Mravencovití
 Mravenci | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
| Nadčeleď | Vespoidea |
| Čeleď | mravencovití (Formicidae) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mravencovití (Formicidae) jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu v živočišné říši a jsou proto v mimořádném zájmu vědců – myrmekologů, ekologů, biosociologů. Tato úspěšnost je přikládána jejich sociálnímu způsobu života a specializaci. Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích ve zbudovaných hnízdech, kterým se v češtině obvykle říká mraveniště. Kolonie mravenců může zpočátku čítat jen pár jedinců, ale může dosahovat také několik miliónů jedinců. Jsou známy případy, kdy příbuzné kolonie vytvářejí superkolonie dosahující délky několika tisíc kilometrů (Linepithema humile). Někdy jsou kolonie mravenců, pro svůj vysoký stupeň organizace nad úrovní jedince, označovány jako superorganismus.
Popis
Mravenci jsou drobný blanokřídlý hmyz s velikostí od několika milimetrů po několik centimetrů. Jejich tělo tvoří jasně oddělené hlava, hruď a zadeček. Hlava má typicky jeden pár článkovaných lomených paličkovitých tykadel, složené facetované oči (někdy jen jednoduchá temenní očka), různě uzpůsobená a vyvinutá kusadla – kousací ústrojí. Tělo může být kryto chloupky. Samotná hruď může mít také ostny, obvykle se dělí na pronotum, mezonotum, epinotum, ze kterých vychází tři páry nohou. Zadeček je od těla oddělen tělní stopkou, která je jednočlenná – u nás Formicinae, Ponerinae, Dolichoderinae – nebo dvoučlenná – u nás Myrmicinae. Zadeček je dělen na několik článků, které jsou spojeny blankou, jež jim umožňuje měnit velikost zadečku – Myrmecocystus minimus. Zadní křídla dorůstají menší délky než přední, po rojení si je královny ulomí nebo jim odpadnou. Nohy sestávají z kyčle, příkyčlí, stehna, holeně a chodidla.
Mravenci mohou vytvářet několik kast, základními kastami jsou královna (gyne), samec (aner) a dělnice (ergate). Velké dělnice s neobvykle vyvinutými kusadly jsou nazývány vojáky (dinergate).[1] Každá kolonie by měla mít alespoň jednu královnu a několik dělnic.
Životní podmínky
Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, v tropických deštných lesích mohou tvořit až 15 % celkové živočišné biomasy. Nejvíce jim totiž vyhovuje teplé, vlhké prostředí. Mravenci potřebují vysokou vlhkost vzduchu, ale nežijí ve vysloveně zamokřených místech. Zpravidla dokážou vydržet i ve vyšších teplotách nebo i několik hodin pod vodou. Obtížně snášejí sucho a chlad. V suchých oblastech musejí některé dělnice neustále donášet do mraveniště kapičky vody. Kvůli chladu jsou hnízda často zakládána pod kameny, protože ty se na slunci rychle ohřívají. Klasická kupovitá mraveniště jsou dokonalými stavbami; jejich jižní svah bývá mnohem mírnější, aby hnízdo co nevíce tepla pohlcovalo a co nejméně ztrácelo. Jinak si mravenci budují hnízda také pod zemí, v dutinách stromů, někteří dokonce mezi listy stromů (Oecophylla sp.).
K roku 2006 bylo známo 11 844 mravenčích druhů. Podle odhadů se hmotnost všech mravenců na Zemi přibližně rovná hmotnosti všech lidí na Zemi.
Běžný mravenec lesní se dožívá věku 7 až 10 let a mravenčí královna dokonce 10 až 20 let.
Komunikace mravenců
Nejdůležitějším komunikačním prvkem jsou mravenčí pachy, tedy feromony. Vedle toho někteří mravenci užívají také chuť (dávají ostatním jednicům ochutnat, co našli) a „cvrkot“, který bývá někdy vnímán přímo, jindy pouze z otřesů půdy. Zrak má u mravenců poměrně malý význam. V nejpropracovanějších strukturách jsou si mravenci schopni sdělit přibližně 10-20 „příkazů“.
Výhodou orientace mravenců podle pachů je jednoduchost systému – mravencům stačí i malý mozeček k vytvoření obdivuhodné společenské struktury. Naopak slabinou této dovednosti je poměrně snadná napadnutelnost systému. V důsledku toho v každém mraveništi žije celá řada parazitů, kteří využívají toho, že dokážou napodobit mravenčí pach, ačkoli jim jinak nejsou stavbou těla vůbec podobní. Za zmínku stojí, že velmi častými parazity mravenců jsou mravenci jiného druhu.
Symbiotické vazby
Kromě zmíněného parazitismu žijí mravenci i v pozitivní symbióze s celou řadou živočišných i rostlinných druhů. Někdy se jedná o fakultativní symbiózu, kdy jsou na ní jak mravenci, tak i druhý účastník, zcela existenčně závislí.
Známá je například jejich spolupráce s mšicemi, které mravenci chrání před nepřáteli nebo je přenášejí na vyhlédnutý strom a následně se živí jejich výměšky. Podobně spolupracují i s některými červci či larvami motýlů.
Zajímavý druh symbiózy si vytvořili mravenci druhu Atta, kteří si v mraveništi pěstují houbu, kterou „krmí“ drobnými lístečky a houba je jejich hlavním zdrojem obživy. Nová mravenčí královna si při svatebním letu odnáší úlomek této houby s sebou, aby s ní mohla založit novou kolonii. Podobným způsobem někteří mravenci chrání strom, v jehož dutině žijí nebo jehož míza jim slouží jako potrava. Mravenci proto vyhubí všechny ostatní druhy rostlin v okolí stromu.
Jiným pozoruhodným typem symbiózy se vyznačují mravenci tkalci, kteří za pomoci larev (které jinak z vlákna spřádají kokon) vytvoří spletené hnízdo v koruně stromu.
Chování mravenců
Jak najde mravenec nejkratší cestu do mraveniště:
- první mravenec najde zdroj potravy (F), který našel libovolnou cestou (a), potom se vrátí do mraveniště (N) a během cesty vytváří feromonovou stopu.
- mravenci následují prvního a použijí 4 možné trasy, ale zesílená nejkratší stopa vytváří nejkratší cestu nejvíce atraktivní.
- mravenci putují po nejkratší trase a feromony z delší trasy se vypařují.
Souboje kolonií
Mravenci jsou jedni z nejagresivnějších tvorů v živočišné říši, takže život kolonie provázejí neustálé výpady na cizí území a souboje s okolními koloniemi o potravu a teritorium. Některé druhy mravenců mají zvláštní kastu bojovníků, tvořenou zvláště velkými a silnými dělnicemi, které v době míru nevykonávají žádnou činnost a jen čekají, až je bude třeba. Výsledkem boje je zpravidla jen vytlačení poražené kolonie z teritoria, ke skutečnému vyhlazení kolonie dochází jen výjimečně. O oddanosti jedinců celé kolonii svědčí i fakt, že staré dělnice vždy nastupují do souboje jako první, aby se obětovali za další generaci.
Mezi hlavní zbraně mravenců patří kusadla a jed. Přitom však bylo zjištěno, že v soubojích nevítězí vždy nejpočetnější nebo nejjedovatější kolonie, ale kolonie s nejdokonalejším systémem komunikace a spolupráce. Mezi strategické triky patří např.
- odříznutí od zdroje potravy,
- napadání dělnic, nosících potravu,
- znemožnění návratu jedinců zpět do mraveniště,
- prokopání chodby do cizí líhně,
- ucpání východů z mraveniště.
Mravenci a lidé
Mravenci obývají různá stanoviště a nevyhýbají se ani lidským obydlím. Nejčastějším a nejobtížnějším mravencem je v České republice mravenec faraón (Monomorium pharaonis L.). Jeho obtížnost spočívá především v přenášení chorob a v jeho všudypřítomnosti.
Také zahrádkáři nevidí mravence příliš rádi, neboť mravenci jsou ochránci mšic, které schraňují jak pod zemí tak na ovocných stromech. Není neobvyklé spatřit některé rostliny obestavěny hliněnými stavbičkami, ve kterých mravenci ukrývají své mšice.
Přestože jsou mravenci člověku někdy nepříjemným společníkem, existují lidé, kteří mravence chovají ve zvláštních nádobách – formikáriích – podobně jako někteří myrmekologové.
Studiem mravenců se zabývá myrmekologie, odborníci na tento blanokřídlý hmyz jsou myrmekologové.
O popularizaci života hmyzu a obzvlášť mravenců se zasloužil spisovatel Ondřej Sekora sérií dětských knížek, jejichž hlavní postavou je Ferda Mravenec.
Související články
Externí odkazy
Reference
- ↑ Janda, J. a kolektiv: Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší. Zoologie III. Hmyz a nižší bezpáteřní. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva Československého v Praze, Praha 1933. 768 s.
Literatura
- Höldober, B., Wilson, E. O.: Cesta k mravencům. Academia, Praha, 1997. 1. vyd. 198 s. ISBN 80-200-0612-5
- Zahradník, J. Blanokřídlí. Artia, Praha, 1987. 182 s.
Galerie mravencovití na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Category:Formicidae
- Wikidata: c:Ant
- Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat: