Muzeum paměti XX. století

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Muzeum paměti XX. století
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
AdresaMariánské náměstí 2/2, Praha, 110 00, Česko
Založeno2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Muzeum paměti XX. století je zapsaným ústavem, jehož zakladatelem je hlavní město Praha. Vzniklo 17. listopadu 2019 zapsáním do soudního rejstříku.[1] Dlouhodobým cílem je vytvořit moderní paměťovou instituci zaměřující se na klíčové události 20. století na území Československa po vzoru významných zahraničních muzejních institucí (Muzeum Varšavského povstání ve Varšavě, Muzeum II. světové války v Gdaňsku, Dům teroru v Budapešti, Topografie teroru v Berlíně, Muzeum holocaustu ve Washingtonu či Jad Vašem v Jeruzalémě). Muzeum paměti XX. století má dočasné sídlo v Domě pážat na Hradčanech, který se nyní připravuje k rekonstrukci pro tento účel. Ambiciózní projekt rozsáhlé expozice by měl v budoucnu vzniknout v tribunách Strahovského stadionu. Muzeum paměti XX. století pořádá pro veřejnost nejrůznější akce: přednášky, semináře, debaty, konference, filmový festival, interaktivní procházky po významných historických místech a další on-line projekty. Program muzea je dostupný na jeho webových stránkách a sociálních sítích. Muzeum vydává také publikace a revue XX., která je ročenkou. V čele muzea stojí ředitel jmenovaný správní radou. Odborným poradním orgánem správní rady je kolegium. Kontrolu hospodaření a činnosti muzea provádí dozorčí rada.[1]

Dům pážat na Hradčanech, budoucí sídlo Muzea paměti XX. století

Založení a vedení[editovat | editovat zdroj]

Pokusy o vytvoření muzea tohoto typu se opakovaně objevily po roce 1989, ale nebyly dlouho úspěšné. O jeho založení se debatovalo například v roce 2007, když se zakládal Ústav pro studium totalitních režimů. Zásadní zlom nastal teprve na podzim 2019, kdy zastupitelstvo hl. m. Prahy po několika měsících příprav rozhodlo o založení Muzea paměti XX. století.

Záměr vytvořit muzeum prosazovala především Hana Kordová Marvanová, pražská radní zvolená za volební uskupení STAN, které mělo vybudování muzea ve svém volebním programu. Na záměru zřídit muzeum existovala dohoda všech klubů v pražském zastupitelstvu.[2] Dne 21. srpna 2019 skupina asi 30 občanských spolků a organizací sdružujících bývalé politické vězně, zabývajících se výchovou mládeže, vzděláváním a badatelskou činností vydala „Srpnovou deklaraci“ o nutnosti vybudovat muzeum.[3] Téhož dne, 21. srpna 2019, projekt u příležitosti výročí sovětské okupace představila dvojice koaličních politiků z městského zastupitelstva – Hana Kordová Marvanová jako radní pro legislativu a Jiří Pospíšil, předseda zastupitelského klubu TOP 09 a STAN. Pospíšil přitom uvedl, že projekt vyšel z hlavy Hany Marvanové, která byla před listopadem 1989 jako mladá disidentka z politických důvodů vězněna.

O zřízení muzea jako instituce rozhodlo usnesením zastupitelstvo hl. m. Prahy ve čtvrtek 19. září 2019.[2] Do rejstříku ústavu mělo být muzeum zapsáno a tím formálně založeno 17. listopadu 2019 u příležitostí 30. výročí Sametové revoluce.[4]

V čele muzea je správní rada, která vybírá ředitele muzea.[2] Do správní rady byli zastupitelstvem hl. m. Prahy zvoleni 19. září 2019 politička, radní hl. m. Prahy a právnička Hana Kordová Marvanová, historik Petr Blažek, politička, historička a architektka Lenka Burgrová, politička a místopředsedkyně spolku Publicum Commodum Jaroslava Janderová, ředitel Post bellum Mikuláš Kroupa, spisovatel a nakladatel Jiří Padevět a historik Mikuláš Pešta. Dozorčí rada je pětičlenná. První předsedkyní správní rady byla zvolena Hana Kordová Marvanová, předsedou dozorčí rady Zdeněk Zajíček.[1]

V čele Muzea paměti XX. století je ředitel, který je volen správní radou. Prvním ředitelem byl v letech 2019-2020 Jiří Šesták,[4][5][6] poté v letech 2020-2023 historik Jan Kalous. Od prosince 2023 je ředitelem historik Petr Blažek.

Zaměření a činnost[editovat | editovat zdroj]

Podle Srpnové deklarace spolků a organizací vzhledem k tomu, že postupně odcházejí očití svědkové, je důležité zprostředkovávat nastupujícím generacím jejich životní zkušenosti: pochopení podstaty autoritativních způsobů vládnutí, ovládání a kontroly společnosti, spáchané zločiny a hrdinské činy, ale také formy přizpůsobení se či otevřené kolaborace, což je zásadní pro poznání současných hrozeb. Podle Hany Kordové Marvanové má muzeum připomínat památku obětí totalitních režimů, ale také úctyhodnou statečnost občanů, kteří za cenu obrovských obětí bojovali za svobodu a demokracii.[3]

Dokumentarista Martin Vadas považuje pražské muzeum za základ pro nějaký budoucí ještě podstatnější a větší projekt.[2] Také radní Hana Kordová Marvanová označila vznikající muzeum za první krok, po kterém by měly následovat další. Uvedla, že muzeum (přestože je zřízeno hlavní městem) nebude v žádném případě pragocentrické.[2] Muzeum podle ní nemá jen zprostředkovávat hrůzy, které Česko zažilo ve 20. století, ale také kromě jiného oslavovat všechny ty, kteří se dokázali za něco postavit.[2]

Ústav má fungovat na principu muzea, tedy vytvářet sbírky, a také pořádat výstavy, vzdělávací akce, zaznamenávat vzpomínky pamětníků, pořádat školení, konference a workshopy a spolupracovat s domácími i zahraničními odborníky a institucemi.[5]

Městská část Praha 6 muzeu zapůjčila sochu maršála Koněva, která byla 3. dubna 2020 demontována z pomníku na náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubenči. Muzeum ji plánuje v expozici zasadit do kontextu s dalším propagandistickým uměním, kde by měla být důstojně vystavena spolu s kvalitními informacemi o období, ze kterého pochází, a o účelu, který plnila v době svého vytvoření v roce 1980, kdy nešlo o pouhé vyjádření vděku sovětskému osvoboditeli, ale především o projev loajality československých komunistů Sovětskému svazu.[7]

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Hana Marvanová nechtěla vůbec navrhovat, že by pro muzeum byla postavena nová budova „za miliardu“ ani za stovky milionů korun, protože to považovala v současnosti za nereálné, a předpokládala, že Praha poskytne některou ze svých stávajících budov, která maximálně projde rekonstrukcí.[2] 18. února 2020 zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo vznik speciální skupiny, která se bude vhodným řešením zabývat.[8]

Mezi uvažované budovy patřily:

  • vila v Dělostřelecké ulici,[2] kde bylo shromažďovací místo Gestapa a sídlila tu sovětská kontrarozvědka Směrš. Vila patří státu a město by ji s ním muselo vyměnit nebo koupit.[4]
  • Borůvkovo sanatorium. Nevýhodou Borůvkova sanatoria podle Zdeňka Lukeše má být, že stojí mezi oběma směry Severojižní magistrály, Jan Čižinský naopak toto místo doporučuje i proto, že zde zemřel Jan Palach,[2] zemřel zde též Josef Toufar.[5] Hana Třeštíková toto místo doporučila na akci 1. října 2018.[9]
  • Clam-Gallasův palác na Starém Městě, který je po rekonstrukci a prázdný. Historici namítali, že barokní palác nemá žádný vztah k tématu a chudá expozice by soupeřila s barokní výzdobou, architekt Josef Pleskot varoval, že památkáři by zde omezovali budování expozice.[2]
  • Kaňkův dům byl navrhován jako jedno z možných sídel v Srpnové deklaraci spolků a organizací z roku 2019. V jehož podloubí kulminovaly událostí 17. listopadu 1989.[10]
  • podzemní prostory Stalinova pomníku na Letné. Když 12. září 2019 Hana Kordová Marvanová záměr diskutovala v senátu s odborníky, toto místo doporučovali například historik umění Zdeněk Lukeš („to je strašně silné místo, které je spojené s traumatem minulosti obrovským způsobem“), historik Petr Blažek, ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa či předseda Spolku Praha Šoa Pavel Stingl,[2] jinak také Spojené síly pro Prahu.[5] Radní Hana Marvanová sice přislíbila, že o této variantě bude jednat, ale označila ji za málo reálnou, protože prostory jsou ve velmi špatném stavu a proti umístění na tomto místě je starosta městské části Praha 7 Jan Čižinský, a to z důvodu dopravní zátěže a nutnosti rozsáhlého parkoviště, neslučitelnosti funkce parku s funkcí muzea, a z důvodu technické a ekonomické nemožnosti, protože by objekt prakticky bylo nutné znovu vystavět. Proti umístění muzea v objektu vyznívá též posudek, který prezentoval městský radní pro majetek Jan Chabr, podle nějž se základní nosné konstrukce místy prohýbají dvakrát až třikrát více, než by měly a je ohrožená statika horních ploch.[2]
  • Dům pážat, o renesanční objekt údajně projevil v lednu 2020 zájem ředitel muzea Jiří Šesták. Začátkem dubna 2020 vedení města rozhodlo, že Dům pážat bude sídlem muzea. Zvažoval se také Velký strahovský stadion.[11]
  • Pečkův palác a pankrácká věznice byly zmíněny v únoru 2020 v rámci budov spojených s totalitní minulostí, které vlastní stát.[8]
  • Kampus v Hybernské ulici,[11] v době komunistického režimu zde působila Státní bezpečnost a specializovaná pracoviště ministerstva vnitra
  • Velký strahovský stadion, možnost nového využití pro muzeum 20. století zmínil náměstek primátora Petr Hlaváček (TOP 09) začátkem dubna 2020,[12] objevila se však již v polovině března.[13] Měla být zadána studie na nové využití tribun při zachování sportovní funkce vnitřní části, realizace by pak měla být spuštěna během 5 až 6 let. Tribuny jsou dlouhodobě nevyužité a jejich vnitřní prostory využívají drobní nájemci často jako skladiště.[12] 13. května 2020 zástupci Spojených sil pro Prahu oznámili, že vedení města zvažuje umístit muzeum do prostor stadionu s tím, že než se objekt opraví, mohlo by dočasně sídlit v Domu pážat na Hradčanech. Oprava stadionu má podle hrubého odhadu vyjít zhruba na 1,2 miliardy korun a město by do něj muselo v následujících letech investovat tak jako tak. Podle radní Hany Marvanové by se do objektu mohly nastěhovat i další podobné instituce, například Institut paměti národa organizace Post Bellum.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ a b c Muzeum paměti XX. století, z.ú., IČ 08694508, výpis z rejstříku ústavů
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l Radek Bartoníček, Jakub Heller: Muzeum paměti musí být pod Stalinem, žádají historici. Rozhodně ne, odmítá Čižinský, Aktuálně.cz, 16. 9. 2019
  3. ↑ a b Katka Brezovská: Praha plánuje vybudovat Muzeum paměti 20. století, Český rozhlas, 21. 8. 2019
  4. ↑ a b c K výročí sametové revoluce formálně vznikne Muzeum paměti 20. století, jeho umístění se řeší, Pražský patriot, 17. 11. 2019
  5. ↑ a b c d Muzeum paměti 20. století v Praze hledá ředitele. Na přihlášky je šibeniční termín, Blesk.cz, 18. 10. 2019
  6. ↑ Hlavní město hledá ředitele Muzea paměti XX. století, tisková zpráva, Portál hl. m. Prahy, 18. 10. 2019
  7. ↑ Jiří Šesták: Po polovičatosti a polodemokracii může přijít polototalita. Nezvykejme si na to., Forum 24, 13. 5. 2020
  8. ↑ a b Praha hledá prostory pro Muzeum paměti 20. století, Praha TV, 18. 2. 2020
  9. ↑ Renáta Bohuslavová: Kandidáti na primátora Prahy podporují vznik muzea totalitních režimů, Novinky.cz, 1. 10. 2018
  10. ↑ Marcel Tomášek: (titul textu neznámý), A2, č. 19, roč. XV, 11. září 2019, s. 32
  11. ↑ a b c Na strahovském stadionu by mohlo být muzeum totality, České noviny, 13. 5. 2020
  12. ↑ a b Michal Kalina: Praha chce proměnit Strahovský stadion, zvažuje muzeum, E15, 5. 4. 2020
  13. ↑ Matěj Ludvík: Naděje pro obří stadion. Praha má se strahovským kolosem velké plány, iDNES.cz, 15. 3. 2020

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muzeum_paměti_XX._století&oldid=23830777“