Oldřich Hujer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oldřich Hujer
Oldřich Hujer
Oldřich Hujer
Narození 25. listopadu 1880
Paceřice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. června 1942 (ve věku 61 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání vysokoškolský učitel, jazykovědec a děkan
Národnost Češi
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata Indoevropeistika a slavistika
Příbuzní Zdeněk Hujer (sourozenec)
Vlivy Mladogramatická škola
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Hujer (25. listopadu 1880 Paceřice4. června 1942 Praha) byl český lingvista a indoevropeista, profesor Univerzity Karlovy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Hujer se narodil 25. listopadu 1880 v budově školy v Paceřicích učiteli Janu Hujerovi a Josefě, roz. Kovářové. Oldřich měl mladšího bratra Zdeňka (*1883), pozdějšího učitele a ředitele Masarykova českého státního reálného gymnázia v Plzni. Rodina se v roce 1888 přestěhovala do školy v Letařovicích.[1]

Po maturitě na gymnáziu v Příbrami (1899) vystudoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK, kde mezi jeho učiteli byl Jan Gebauer nebo Josef Zubatý, a roku 1905 promoval prací ze srovnávacího jazykozpytu indoevropského a slovanského. V letech 1909–1910 byl na studijním pobytu v Německu (Lipsko, Berlín), habilitoval se spisem o slovanské deklinaci, roku 1911 byl jmenován docentem a roku 1919 profesorem srovnávacího jazykozpytu indoevropských jazyků. Přednášel také na univerzitě v Brně, byl členem české, polské a bulharské akademie a Philological Society v Londýně. Redigoval „Příruční slovník jazyka českého“ a řadu filologických časopisů (Listy filologické, Slavia, Naše řeč aj.) a přispíval do OttovaMasarykova slovníku.[2] Je pohřben do Slavína, společné hrobky osobností v Praze na Vyšehradě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se především srovnávací jazykovědě indoevropských jazyků se zvláštním zřetelem k jazykům slovanským, dále dějinám češtiny a baltským jazykům. Vycházel z mladogramatické školy, její metody však různě prohloubil. Nejdůležitější spisy:

  • Slovanská deklinace jmenná. Praha: Rozpravy ČAV, 1910.
  • Úvod do dějin jazyka českého. Praha 1914, 1924 a 1946.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Hujer. Sv. 28, str. 606
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hujer Oldřich. Sv. 4, str. 1273
  • Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972. Heslo Oldřich Hujer, str. 175n.
  • PETRÁČKOVÁ, Věra. K výročí Oldřicha Hujera (1880—1980). Naše řeč. 1981, roč. 64, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Radostná studánka. 1940-1941, 2. ročník, článek Škola pod lipami, s. 33-36.
  2. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972, str. 175n.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]