Mladogramatická škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
August Leskien, německý mladogramatik

Mladogramatická škola byla skupina německých jazykovědců, kteří se na Lipské univerzitě na konci 19. století věnovali historicko-srovnávací lingvistice. Jedním z jejich přínosů byla hypotéza o zákonitosti hláskových změn, jež měla lingvistiku posunout na úroveň přírodních věd. Označení mladogramatikové, německy Junggrammatiker, původně posměšné, poukazovalo na jejich mladickou nezkušenost a polemickou bojovnost; skupina se k němu však později sama přihlásila.

V českém prostředí se přívrženci mladogramatické školy vyznačovali zejména důrazem na přirozený vývoj jazyka a jeho objektivní pozorování, v protikladu se snahami brusičů o umělé zásahy do vývoje jazyka.[1] Mezi výrazné české představitele patřili Jan Gebauer, Oldřich Hujer a další.

Hlavní představitelé[editovat | editovat zdroj]

Mladogramatická hypotéza[editovat | editovat zdroj]

Hlásková změna podle mladogramatiků nastává zároveň (a bezvýjimečně) u všech slov, u nichž ji hláskové okolí umožňuje.

Příkladem takové pravidelné hláskové změny je u germánských jazyků Vernerův zákon, který pomohl vysvětlit nepravidelnost, která se týkala Grimmova zákona.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Neogrammarian na anglické Wikipedii a Junggrammatiker na německé Wikipedii.

  1. Quido Hodura: Jan Gebauer a český spisovný jazyk, Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 7-8, s. 185-194