrung zur Catholischen Kirchen: Davon er die Historiam und motiven in Druck zu geben nötig erachtet. Prag 1668
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CERRONI, Jan Petr. Spisovatelé Království českého. Díl III.: E-F. 1. vyd. Pragae: Centrum Studiis Classicis Promovendis ad Institutum Philosophicum Academiae Scientiarum Reipublicae Bohemicae, 2017. 243 s. ISBN 978-80-7007-507-4. S. 179–183.
- [1]Literatura
- Karl-Heinz Köchling: Das Leben des Andreas Fromm (1621–1683) unter besonderer Berücksichtigung seiner Konversion zur katholischen Kirche. In: Wichmann Jahrbuch für Kirchengeschichte im Bistum Berlin 17/18, 1963/64, S. 77–97
- Lothar Noack: Der Cöllnische Propst Andreas Fromm (1621-1683) - ein bio-bibliographischer Beitrag zur brandenburgischen Kirchengeschichte. In: Jahrbuch für Berlin-Brandenburgische Kirchengeschichte 61 (1997), S. 99-124
- Lothar Noack, Jürgen Splett: Bio-Bibliographien. Brandenburgische Gelehrte der frühen Neuzeit, Berlin-Cölln 1640–1688. Berlin 1997 (Knut Kiesant (Hrsg.): Veröffentlichungen zur brandenburgischen Kulturgeschichte der Frühen Neuzeit)
- RIEGER František Ladislav: Slovník naučný, Praha 1863.
- PETERA, Václav. Géniové církve a vlasti [online]. Praha: Centrální katolická knihovna a Centrum dějin české teologie KTF UK v Praze [cit. 2012-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ondřej Xaver Fromm na Wikimedia Commons - Géniové církve a vlasti Fromm, I. část Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Géniové církve a vlasti Fromm, II. část Archivováno 11. 7. 2020 na Wayback Machine.
- Strahovský klášter
- Klášter sester premonstrátek
| Předchůdce: Tobiáš Březina |
|
Generální vikář litoměřické diecéze 1676–1680 |
|
Nástupce: Michael Ernst Beer |
- ↑ ZELENKOVÁ, Petra. Petra Zelenková - Libor Šturc, Z protestantského teologa strahovským premonstrátem: podobizna Andrease Fromma (1621-1683) od Karla Škréty mladšího. Umění: časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. 2015, roč. 63, čís. 5, s. 396–405.