Most (opera)
| Most | |
|---|---|
| Žánr | antiopera |
| Skladatel | Jarmil Burghauser |
| Libretista | Josef Pávek |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1964 |
| Premiéra | 31. března 1967, Praha, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Most je antiopera ve dvou dílech (odděleních) českého skladatele Jarmila Burghausera na libreto Josefa Pávka (1919–1989).[1][2]
Vznik a charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Skladatel Jarmil Burghauser se od konce 50. let 20. století odvrátil od původního málo výbojného neoklasicismu, ve kterém byly složeny i jeho předchozí tři opery Alladina a Palomid, Lakomec a Karolinka a lhář. Začal vstřebávat vlivy tzv. Nové hudby a nakonec roku 1964 formuloval vlastní kompoziční systém, který nazval „harmonický serialismus“. Jedním z nejvýznamnějších děl tohoto období, které je považováno za vrchol Burghauserovy tvorby, je experimentální opera – autor sám ji nazval „antiopera“ – Most.[2]
Libreto Josefa Pávka má námět emigrace. S částečným využitím prvků absurdního divadla uvádí na scénu dva paralelně probíhající příběhy (toto řešení vzniklo z iniciativy skladatele): jeden je příběhem pobělohorského exulanta, druhý poúnorového emigranta, oba se obtížně a nakonec neúspěšně pokoušejí o návrat do vlasti. V historickém příběhu vystupují zpěváci, v příběhu ze současnosti herci. V hudbě vedle svého „harmonického serialismu“ – který charakterizuje historický příběh – používá Burghauser i aleatoriky, elektronické hudby a příležitostně jazzu, které naopak charakterizují epochu současnou.[2][3] Burghauser to v divadelním programu ke své opeře popsal takto: „Zvolil jsem kompoziční metodu, která má na jedné straně oporu v pevném řádu harmonického serialismu, který formuje tónový obsah skladby, a na druhé straně uvolňuje celé velké plochy rytmicky a metricky v tzv. malé aleatorice, která umožňuje interpretům co největší vlastní tvůrčí přínos.“[4]
Opera byla uvedena v Národním divadle v Praze 30. března 1967 pod taktovkou dirigenta Alberta Rosena s Alenou Míkovou a Viktorem Kočím v hlavních rolích. Opera se setkala s rezervovaným přijetím kritiky a nezájmem obecenstva. Do května se konaly tři reprízy a čtvrtá 8. října 1967 při příležitosti kongresu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (4. – 10. 10. 1967).[5][3] Podle muzikologa Viléma Pospíšila „nesplnila očekávání a s pořadů opery brzy zmizela“.[6] Vícekrát antiopera Most hrána nebyla.
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | premiéra (31. března 1967)[5] |
|---|---|---|
| Jiří | tenor | Viktor Kočí |
| Alena | soprán | Alena Míková |
| Šenkýřka / Barová zpěvačka | alt | Ivana Mixová |
| Kornet | baryton | Rudolf Jedlička |
| Jeroným | bas | Dalibor Jedlička |
| Jan | bas | Jaroslav Horáček |
| Jakub | bas | Vladimír Jedenáctík |
| Samuel | tenor | Jaroslav Stříška |
| První muž v hospodě | bas | Miroslav Šindelář |
| Druhý muž v hospodě | bas | Karel Macho |
| Třetí muž v hospodě | … | Karel Bláha |
| Muž | mluvená role | Jiří Němeček |
| Žena | mluvená role | Marta Kučírková |
| Mixérka | mluvená role | Zdena Hadrbolcová |
| Číšník | mluvená role | Norbert Stallich |
| Neznámý | mluvená role | Jaroslav Kaňkovský |
| Chuligán | mluvená role | Josef Tarant |
| Protagonista | mluvená role | Václav Vydra mladší |
| Dirigent: Albert Rosen | ||
| Režie: Ladislav Štros | ||
| Scéna: Vladimír Nývlt | ||
| Kostýmy: Adolf Wenig | ||
| Choreografie: Vlastimil Jílek | ||
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
Odehrává se v Praze na Malé Straně souběžně roku 1648, v době švédského obléhání Prahy, a v době vzniku opery (tj. roce 1966).
(1. obraz – Hospoda u Kamenného mostu roku 1648, pozdě večer) Ve sledu švédských vojsk se do Prahy navrátil pobělohorský exulant Jiří. V hospodě pijí vedle švédských žoldnéřů místní a válečné útrapy i útisk habsburského režimu je učinily zahořklými a nevraživými. Jiří se od nich povahou liší, a tím upoutá pozornost Aleny. Jiří a Alena se dávají do rozhovoru.
(2. obraz – Noc nad jezem u Karlova mostu, roku 1966) Muž přijel do Prahy z ciziny po dlouhé emigraci. Téměř nikoho už zde nezná. Sotva před dvěma hodinami se spřátelil se Ženou a už jí vypráví o milostném příběhu, který kdysi zažil za mostem, na druhé straně Vltavy. Teprve návrat do vlasti v něm vzbudil zpět k životu vzpomínky na dávnou, zapomenutou lásku.
(3. obraz – Stejné místo, roku 1648) Jiří vypráví Aleně o bitvě na Bílé hoře s o jejích následcích, které ho donutily k exilu. Z druhého břehu Vltavy je slyšet hluk: Staré Město se opevňuje proti Švédům, kteří se na ně chystají zaútočit. Jakýsi muž náhle Jiřího přepadne a ten by přišel o život, kdyby ho nezachránil zásah švédského korneta. Boj katolických Pražanů se Švédy, jež podporuje malá skupina českých evangelíků, začíná.
(4. obraz – V baru Praga Grill, roku 1966) V Praga Grillu se tančí, barová zpěvačka k tomu zpívá. Muž přivádí Ženu k tanci a vyptává se personálu na svou bývalou lásku, se kterou sem kdysi chodíval. V tom mu číšník nemůže být nápomocen, zato má pro něj vzkaz, že ho hledal jakýsi muž (Neznámý). Ten se vzápětí objeví sám a napadá muže za to, že mu přebral jeho dívku. Díky zásahu personálu zůstane u výhrůžek.
(5. obraz – Malostranský plácek, roku 1648) V ovzduší napjatém probíhajícím konfliktem probíhá soud. Samuel je obviněn ze zákeřného přepadení Jiřího. Jiří přednáší svou žalobu a nabízí žalovanému za obhájkyni Alenu. Samuel se však chce rovněž hájit vlastními slovy. Když ho soudci obviní, že byl ke zločinu zjednán a uplacen jezuity, rozhněvá se a naopak ostře napadá Jiřího a vůbec všechny, kteří se v pobělohorské době odebrali do ciziny, místo aby snášeli dobré a zlé se svou vlastí. Mezi přihlížejícími se najdou zastánci i odpůrci tohoto názoru, takže se soud nakonec zvrhne ve rvačku.
(6. obraz – Ulice před Praga Grillem, roku 1966) Žena a Muž vycházejí z baru. Žena si Muže odvádí do bytu. Cestou je přepadne skupina chuligánů a oba spoutá; ukáže se, že jednají na pokyn Neznámého, Ženina bývalého milence. Hluk však přivolá číšníka a mixérku, kterým se podaří chuligány zahnat a Muže a Ženu osvobodit.
(7. obraz – dělená scéna, pokoj v roce 1648 a v roce 1966) Žena s Mužem i Alena s Jiřím prožijí noc lásky – první, ale i poslední. Stejně jako Samuel je totiž i Alena přesvědčena, že opuštění vlasti nelze ospravedlnit, a odchází od Jiřího navždy pryč, přestože ho miluje. Jiří se ji marně snaží zadržet. I Muž musí Ženě přiznat, že prostředí a lidé v jeho staré vlasti se mu nenapravitelně odcizili: bude se muset vrátit do svého stávajícího domova.
(Epilog – dělená scéna, poblíž Karlova mostu v roce 1648 a v roce 1966) Jiří se zapojuje do boje o most na straně Švédů a chce proniknout na druhý břeh. Ale švédský útok je odražen a Jiří přitom padne. I Muž odchází, doprovázen Ženou, bez toho, aby po stopách své bývalé lásky přešel přes most do svého dávného domova. I když nekončí tragicky jako Jiří, jemu i Jiřímu se návrat do minulosti – symbolizované druhou stranou mostu – nezdařil.[4]
Instrumentace[editovat | editovat zdroj]
Tři flétny, dva hoboje, tři klarinety, dva fagoty, tři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba, tympány, bicí souprava, elektrická kytara, harfa, klavír, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 170.
- ↑ a b c SMOLKA, Jaroslav. Burghauser, Jarmil Michael. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online. Archivováno 21. 1. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ a b SLIVOŇOVÁ, Lucie. Jarmil Burghauser – skladatel (Vybraná komorní díla pro dechové nástroje). Praha, 2015 [cit. 2018-02-10]. 81 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jarmila Gabrielová. s. 32.
- ↑ a b HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1060–1062.
- ↑ a b Most v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ POSPÍŠIL, Vilém. Soudobá opera v poválečném Národním divadle – Dokončení. Hudební rozhledy. 1973-09-14, roč. 26, čís. 10, s. 469. Dostupné online [cit. 2023-03-18]. ISSN 0018-6996.
- ↑ Jarmil Burghauser: Most [online]. Praha: Dilia [cit. 2018-02-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 170.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1012–1013.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Most v databázi Archivu Národního divadla