Ondřej Bobola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ondřej Bobola
Busta Ondřeje Boboly, Mariánská bazilika, Krakov
Busta Ondřeje Boboly, Mariánská bazilika, Krakov
Narození 30. listopadu 1591
Strachocina
Úmrtí 16. května 1657 (ve věku 65 let)
Brestská oblast
Místo odpočinku Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ9333674
Povolání misionář, father a řeholník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Bobola (pol.: Andrzej Bobola, 1591, Strachocina, Polsko - 16. května 1657, Ivanava, dnes Bělorusko) byl polský jezuitský kněz, misionář a mučedník. Dnes je jedním z patronů Polska a Litvy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Původ svatého Ondřeje Boboly nebyl znám až do poloviny 20. století. Dnes je známo, že pocházel z českého rytířského rodu usazeného v Sandoměřském vojvodství v Malopolsku. Narodil se pravděpodobně v roce 1591 ve vesnici Strachocina. Jako člen nižší šlechtické rodiny a syn zbožného otce studoval teologii a filosofii. V roce 1611, ve svých 19 letech, vstoupil v litevském Vilniusu do jezuitského řádu. Byl vysvěcen na kněze, působil jako kazatel a zpovědník v tamním chrámu sv. Kazimíra. Byl vedoucím tzv. Mariánské družiny v letech 16221634, tj. náboženského seskupení studentů nebo venkovských obyvatel při jezuitské koleji.
Roku 1633 byl jmenován představeným řádového domu v Bobrujsku v minském kraji. Zde se zasloužil péčí o nemocné morem, když v tomto období epidemie vypukla jako následek bídy tzv. smolenské války. V tomto konfliktu se Rusko snažilo získat zpět území od Republiky obou národů, bylo však poraženo. Ondřej Bobola poté působil jako misionář v okolí Pinska, snažil se zde o navrácení katolické víry do mnohých vesnic. Za to byl nenáviděn hlavně představiteli pravoslavné církve, vysloužil si přezdívku „dušechvat“ nebo „svůdce duší“. Také dnes je v pravoslaví jeho kult vnímán spíše negativně. Později spojené oddíly kozáků a Tatarů využily oslabení Polska pod náporem švédské invaze v letech 16551657 a pořádaly nájezdy do pohraničních oblastí.
Roku 1656 bylo podepsáno příměří Polska se Švédskem a Ruskem, hordy kozáků vedené Bohdanem Chmelnickým se vracely přes běloruské Polesí za Dněpr. Cestou plenili vesnice. A když se dozvěděli o horlivém jezuitovi na misii, rozhodli se ho najít. Ondřej Bobola se to dozvěděl 16. května 1657 ve vsi Paradylno, když zde sloužil mši. Pokusil se uprchnout, ale byl dostižen a zajat kozáky. Nejprve ho zbičovali a poté odvlekli ke svému setníkovi do vesnice Janov. Zde ho dále mučili, přišel o jedno oko a několik zubů. Pálili ho pochodněmi a odřízli mu kůži z hlavy a prstů (zhanobení kněžského svěcení), vytrhli mu jazyk, uřezali nos a uši. Nakonec ho hodili na smetiště, kde mu velitel kozáků zasadil smrtelnou ránu do hlavy.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Mozaika Ondřeje Boboly v římskokatolickém kostele v Sopotech

Symbolem jednoty západní a východní církve se stal až po smrti. Obyvateli Ivanavy byl řádně pohřben, rakev s ostatky byla vydána jezuitům v Pinohu. V roce 1808 byly shledány jeho ostatky neporušené a byly přeneseny do Polocka, tehdejšího sídla generála jezuitů Bílé Rusi, kde je uložili do skleněné rakve.
V roce 1853 jej blahořečil Pius IX. (zpoždění kvůli dočasnému zrušení řádu 1773). Roku 1922 jeho tělo zabavili vojáci Rudé armády pro přírodovědecké muzeum v Moskvě. V roce 1924 bylo vyžádáno zpět papežem Piem XI. prostřednictvím dvou členů papežské komise. Tělo Ondřeje Boboly bylo pohřbeno v římském kostele Il Gesu u oltáře sv. Františka Xaverského. Kanonizace se konala v Římě 17. dubna 1938 během pontifikátu Pia XI. Poté byly svaté ostatky slavnostně přivezeny do Polska a pohřbeny ve Varšavě v jemu zasvěceném kostele pod hlavním oltářem. Od roku 1988 se ostatky nachází v nově zbudované svatyni ve Varšavě.
Od 16. května 2002 je svatým patronem Polska a také patronem varšavské arcidiecéze. V českém církevním kalendáři je mu zasvěcen 21. květen, v jiných zemích je to 16. květen - výročí jeho umučení. V Polsku, Litvě, ale i jinde ve světě jsou mu zasvěceny desítky kostelů. Existuje polské sesterské společenství Misijní sestry svatého Ondřeje Boboly. Bývá zobrazován jako jezuita v černém kněžském šatu, obvykle s poutnickou holí v ruce a křížem za pasem. Méně častá jsou zobrazení s motivy umučení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hynek Rulíšek, Slovník křesťanské ikonografie: Postavy, atributy, symboly, Hluboká nad Vltavou 2005.
  • Kolektiv autorů, Rok s jezuitskými svatými, Velehrad 2002.
  • Vera Schauber, Hanns Michael Schindler; Rok se svatými, Kostelní Vydří 1997.
  • Petr Pracný, Český kalendář světců, Praha 1994.
  • Ilustrowana Encyklopedia Trzaski, Everta i Michalskiego, Warschau o.J.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]