Motýlek granátový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMotýlek granátový
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý samec motýlka granátového
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
(jako Granatina granatina)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď astrildovití (Estrildidae)
Rod Granatina
Binomické jméno
Granatina granatina
(Linnaeus, 1766)
Synonyma
  • Uraeginthus granatinus
  • Uraeginthus granatina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motýlek granátový (Granatina granatina, syn. Uraeginthus granatinus) je africký pěvec z čeledi astrildovitých. Mimo to se jedná i o druh populární v soukromých chovech, ačkoliv je na chov náročnější, než jiné druhy astrildovitých. Druh není jednoznačně taxonomicky zařazen: zatímco někteří ornitologové se přiklání k zařazení do rodu Uraeginthus, jiní, například Joachim Steinbacher a Jürgen Nicolai, zastávají zařazení do rodu Granatina.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělá samička z Botswany

Tělo dospělých ptáků měří okolo 15 cm,[3] většinou mezi 13 až 15 cm. U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus: zatímco samci jsou pestrobarevní a výrazní, samice jsou méně zajímavé. Dospělí samci mají skořicově zbarvené tělo, zářivě modrou spodinu, fialové líce a červené oči, jejich okolí i zobák. Samice i mladí jedinci jsou mnohem světlejší, ale zůstávají u nich nafialovělé až modré líce a světle modrá spodina. Zpívají jak samečci, tak samičky.

Motýlci granátoví obývají Angolu, Botswanu, Mosambik, Namibii, Jihoafrickou republiku, Zambii a západní část Zimbabwe. V jižním Mosambiku a východní Zimbabwe se jedná spíše o raritu.[4] Vyhledávají suché otevřené pláně s keři, travnaté silnice a sušší okolí vodních toků.[3] Navíc jim vyhovují porosty mopanu (Colosphermum mopane) nebo stromů Baikiaea plurijuga.[4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Tito ptáci žijí ve dvojicích nebo v malých rodinných skupinkách. Mohou též tvořit chvilkové skupiny s jinými druhy, jako je astrild pestrý (Pytilia melba) nebo motýlek angolský (Uraeginthus angolensis). Aktivní jsou ráno a v podvečer, po většinu dne zůstávají ve stínu.[4]

Živí se různými druhy semen, která většinou sbírají přímo ze země. Krom toho ale žerou i hmyz, především termity a různé druhy brouků. Bylo též zaznamenáno, že se krmí i na nektaru Aloe greatheadii a různých plodech, například z rostlin Boscia albitrunca, Carissa bispinosa nebo chřestu.[4] Motýlci granátoví jsou výjimeční, mimo jiné, i proto, že se dokáží živit suchou stravou bez toho, aby pravidelně pili.[5]

Motýlci granátoví žijí v jednom monogamním páru po celý život. Období rozmnožování probíhá ke konci období dešťů. Hnízdo oválné konstrukce pak staví jak sameček, tak samička a je tvořené především trávou, peřím nebo různými květy. Pro stavbu hnízd si vybírají akácie, grevie žluté, majteny a druhy Boscia albitrunca, Combretum apiculatum, Dichrostachys cinerea.[4] Samička naklade 3 až 5 vajec, která jsou následně zahřívána po dobu asi 13 dnů.

Status[editovat | editovat zdroj]

Druhu motýlek granátový přísluší dle Mezinárodního svazu ochrany přírody status málo dotčený (LC). Důvodem je široký rozsah, odhadovaný asi na 3 030 000 km2, a stabilní populace.[6] Ohrožení pro ně představují například vdovky královské (Vidua regia), které, podobně jako kukačky, kladou svá vejce do cizích hnízd a vejce hostitele přitom vyhazují. Odchyt ptáků z volné přírody je též velmi častým, první motýlek granátový byl odchycen a do Evropy dovezen již roku 1754 a jako dárek ho dostala Madame de Pompadour.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-18]
  2. ELZEN, Renate van den; METTKE-HOFMANN, Claudia. Prachtfinken: Afrika. Stuttgart: Ulmer, 2007. 332 s. Dostupné online. ISBN 9783800149643. S. 196. (německy) 
  3. a b SINCLAIR, Ian. A Photographic Guide to Birds of Southern Africa. 4. vyd. Cape Town: Struik, 2004. 144 s. Dostupné online. ISBN 1770070834. S. 134. (anglicky) 
  4. a b c d e Granatina granatina (Violet-eared waxbill) [online]. Biodiversity Explorer [cit. 2017-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MACLEAN, Gordon L. Ecophysiology of Desert Birds. Göttingen: Springer Science & Business Media, 2013. 181 s. Dostupné online. ISBN 3642609813. S. 52. (anglicky) 
  6. Granatina granatina [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2017-07-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]