Přeskočit na obsah

Nařízení o digitálních službách

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nařízení o digitálních službách, případně Akt o digitálních službách [1] (zkratka DSA z anglického Digital Services Act) je nařízení EU, které bylo přijato 19. října 2022 s plnou účinností od 17 února 2024. Na základě nařízení jsou digitální společnosti v celé EU odpovědné za obsah zveřejněný na svých platformách, zejména nelegální obsah, transparentní reklamu a dezinformace.[2] Aktualizuje směrnici o elektronickém obchodu z roku 2000[3][4] [5] a byla předložena spolu se zákonem o digitálních trzích (DMA).

DSA se vztahuje na online platformy a zprostředkovatele, tj. sociální sítě, tržiště a obchody s aplikacemi. [6] Požaduje po nich, aby sdělovali regulačním orgánům, jak jejich algoritmy fungují, poskytovali uživatelům vysvětlení, jak rozhodnují o moderování obsahu. Nařízení rovněž zavádí přísnějších kontrolu cílené reklamy. Pro „velmi velké“ online platformy a vyhledávače (ty, které mají v EU více než 45 milionů aktivních uživatelů měsíčně) nastala účinnost nařízen dříve a platí pro ně dodatečné požadavky. [7]

Ursula von der Leyen navrhovala „nový zákon o digitálních službách“ v roce 2019 při své kandidatuře na předsednictví Evropské komise.

Výslovným účelem DSA je harmonizovat právní rámec Evropské unie pro nelegální obsah u zprostředkovatelů, zejména modernizací směrnice o elektronickém obchodu přijaté v roce 2000. Má nahradit zákony, které se objevily na vnitrostátní úrovni,[4] například německý NetzDG a podobné zákony v Rakousku ("Kommunikationsplattformen-Gesetz") a Francii (" Loi Avia "). Zákon o digitálních službách přijatý na evropské úrovni je těmto zákonům nadřazen. [8]

Jde o novou legislativu zaměřenou na nelegální obsah, transparentní reklamu a dezinformace. [5]

Nové povinnosti platformy

[editovat | editovat zdroj]

Cílem DSA je „řídit postupy moderování obsahu na platformách sociálních médií“ a řešit nelegální obsah.[9] Nařízení je uspořádáno do pěti kapitol, z nichž nejdůležitější jsou:

  • kapitola 2: zproštění odpovědnosti zprostředkovatelů,
  • kapitola 3: povinnosti zprostředkovatelů a
  • kapitola 4: rámec spolupráce a prosazování mezi komisí a vnitrostátními orgány.

Podle DSA společnosti, které hostují data jiných, přebírají odpovědnost, když jsou informovány, že tato data jsou nezákonná. [9] Tato takzvaná „výjimka z podmíněné odpovědnosti“ se zásadně liší [10] [11] od legislativní praxe ve Spojených státech (" § 230 CDA ").

Velmi velké online platformy

[editovat | editovat zdroj]

Seznam velmi velkých online platforem (VLOP - Very Large Online Platform), které budou muset splňovat požadavky již od 25. srpna 2023 zveřejnila Evropská komise 23. dubna 2023. [12] Seznam původně zahrnoval 19 subjektů, které měly v EU k 17. únoru 2023 více než 45 milionů aktivních uživatelů měsíčně: [13]

Velmi velké online vyhledávače (VLOSE - Very Large Online Search Engines):

  1. Dostupné online. 
  2. https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/digital-services-act/
  3. https://www.mpo.gov.cz/cz/podnikani/digitalni-ekonomika/digitalni-sluzby/narizeni-o-digitalnich-sluzbach/
  4. a b Dostupné online. (anglicky)  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „euractive20200808“ použit vícekrát s různým obsahem
  5. a b Dostupné online.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „ft20201028“ použit vícekrát s různým obsahem
  6. Dostupné online. 
  7. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Dostupné online.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „EDRi“ použit vícekrát s různým obsahem
  10. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-83910-483-1. (anglicky) 
  11. itif.org. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Dostupné online. (EN)