Zobrazení zdroje stránky Mohamed

{{Polozamčeno}}
{{neověřeno}}
{{Různé významy}}
{{Infobox - osoba
  |jméno = <small>Prorok</small><br />Mohamed
  |obrázek = Mohammed.jpg
  |velikost obrázku = 150px
  |popisek = Mohamed
  |místo narození = [[Mekka]], [[Hidžáz]], [[Arabský poloostrov|Arábie]]
  |místo úmrtí = [[Medína]], [[Hidžáz]], [[Arabský poloostrov|Arábie]]
  |národnost = [[Arabové|Arabská]], [[Kurajšovci]] a [[Hášimovci]]
  |povolání = obchodník,<br />náboženský vůdce a [[prorok]]
  |aktivní roky = [[583]]–[[609]] (obchodní činnost)<br />[[609]]–[[632]] (náboženský vůdce)
  |následovník = [[Abú Bakr]]<br />[[Umar ibn al-Chattáb]]<br />[[Uthmán ibn Affán]]<br />[[Alí|Alí ibn Abí Tálib]]
  |vyznání = [[islám]]
  |choť = [[Chadídža]] ([[595]]–[[619]])<br />Sawda bint Zama'h ([[619]]–[[632]])<br />[[Áiša]] ([[619]]–[[632]])<br />[[Hafsa bint Umar]] ([[624]]–[[632]])<br />Zajnab bint Džahš ([[625]]–[[627]])<br />Umm Salama Hind bint Abi Umajja ([[625]]–[[632]])<br />Zajnab bint Chuzejma ([[627]]–[[632]])<br />Džuwajríja bint al-Hárith ([[628]]–[[632]])<br />Ramla bint Abí Sufján ([[628]]–[[632]])<br />Rajhana Bint Amr ([[629]]–[[631]])<br />[[Safíja bint Hujaj]] ([[629]]–[[632]])<br />Majmúna bint al-Haríth ([[630]]–[[632]])<br />Maria bint Šamún ([[630]]–[[632]])
  |děti = synové: [[Kasim ibn Mohamed|Kasim]], [[Abdullah]] a Ibrahím<br />dcery: [[Zainab]], Ruqayyah, Umm Kulthum a [[Fátima]]
}}
[[Soubor:Mohammed and his wife Aisha freeing the daughter of a tribal chief. From the Siyer-i Nebi.jpg|náhled|335x335px|Prorok Mohammed a jeho žena [[Áiša]]]]
'''Mohamed''' ({{Vjazyce2|ar|محمد|{{Audio|Ar-muhammad.ogg|''Muḥammad''}}}}; [[25. duben|25. dubna]] [[571]]<ref name="TAUER">Přesné datum narození není bezpečně známo, rok 570 je uváděn jako nejpravděpodobnější. TAUER, Felix, ''Svět islámu'', str.&nbsp;17–18, Praha : [[Vyšehrad (nakladatelství)|Vyšehrad]], 1984</ref> [[Mekka]] – [[8. červen|8.&nbsp;června]] [[632]] [[Medína]], oblast [[Hidžáz]], dnešní [[Saúdská Arábie]]), česky zastarale též '''Mahomet''' či '''Machomet''', v odborné literatuře '''Muhammad''', plným jménem ''Abú-l-Kásim Muhammad ibn ʿAbdulláh ibn ʿAbdulmuttalib ibn Hášim ibn ʿAbd Manáf al-Kuraší'', byl náboženský a politický vůdce a poslední [[prorok]] [[islám]]u, který je [[muslim]]y považován za poslední krok zjevování [[Monoteismus|monoteistického]] [[náboženství]], jehož dřívější verze byly učeny [[Abrahám]]em, [[Mojžíš]]em, [[Ježíš Kristus|Ježíšem]] a ostatními předcházejícími proroky. V [[Kaodaismus|kaodaismu]] je považován za světce.<ref name="gluckman">{{cite web
|url = http://www.gluckman.com/CaoDai.html
|title = Spirit in the Sky
|publisher = Ron Gluckman's Reporting Pages
|location = http://www.gluckman.com/
|language = English
|format = HTML
|accessdate = 2012-01-04
|quote = Jesus, Jeanne d'Arc and Thomas Jefferson are all venerated, alongside Victor Hugo, Julius Caesar, Shakespeare, and William Churchill. Lest the big God's Eye and psychedelic colors flash you back to the Summer of Love, this indigenous alter belongs to the Caodai, and Vietnam's Congregation of Kitsch.
}}</ref> Většina nemuslimů ho obecně pokládá za zakladatele náboženství islámu.

== Přehled ==
Předpokládá se, že Mohamed ibn Abdulláh byl obchodníkem, který, vzhledem k&nbsp;své práci, byl široce zcestovalý. Rané muslimské zdroje podávají zprávu o&nbsp;tom, že v&nbsp;roce [[610]], kdy bylo Mohamedovi čtyřicet let, měl, v&nbsp;průběhu meditace v&nbsp;jeskyni poblíž [[Mekka|Mekky]], vidění. Sám Mohamed později svým soukmenovcům popsal svou zkušenost jako návštěvu [[Gabriel (archanděl)|archanděla Gabriela]], který mu nařídil zapamatovat si a recitovat verše, později uspořádané do [[korán]]u. Gabriel mu měl sdělit, že si jej Bůh ([[Alláh]]) vybral jako posledního [[prorok]]a pro lidstvo. Později rozvinul své poslání proroka veřejným přednášením o&nbsp;striktním monoteismu a předvídáním [[Soudný den|Soudného dne]] pro hříšníky a nevěřící modloslužebníky, jakým byli například členové jeho kmene a jeho mekkánští sousedé. Mohamed byl úspěšným náboženským i&nbsp;politickým vůdcem. Nezavrhl zcela [[judaismus]] a [[křesťanství]] – dva další monoteistické systémy, známé v&nbsp;[[Arabský poloostrov|Arábii]] již dříve – řekl, že byl Bohem poslán, aby zdokonalil a dokončil jejich učení. Mezi některými lidmi získal rychle své stoupence, nicméně většina jeho učení zamítala, pokládaje ho za podvodníka a lháře. Roku [[622]] byl přinucen k&nbsp;úniku z&nbsp;Mekky (takzvaná [[Hidžra]]) a usadil se spolu se svými stoupenci v&nbsp;městě Jathrib (dnes známém jako [[Medína]]). V Medíně vznikla pod jeho vedením obec muslimů (stoupenci z Mekky a jathribští Arabové). Jeho vojenské a politické úspěchy v zápase s odpůrci islámu přiměly Mekské k válce, která vyústila v jejich kapitulaci a k přijetí islámu (v roce 630). Ovládnutí Mekky vedlo k širokému přistupování kočovných kmenů k medínské obci muslimů, k dobytí [[Arabský poloostrov|Arabského poloostrova]] a proběhlo i&nbsp;několik výprav na sever, směrem k&nbsp;[[Sýrie|Sýrii]] a [[Palestina|Palestině]].

Islámská říše se, pod vedením Mohamedových bezprostředních nástupců, rozšířila do Palestiny, Sýrie, [[Mezopotámie]], [[Persie]], [[Egypt]]u, Severní Afriky ([[Maghreb]]) a [[Španělsko|Španělska]]. Pozdější dobytí, obchodní kontakty [[muslim]]ů s&nbsp;nemuslimy a misijní činnost rozšířily [[islám]] do velké části světa.

== Jak o&nbsp;Mohamedovi víme? ==
Nám dostupné zdroje o&nbsp;Mohamedovi jsou především [[korán]], biografie zvané „síra“ a sbírky [[hadís]]. [[Korán]] sice není Mohamedovým životopisem, nicméně přináší některé informace o&nbsp;jeho životě.

=== Arabské životopisy ===
Nejstaršími dochovanými životopisy jsou ''Život Božího apoštola / Život Alláhova posla'' od Ibn Isháqa (z&nbsp;roku [[768]])<ref name=":0"''>IBN ISHÁK, Muhammad: ''Muhammad : život Alláhova proroka'' (1. vydání, 232 stran, z angl. vydání přeložil Viktor Svoboda, odborná spolupráce Karel Keller). Praha: Leda 2009. {{ISBN|978-80-7335-184-7}}.)</ref>, editovaná Ibn Hišamem ([[833]]) a Mohamedův životopis od al-Waqidiho z&nbsp;roku [[822]]. Ibn Isháq sepsal své dílo přibližně 120 až 130&nbsp;let po Mohamedově smrti. Poslední typ zdroje, sbírky [[hadís]], nejsou, stejně jako [[korán]], životopisem samy o&nbsp;sobě. Jsou to příběhy o&nbsp;slovech a činech Mohameda a jeho společníků.

=== Západní skepticismus ===
Někteří skeptičtí badatelé ([[Ignác Goldziher|Goldziher]], Schacht, Wansbrough, Cook, Crone, Rippin, Berg a další) mají pochybnosti o&nbsp;spolehlivosti [[hadís]]ů. Jejich argumentem je, že v&nbsp;době sběru těchto ústně tradovaných vyprávění byly muslimské komunity roztříštěny na sekty a myšlenkové školy. Každá z nich měla vlastní, často protikladné, interpretace toho, co Mohamed a jeho společníci vykonali a řekli. Počet verzí narůstal a muslimští učenci vyvinuli značné úsilí o&nbsp;očištění od příběhů, které považovali za podvržené. Tradicionalisté spoléhají na úspěch jejich snažení, skeptici soudí, že tato otázka musí být znovu otevřena použitím moderních metod.

[[Muslim]]ští a stejně tak i&nbsp;nemuslimští badatelé souhlasí, že ve sbírkách hadís je mnoho neautentických tradic zaměřených na Mohamedův život. (Ovšem většina těchto tradic je muslimskými klerikálními autoritami považována „slabá“, pouze pár sbírek hadís je bráno jako věrohodné – „sahih“.) [[Koránští muslimové]] považují všechny sbírky [[hadís]] za nevěrohodné. Životopisné údaje, uvedené v&nbsp;Přehledu, nejsou přesto obecně napadány. Tradicionalisté, muslimové i&nbsp;nemuslimové, vytvářejí daleko detailnější obrázek Mohamedova života, jak je popsáno níže.

== Život Mohamedův ==

=== Mohamed jako obchodník ===

==== Mohamedův rodokmen ====
Podle tradice byl Mohamed vzdáleným potomkem&nbsp;[[Adnan]]a, kterého severní Arabové považovali za svého společného předka a [[Adnan]] by měl být potomek [[Izmael|Išmaela]], syna Ibrahima ([[Abrahám]]a). Síra Ibn Ishaqa obsahuje kompletní Mohamedův rodokmen až k Adamovi - prvnímu člověku, kterého bůh údajně stvořil. Reálný Mohamedův rodokmen je však sporný. Mohamedův rodokmen po [[Adnan]]a je následující:

Muhammad ibn Abd Allah ibn Abd al-Muttalib (Shaiba) ibn Hashim (Amr) ibn Abd Manaf (al-Mughira) ibn Qusai (Zaid) ibn Kilab ibn Murra ibn Ka'b ibn Lu'ay ibn Ghalib ibn Fahr (Quraish) ibn Malik ibn an-Nadr (Qais) ibn Kinana ibn Khuzaimah ibn Mudrikah (Amir) ibn Ilyas ibn [[Mudar]] ibn Nizar ibn Ma'ad ibn [[Adnan]]. (''ibn'' = „syn“ v&nbsp;arabštině; alternativní jména lidí s&nbsp;dvěma jmény jsou uvedena v&nbsp;závorkách).

Jeho přízvisko bylo „Abul-Qasim“, „otec Kásima“, po narození jeho prvního, jen krátce žijícího syna.

==== Dětství ====
Mohamed se narodil do zámožné rodiny (pocházející z&nbsp;rodu Hášimovců, málo významné větve kmene [[Kurajšovci|Kurajšovců]]), usazené v&nbsp;severoarabském městě [[Mekka]]. Někdo počítá jeho narození na [[20. duben|20.&nbsp;dubna]] [[570]], [[Šíité|šiité]] věří, že to byl [[26.&nbsp;duben]] a někdo posouvá rok až na [[571]]; tradice jej umisťuje do tzv. "[[Rok slona|roku slona]]". V tom roce se jemenský vládce údajně pokusil zaútočit na Kábu s pomocí slonů, nicméně Aláh na ně zavolal ptáčky, kteří na ně házeli kamínky, což z útočníků udělalo rozšlapanou slámu (na příběh se odkazuje i Korán v súře Slon). Mohamedův otec Abdullah zemřel ještě před jeho narozením, takže malý chlapec byl vychováván svým dědečkem z&nbsp;otcovy strany, Abd al-Muttalibem. Tradice praví, že byl jako dítě dán k&nbsp;beduínské kojné Halimě, jelikož se věřilo, že pouštní život je pro děti bezpečnější a zdravější.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|„Nakonec jsme dorazili do Mekky, kde jsme hledali kojence a nebyla mezi námi žena, které by nebyl Alláhův prorok nabídnut. Všechny se o něj odmítly postarat, když se dozvěděly, že je sirotek. Bylo to proto, že ženy očekávaly od otců dětí peníze za chování. Hovořily: Sirotek?! Co nám může dát jeho matka a děd?
Nakonec kromě mě nezůstala ani jedna žena, která by neměla kojence. Když jsme se shromažďovali k odjezdu, řekla jsem svému manželovi: Nechci se vrátit se svými společnicemi bez kojence. Měla bych jít a vzít si toho sirotka.
Odpověděl: Učiň tak! Možná nám dá Alláh požehnání.“
Život Alláhova proroka; Ibn Ishak|text citátu=}}

V období, kdy vyrůstal s potomky Halímy, se odehrál i incident s 2 muži-andělé, kteří malému Mohamedovi rozřízli břicho.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|Později sám Alláhův posel popsal, co se stalo: Zatímco jsem já a můj soukojenec pásli nějaká zvířata za naším domem, přišli k nám dva muži oblečeni do bílých šatů a nesoucí zlatý podnos plný sněhu. Chytili mě, otevřeli mi břicho, vyjmuli srdce, otevřeli ho a vyndali z něj hrudku černé krve, kterou odhodili. Pak omyli mé srdce a břicho ve sněhu, dokud je neočistili."
Život Alláhova proroka; Ibn Ishak}}

==== Dospívání ====
V&nbsp;šesti letech Mohamed ztratil matku [[Ámina|Aminu]] a&nbsp;v&nbsp;osmi i&nbsp;svého dědečka. Kvůli tomu Mohamed přešel do péče svého strýce Abu Táliba, nového vůdce Hášimovců.

Mekka byla prosperujícím komerčním centrem, z&nbsp;velké části díky kamenné svatyni zvané [[Ka'ba]], která sloužila mnoha různým modlám a bůžkům. Obchodníci z&nbsp;nejrůznějších kmenů mohli během poutní sezóny navštěvovat Mekku a&nbsp;v&nbsp;bezpečí obchodovat, jelikož v&nbsp;té době byly všechny mezikmenové konflikty zakázány.

Jako náctiletý začal Mohamed doprovázet svého strýce na obchodních cestách do [[Sýrie]]. Stal se tak na poměry své doby velmi zcestovalým a znalým cizích poměrů. Během tohoto období poznalo mnoho svatých mužů, že Mohamed je Božím prorokem.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|„V Busře žil mnich jménem Bahíra, který byl křesťanské víry. Vždy přebýval v jedné poustevně, kde byla kniha pro uvedení mnichů, která byla předávána a vždy uchovávána nejstarším z nich… Říká se, že Bahíra ve své poustevně viděl Alláhova posla v karavaně, a jak se karavana blížila, nad Alláhovým prorokem visel mrak.Když karavana dorazila, lidé se zastavili pod stromem blízko poustevníkovy cely a on uviděl mrak stínící strom, a jak se větve samy ohnuly nad Alláhovým prorokem, aby ho chránily…“
Život Alláhova proroka; Ibn Ishak|text citátu=}}

==== Střední léta ====
{{Upravit část|chybné formátování časomíry}}
Jednou z&nbsp;Mohamedových zaměstnavatelek byla [[Chadídža]], zámožná, tehdy čtyřicetiletá vdova. Mladý, pětadvacetiletý Mohamed na ni natolik zapůsobil, že mu roku 595 nabídla manželství. Touto svatbou se z&nbsp;něj stal zámožný muž. Podle arabských zvyků dědili pouze prvorození, takže Mohamed nezískal žádné dědictví ani po svém otci, ani po dědečkovi.

Ibn Ishaq zaznamenává, že Chadídža Mohamedovi porodila pět dětí, jednoho syna a čtyři dcery. Všechny jejich děti se narodily ještě předtím, než Mohamed začal kázat [[islám]]. Syn Qasim zemřel ve dvou letech (stejně jako synové al-Tajib a al-Tahir, které však uvádí životopisec Ibn Ishak). Jeho dcery se prý jmenovaly ''Zainab'', ''Ruqayyah'', ''Umm Kulthum'' a ''Fátima''.

Šíité tvrdí, že Mohamedova je pouze dcera [[Fátima]] a že ostatní dcery jsou buď Chadídžiny děti z&nbsp;předchozího manželství, nebo děti její dcery.

<!-- BEGIN TIMELINE -->
{| align="right" width="45%" style="border:1px solid #ddd; margin:0 0 1em 1em; padding:0 0 1em 1em; vertical-align:right;"
!colspan="2" | Mohamedova časomíra
|-
|colspan="2" align="center"|<small>Důležitá data a místa v Mohamedově životě
|-
|align="right">|''c''. [[570]]
|Možné narození ([[20. duben|20. dubna]]): [[Mekka]]
|-
|align="right">|[[570]]
|Konec staré vyspělé kultury jižní Arábie
|-
|align="right">|[[570]]
|Neúspěšný habešský ([[Etiopie|etiopský]]) útok na [[Mekka|Mekku]]
|-
|align="right">|[[576]]
|Smrt matky
|-
|align="right">|[[578]]
|Smrt dědečka
|-
|align="right">|''c''. [[583]]
|Vydává se na obchodní cestu do [[Sýrie]]
|-
|align="right">|''c''. [[595]]
|Potkává a žení se s Chadídžou
|-
|align="right">|[[610]]
|První zprávy o [[korán]]ském zjevení: [[Mekka]]
|-
|align="right">|''c''. [[610]]
|Objevuje se jako [[prorok]] [[Islám]]u: [[Mekka]]
|-
|align="right">|''c''. [[613]]
|Začíná veřejná kázání: [[Mekka]]
|-
|align="right">|''c''. [[614]]
|Začíná shromažďovat své stoupence: [[Mekka]]
|-
|align="right">|''c''. [[615]]
|Emigrace [[muslim]]ů do Habeše ([[Etiopie]])
|-
|align="right">|[[616]]
|Začíná bojkot klanem Banu Hašima
|-
|align="right">|''c''. [[618]]
|[[Medína|Medínská]] občanská válka: [[Medína]]
|-
|align="right">|[[619]]
|Končí bojkot klanem Banu Hašima
|-
|align="right">|''c''. [[620]]
|Isra a Mirádž
|-
|align="right">|''c''. [[620]]
|Konverze kmenů na [[islám]]: [[Medína]]
|-
|align="right">|[[622]]
|Emigrace do [[Medína|Medíny]] ([[Hidžra]])
|-
|align="right">|[[622]]
|Převzetí vedení v [[Medína|Medíně]] (Jathribu)
|-
|align="right">|''c''. [[622]]
|Kázání proti [[Ka'ba|Ka'bskému]] panteonu: [[Mekka]]
|-
|align="right">|[[622]]
|[[Mekka|Mekkánci]] napadají Mohameda
|-
|align="right">|''c''. [[622]]
|Konfederace [[muslim]]ů a dalších klanů
|-
|align="right">|''c''. [[623]]
|Ustanovení [[Medína|Medíny]]
|-
|align="right">|[[624]]
|[[Bitva u Badru]], muslimové porážejí [[Mekka|Mekkánce]]
|-
|align="right">|[[625]]
|[[Bitva u Uhudu]]
|-
|align="right">|''c''. [[625]]
|Vyhnání židovského kmene Banu Nadir
|-
|align="right">|[[626]]
|Napadení Dumat al-Džandal: [[Sýrie]]
|-
|align="right">|''c''. [[627]]
|Neúspěšné nepřátelské obležení: [[Medína]]
|-
|align="right">|[[627]]
|[[Bitva al-chandáq]]
|-
|align="right">|[[627]]
|Zničení [[Židé|židovského]] kmene Banu Qurajza
|-
|align="right">|''c''. [[627]]
|Podrobení Bani Kalb: Dumat al-Džandal
|-
|align="right">|''c''. [[627]]
|Spojení [[islám]]u: [[Medína]]
|-
|align="right">|[[628]]
|Dohoda z Hudajbíje
|-
|align="right">|''c''. [[628]]
|Získán přístup k mekkánské svatyni [[Ka'ba]]
|-
|align="right">|[[628]]
|Dobytí [[Židé|židovských]] oáz: [[Bitva o Chajbar]]
|-
|align="right">|[[629]]
|První pouť do [[Mekka|Mekky]]
|-
|align="right">|[[629]]
|Neúspěšný útok na [[Byzantská říše|Byzantskou říši]]: Bitva u Mu'ta
|-
|align="right">|[[630]]
|Útok a dobytí [[Mekka|Mekky]] bez krveprolití
|-
|align="right">|''c''. [[630]]
|[[Bitva u Hunajn]]
|-
|align="right">|''c''. [[630]]
|Obležení al-Ta'if
|-
|align="right">|[[630]]
|Ustanovena [[teokracie]]: [[Mekka]]
|-
|align="right">|''c''. [[631]]
|Podmanění kmenů na [[Arabský poloostrov|Arabském poloostrově]]
|-
|align="right">|''c''. [[632]]
|Útok na Ghassanids: Tabuk
|-
|align="right">|[[632]]
|„Rozlučková" pouť do [[Mekka|Mekky]]
|-
|align="right">|[[632]]
|Umírá ([[8. červen|8. června]]): [[Medína]]
|-
|align="right">|''c''. [[632]]
|Kmenová rebelie napříč [[Arabský poloostrov|Arábií]]
|-
|align="right">|''c''. [[632]]
|[[Abú Bakr]] ([[Chalífa]]) obnovil [[teokracii]]
|}
<!-- END TIMELINE -->

=== Mohamed jako prorok ===

==== První zjevení ====
Mohamed měl přemýšlivý rozmar a běžně trávil noci v&nbsp;jeskyni Hira, blízko [[Mekka|Mekky]], meditacemi a přemýšlením. Okolo roku [[610]] měl v&nbsp;průběhu meditace vidění [[archanděl Gabriel|archanděla Gabriela]] a slyšel hlas, který mu, podle [[korán]]u, sdělil toto: „Přednášej ve jménu Pána svého, který člověka z&nbsp;kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán Tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ ([[Korán]] 96:15: Kapka přilnavá; český překlad: Ivan Hrbek, [[1972]]).

Toto první zjevení Mohameda silně rozrušilo, ale jeho žena Chadídža ho ujistila, že se jednalo o&nbsp;pravdivou vizi a stala se jeho prvním stoupencem. Brzy byla následována svým desetiletým synem [[Alí|Alím ibn Abí Tálibem]] a [[Abú Bakr]]em, kterého [[sunnité]] prohlašují za nejbližšího Mohamedova přítele.

Až do své smrti Mohamed přijímal častá další zjevení, přestože zde je poměrně velká mezera mezi prvním zjevením a dalšími. Toto ticho ho zneklidňovalo, dokonce se obával o&nbsp;své duševní zdraví, a&nbsp;to až do zjevení [[súra|súry]]&nbsp;93 (Denní jas), jejíž slova přinesla povzbuzení a ujištění.

Okolo roku [[613]] Mohamed začal šířit své slovo mezi lid. Většina lidí, která ho slyšela, ho prostě ignorovala, část se mu vysmála. Přesto mu někteří uvěřili a připojili se k&nbsp;jeho nepočetné skupině.

==== Odmítnutí v Mekce ====
S&nbsp;tím, jak se počet Mohamedových přívrženců zvyšoval, začínal být nebezpečím pro místní kmeny a vládce města. Ostatně jejich bohatství tkvělo v&nbsp;[[Ka'ba|Ka'bě]], svatostánku mnoha různých bohů, ústředním místě duchovního života [[Mekka|Mekky]]. Pokud by zavrhli své [[modla|modly]], jak kázal Mohamed, znamenalo by to konec poutníkům, obchodu a nakonec i&nbsp;bohatství. Jeho kritika mnohobožství byla zvláště útočná vůči jeho vlastnímu kmeni [[Kurajšovci|Kurajšovců]], jelikož právě oni byli strážci [[Ka'ba|Ka'by]].<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|„Nezačali mu (prorokovi) odmlouvat, až do okamžiku, kdy začal urážet jejich modly… Jednou, zatímco se Sa´d a několik dalších Prorokových společníků modlilo, byli objeveni modloslužebníky, kteří je začali urážet, odsuzovali jejich činy a provokovali je k boji. Pak Sa´d udeřil modloslužebníka velbloudí čelistí a zranil ho. To byla první krev prolitá v islámu.“
Ibn Ishak – Život Alláhova posla|text citátu=}}

Mohamed byl spolu se svými stoupenci pronásledován. Někteří uprchli do Habeše (dnešní [[Etiopie]]) a založili zde malou kolonii.

Několik [[súra|súr]] je datováno z&nbsp;tohoto období a ukazuje tehdejší situaci – například 111. (název je Zhyňte, nebo též Palmová vlákna), 104. (Pomlouvač) a části 19. (Marie), 21. (Proroci), 109. (Nevěřící) a 80. (Zakabonil se).

==== Satanské verše ====
{{Viz též|Satanské verše}}

V raném období se též odehrál příběh tzv. [[Satanské verše|Satanských veršů]]. Ty měly obsahovat ústupek vůči mekkánskému polytheismu, jelikož v&nbsp;nich byla zahrnuta možnost přímluvy Alláhových dcer al-Lát, al-Uzzá a [[Manát]].

{{Citát v rámečku|„Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí – jiné?
''Věru, to jsou labutě vznešené a můžete vskutku doufat v jejich přímluvu!“''
Původní „Satanské verše“ vložené namísto dnešních veršů 19-23 v súrě Hvězda (53)|text citátu=}}

To by Mohamedovi umožnilo zachovat mír se svými sousedy, nicméně Mohamed tyto verše později odvolal a prohlásil je za Satanovo vnuknutí. Později byla též rozvedena [[teorie veršů zrušených a zrušujících]].

Někteří badatelé pochybují, že tyto verše vůbec byly součástí tištěného či šířeného [[korán]]u jako takového, avšak muslimští historikové potvrzují věrohodnost tohoto příběhu, a proto není pravděpodobné, že by si bezprostřední současníci a následnovníci Mohameda vymysleli takovýto projev slabosti Proroka.

{{Citát v rámečku|„Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí – jiné? ''Vy syny byste měli mít a On pouze dcery? To vskutku rozdělení by bylo nerovné! Ony nejsou nic než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Bůh žádné zplnomocnění. A oni pouze své dohady a to, k čemu srdce jejich tíhnou, následují, ačkoliv se jim již od Pána jejich dostalo správného vedení.“ '' Současné verše 19-23 v súře Hvězda (53), na jejichž místě původně byly tzv. „Satanské verše“|text citátu=}}

==== Abú Lahab ====
Roku [[619]] umírá Mohamedova žena Chadžídža i&nbsp;strýc Abú Tálib – tento rok je znám jako „rok truchlení“. Nový vůdce Mohamedova klanu - Abú Lahab - nad ním zrušil ochranu, což bylo v souvislosti s výhružnými verši, které Mohammed kázal na náměstí v Mekce.

{{Citát v rámečku|„'''Zhyňte obě ruce Abú Lahaba, a zhynul již i on! ''' A nebylo mu k ničemu jmění jeho ani to, co si vysloužil, však hořet bude v ohni plném plamenů on i žena jeho, jež dříví palivové nosí a jíž kol hrdla provaz z vláken palmových visí.“ Súra Zhyňte (111)|text citátu=}}

Muslimové byli od tohoto okamžiku nuceni snášet hlad a pronásledování.

==== Noční výprava – Isrá a Mi'rádž ====
{{Podrobně|Isrá a Mi'rádž}}
Okolo roku [[620]] měl Mohamed podniknout noční výpravu (Isru) a měl být vzat na nebesa (Mi'rádž). Isrá je arabský výraz pro údajnou zázračnou noční pouť z&nbsp;„Mešity vznešené“ ([[Ka'ba|Masdžid al-haram]]) do „Mešity nejvzdálenější“ ([[Mešita Al-Aksá|Masdžid al-Aqsá]]), kterou Sunna později vyložila jako cestu z&nbsp;[[Mekka|Mekky]] do [[Jeruzalém]]a, přesněji na [[Chrámová hora|Chrámovou horu]], odkud měl vystoupit na nebesa, navštívit ráj a peklo a promluvit s&nbsp;[[Alláh]]em a staršími proroky.

=== Odchod z Mekky – Hidžra ===
Do roku [[622]] se život v&nbsp;malé mekkánské [[muslim]]ské komunitě stával nejen obtížnějším, ale také nebezpečnějším. Muslimská tradice hovoří o&nbsp;několika pokusech o&nbsp;Mohamedovu vraždu. Mohamed se tedy rozhodl emigrovat do [[Medína|Medíny]] (Jathribu), velké zemědělské oázy, kde již žilo jisté množství [[muslim]]ských konvertitů. Rozbitím spojení se svým vlastním kmenem Mohamed demonstroval, že rodinná a kmenová loajalita je nepodstatná v&nbsp;porovnání se svazkem [[Islám]]u, což byla, v&nbsp;[[Arabský poloostrov|Arábii]], roztříštěné na kmenovou společnost, revoluční myšlenka. [[Hidžra]], tedy emigrace do [[Medína|Medíny]], se stala počátkem [[Islámský kalendář|islámského kalendáře]]. Samotný výraz doslovně znamená „přerušení kmenových a rodových svazků a navázání nových“.

{{Citát v rámečku|Když dal Alláh svému Prorokovi povolení vést válku, podmínkou slibu věrnosti islámu se stal slib ochoty okamžitě se účastnit boje. '' Na prvním setkání, na kterém byl složen slib věrnosti „po způsobu žen“, tomu tak nebylo. Alláh ještě nedal svému Prorokovi povolení bojovat. Nedal mu povolení ani k vedení války, ani k prolévání krve, ale pouze ke zvaní lidí k Alláhovi, k trpělivému snášení urážek a k odpouštění nevědomým.''
Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

==== Mohamed v Medíně ====
Mohamed do [[Medína|Medíny]] přišel jako zprostředkovatel, pozvaný kvůli vyřešení krevní msty mezi arabskými frakcemi Aws a Khazraj. To se mu skutečně povedlo tím, že obě znepřátelené skupiny sjednotil do své muslimské komunity a zakázal krevní mstu mezi [[muslim]]y. [[Medína]] byla přesto také domovem několika [[Židé|židovských]] kmenů (ačkoliv otázkou zůstává, zdali se jednalo i&nbsp;o&nbsp;etnické Židy). Mohamed doufal, že ho také uznají za svého [[prorok]]a, nicméně se tak nestalo. Naopak [[Židé]] jeho učení zpochybňovali, pro rozpory mezi jeho učením a jejich Písmem svatým. Někteří akademičtí historikové se domnívají, že již v&nbsp;této době Mohamed opustil naději, že se mu povede získat Židy jako následovníky nebo spojence, a tak změnil [[Kibla|qiblu]], směr muslimských modliteb, od původního chrámu v&nbsp;[[Jeruzalém]]ě ke [[Ka'ba|Ka'bě]] v&nbsp;[[Mekka|Mekce]].

Nemuslimští osadníci na muslimském území bývali obvykle spíše zdaněni, než vypovězeni. Mohamed navrhl dokument, který je dnes znám jako „Medínská ústava“ (cca [[622]]–[[623]]), kde vyložil pravidla, podle kterých mohou rozdílné frakce, a speciálně Židé, žít uvnitř nového Islámského státu. V&nbsp;tomto systému bylo Židům a ostatním „Národům Knihy“ povoleno udržet si své náboženství tak dlouho, dokud budou platit poplatek. Tento systém předurčil další vztahy mezi muslimy a nevěřícími a stal se tak základem budoucí stability muslimských chalífátů. Ve své době byl islámský [[Chalífát]] tolerantnější než další dvě velké mocnosti v&nbsp;regionu – [[Byzantská říše|Byzantská]] a [[Perská říše|Sasánovské říše]], které aktivně vystupovaly nepřátelsky vůči všem ostatním náboženstvím, kromě státem protežovaného [[Ortodoxní křesťanství|ortodoxního křesťanství]], respektive [[Zoroastrismus|zoroastrismu]].

==== Počátek sporů ====
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Vztahy mezi [[Mekka|Mekkou]] a [[Medína|Medínou]] se rychle zhoršovaly (viz 2.&nbsp;[[súra]]; Kráva). Mekkánci zkonfiskovali veškerý majetek, který v&nbsp;Mekce [[muslim]]ové zanechali. Naproti tomu Mohamed uzavřel dohody o&nbsp;alianci a vzájemné pomoci s&nbsp;okolními sousedy.

Mohamed se uchýlil k&nbsp;nájezdům na [[Karavana|karavany]], mířící do [[Mekka|Mekky]]. Napadání karavan byla stará [[Arabové|arabská]] tradice, pozdější [[muslim]]ové omlouvali tyto útoky reálně existujícím válečným stavem mezi Mekkánci a muslimy. Badatelé též mohou dodat, že to byla pro muslimy otázka přežití, jelikož jim v&nbsp;[[Medína|Medíně]] nepatřily žádné pozemky a bez přepadů by se museli spolehnout na dobročinnost.

==== První loupeživá výprava ====
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Několik měsíců po příchodu do Medíny se ocitají Mohamed a jeho žáci v bezvýchodné situaci: když i ti nejbohatší opuštěli Mekku, své rodné město, brali si s sebou jen skrovné úspory. Nemohli obdělávat půdu, jež jim nepatřila, ale nechtěli být trvale závislí na medínské pohostinnosti. 75 nově usazených obyvatel byla pro "ansáry" (medínské konvertity k islámu) a jejich rodiny těžce doléhajícím břemenem. Přes jejich štědrost byli mekánští imigranti pronásledováni hladem a nemocemi. Většinou se živili pouze datlemi a vodou. V zimě strádali vlhkem, na něž je vyprahlá a suchá Mekka nepřipravila. Trpěli horečkou a úplavicí; Abú Bakr a další byli stiženi malárií. Na nepřízeň osudu reagoval Mohamed jako beduín. Našel jediné možné východisko: razzia - loupežný nájezd. Jde o limitovaný výpad na velbloudech, který v tehdejší Arábii nebyl považován za nic nečestného, neboť tak lze získat velké množství dobytka či velbloudů. Většinou se tyto razzie obešly bez zabíjení lidí - jen výjimečně se zvrhly v otevřený konflikt. V prosinci roku 623 došlo k významnému přepadení, které mezi muslimy získalo název "loupež v Nachle".<ref>{{Citace monografie|příjmení = Delcambrová|jméno = Anne-Marie|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Muhammad - slovo Alláhovo|vydání = |vydavatel = Slovart|místo = Bratislava|rok = 1996|počet stran = 192|strany = 83–84|isbn = 80-85871-17-3}}</ref><ref name=":0" /> Zemřel při něm 1 člověk, což bylo považováno za velice špatné znamení.

{{Citát v rámečku|„Toto byl první případ, kdy muslimové loupili, kdy muslimové vzali zajatce a kdy muslimové zabili muže. Stalo se to osmnáct měsíců po příjezdů muhádžirů do Medíny.“
Ibn Ishak – Život Alláhova posla|text citátu=}}

==== Bitva u Badru ====
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Hned v&nbsp;březnu roku [[624]] vedl Mohamed přibližně dalších 300&nbsp;vojáků při přepadení mekkánské obchodní karavany (o tisíci velbloudech a zboží v hodnotě padesát tisíc denárů), která se vracela z Gazy do Mekky. Mekkánci se úspěšně ubránili a rozhodli se, že uštědří Medínským lekci a vyslali proti nim malou armádu. [[15. březen|15.&nbsp;března]] [[624]] došlo poblíž místa zvaného Badr k&nbsp;bitvě. Přestože měla Mekka přesilu asi 800 ku 300&nbsp;vojákům, [[muslim]]ové zvítězili, zabili nejméně 45&nbsp;Mekkánců a asi 70 jich zajali pro výkupné. [[Muslim]]ů zemřelo pouze 14. Tato bitva je počátkem velkých muslimských vojenských úspěchů.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|Zatímco společníci po bitvě brali zajatce, Alláhův prorok spatřil v Sa´dově tváři výraz nelibosti. Prorok řekl: „Zdá se, že to, co lidé dělají, neseš s nelibostí?“ a Sa´d odpověděl: '' „Ano při Alláhovi. Toto je první porážka, kterou Alláh nevěřícím připravil, a já bych raději viděl úplný masakr než záchranu životů!“ ''
Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}Mohamed podle Alláhova zjevení věřícím zakázal zbytečné masakry. Zaměřoval se především na své oponenty.

{{Citát v rámečku|Poté, co Alláhův prorok skončil s nepřítelem, nařídil, aby bylo mezi zabitými nalezeno tělo Abú Džahla (silného mekkánského nepřítele). První muž, který v bitvě narazil na Abú Džahla, byl Mu´adh, který ho napadnul a useknul mu chodidlo a kotník, ale Abú Džahlúv syn mu zasadil takovou ránu, že mu takřka odsekl ruku. „Zůstala mi viset jen na kůži,“ řekl Mu´adh. „Poté mě bitva odnesla od Abú Džahla a já jsem pokračoval v boji a tahal svojí ruku za sebou. Ale po nějaké době mě začala obtěžovat tak, že jsem ji přišlápl a utrnul ji. Pak jsem ji odhodil.“ Další ze společníků později zmrzačeného Abú Džahla udeřil, ale stále v něm zůstávalo trochu života. '' Když Mohamed nařídil jeho nalezení, byl nalezen Abdulláhem ibn Mas´udem. „Našel jsem ho v poslední agonii a poznal jsem ho. Šlápnul jsem mu na krk – protože mě jednou v Mekce chytil, urazil mě a kopnul mě do prsou – a řekl jsem mu: ‚Alláh tě nakonec zostudil, Alláhův nepříteli!‘“ ''
Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

==== Mohamedova role sjednotitele ====
Muslimům se vítězství u&nbsp;Badru jevilo jako božská obhajoba Mohamedova proroctví. Vítězství upevnilo Mohamedovu pozici natolik, že si mohl dovolit, po několika menších potyčkách a porušení dohody, ohrožující bezpečnost Medíny, vyhostit [[Židé|židovský]] klan Banú Kajnuká. V&nbsp;podstatě všichni ostatní Medíňané konvertovali a Mohamed se tak stal de facto vládcem města.

Po Chadžídžině smrti se Mohamed opět oženil, a to s devítiletou [[Áiša|Áišou]],<ref>Ibn Ishak - Život Alláhova posla</ref> dcerou svého přítele [[Abú Bakr]]a, který se po jeho smrti stal jeho prvním nástupcem. V&nbsp;Medíně se oženil s&nbsp;Hafsou, dcerou [[Umar ibn al-Chattáb|Umara]], který se stal následníkem Abú Bakra. Tyto svatby zpečetily vazby mezi ním a jeho vysoce postavenými soukmenovci.

Mohamedova dcera Fátima byla provdána za [[Alí]]ho. Podle sunnitů se jeho další dcera provdala za [[Uthmán ibn Affán|Uthmána]]. Každý z&nbsp;těchto mužů se v&nbsp;pozdějších letech stal následníkem Mohameda a politickým vůdcem Medíny. Tak jsou první čtyři chalífové spojeni s&nbsp;Mohamedem pokrevně, manželskými svazky, nebo obojím. Sunnité považují tyto [[Volení chalífové|volené chalífy]] za „Rašidun“, tedy „Správně vedené“.

=== Mohamed jako válečník ===
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Po většinu ze svých 63&nbsp;let života byl Mohamed obchodník, poté [[prorok]]. Meč ve svém životě pozvedl až pozdě, válečníkem byl pouhých deset let.

Mnoho kritiky na něj bylo mířeno pro zapojení v&nbsp;přepadávání karavan a dobyvačných válkách. Kritikové říkají, že jeho války šly daleko za hranici sebeobrany. [[Muslim]]ští komentátoři naopak argumentují, že bojoval pouze pro obranu své komunity proti Mekkáncům a že naléhal na lidská pravidla vedení války. Faktem zůstává, že Muhammad se nezříkal násilí, což dnes ovlivňuje charakter islámu.

{{Citát v rámečku|„Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce model. Bojujte proti přátelům Satanovým!“ Korán 4:78|text citátu=Korán 4:78}}

==== Bitva u Uhudu ====
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Roku [[625]] vytáhl mekkánský generál [[Abú Sufján]] s&nbsp;3000&nbsp;mužů na [[Medína|Medínu]]. Následující [[bitva u Uhudu]] se odehrála [[23. březen|23.&nbsp;března]] a&nbsp;skončila patem. Mekkánští ohlásili vítězství, ale sami ztratili příliš mnoho mužů na to, aby [[muslim]]y pronásledovali do Medíny.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|„Tenkrát u Badru křičeli Prorokovi stoupenci: Jeden Bůh! Jeden Bůh!; Toho dne u Uhudu však provolávali: Zabít! Zabít!“
Ibn Ishak - Život Alláhova posla|text citátu=}}

V&nbsp;dubnu [[627]] Abú Sufján vedl další silnou armádu proti Medíně. Ovšem Mohamed nechal vybudovat příkop okolo Medíny a díky tomu úspěšně město ubránil. Podle příkopu byla bitva nazvána ''al-chandáq''.

==== Židovský kmen Banú Kurajzá ====
Mnoho [[muslim]]ů věřilo, že Abú Sufjánovi pomáhali sami někteří Medíňané, konkrétně [[Židé|židovský]] kmen Banú Kurajza. Okamžitě po odvrácení hrozby se strany Mekkánců se muslimové obrátili proti tomuto kmeni.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|Toho dne v poledne přijel k Prorokovi na mezkovi Gabriel, usazen v brokátovém sedle a s hedvábným turbanem na hlavě. Řekl: „Složil jsi zbraně, Alláhův proroku?“ Ten odpověděl: „Ano,“, načež Gabriel řekl: „Ale andělé ještě zbraně nesložili. Přišel jsem vyzvat lidi, aby dle Alláhova rozkazu táhli proti Banů Kurajza. Přicházím osobně, aby se roztřásli strachem.“
Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

Poté, co byl kmen po 25 dnech obléhání poražen, byli všichni muži (bn Ishak uvádí 600-900) a jedna žena popraveni z&nbsp;rozhodnutí Sa'ada ibn Muadha, kterého si sami [[Židé]] vybrali jako arbitra. Zbývající ženy a děti byly vzaty do otroctví nebo jako výkupné. Kritici [[islám]]u toto považují za nespravedlivé, [[muslim]]ové věří, že to bylo nezbytné.<ref name=":0" />

{{Citát v rámečku|Aiša, Prorokova žena, řekla: „Byla zabita pouze jedna z jejich žen. Povídala si se mnou a smála se, zatímco Prorok zabíjel její krajany na tržišti. A když ji zavolali, zeptala jsem se jí: ‚Proč tě volají?‘ A ona odpověděla: ‚Budu zabita‘ zeptala jsem se proč ona řekla: ‚Kvůli něčemu, co jsem udělala!‘ Pak ji odvedli a usekli jí hlavu. Nikdy nepřestanu obdivovat její humor a to, jak se smála i ve chvíli, kdy věděla, že zemře…“ Ibn Ishak, Živo Alláhova posla|text citátu=}}

Následujíce po bitvě ''al-chandáq'' byli muslimové schopní prostřednictvím konverzí i&nbsp;dobytí rozšířit svou vládu do okolních měst a kmenů.

==== Dobytí Mekky ====
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Roku [[628]] už byla pozice [[muslim]]ů natolik silná, že se Mohamed rozhodl vrátit do [[Mekka|Mekky]], v&nbsp;tuto chvíli ještě pouze jako poutník. V&nbsp;březnu se vydal na cestu, za doprovodu 1&nbsp;600&nbsp;mužů. Po vyjednávání byla uzavřena dohoda na hranicích města al-Hudajbijah. Mohamedovi sice nebylo povoleno dokončit jeho pouť v&nbsp;tomto roce, nicméně nepřátelství mělo být ukončeno a [[muslim]]ům mělo být povoleno vykonat pouť v&nbsp;následujícím roce.

Tato dohoda však platila pouze dva roky a v&nbsp;roce [[630]] propukla válka nanovo. Mohamed pochodoval na [[Mekka|Mekku]] s&nbsp;obrovskou armádou, čítající okolo 10&nbsp;000&nbsp;mužů. Mekkánci, chtiví usmířit se se silnými [[muslim]]y a starostliví o&nbsp;znovuzískání lukrativních kmenových aliancí, se podrobili bez boje. Muhamad na oplátku slíbil všeobecnou amnestii (ze které ovšem byli někteří specifikovaní lidé vyloučeni). Většina Mekkánců konvertovala na [[islám]] a Mohamed zničil [[modla|modly]] v&nbsp;[[Ka'ba|Ka'bě]]. Od té doby měla být pouť muslimskou poutí a svatyně muslimskou svatyní.

==== Sjednocení Arábie ====
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Kapitulace [[Mekka|Mekky]] a porážka aliance nepřátelských kmenů u&nbsp;Hunajnu přivedla větší část arabského světa pod Mohamedovu autoritu. Ta nebyla podepřena žádnou formální vládou, přesto, jak sám zvolil, vládl prostřednictvím osobních vztahů a kmenových smluv.
[[Soubor:ArabianpeninsulaAL.PNG|náhled|Do své smrti roku [[632]] Mohamed ustanovil svou vládu nad celým Arabským poloostrovem]]
Muslimové byli naprosto dominantní silou v&nbsp;[[Arabský poloostrov|Arábii]] a většina zbývajících kmenů a států se podrobila Mohamedovi.

=== Mohamedova smrt ===
Mohamed umírá okolo poledne v&nbsp;pondělí [[8. červen|8.&nbsp;června]] [[632]], po krátké nemoci, v&nbsp;[[Medína|Medíně]]. Bylo mu 63&nbsp;let.

Podle [[šíité|šíitského]] [[islám]]u měl Mohamed určit svého nevlastního syna [[Alí]]ho jako svého nástupce na veřejném kázání ve [[Ghadir Khom]]. Nicméně [[Abú Bakr]] a [[Umar ibn al-Chattáb|Umar]] intrikou vytlačili [[Alí]]ho a udělali vůdce, neboli [[Chalífa|chalífu]], z&nbsp;Abú Bakra. Většina [[Sunnité|sunnitů]] toto zpochybňuje a říká, že se komunita radila a svobodně zvolila Abú Bakra, který byl jedním z&nbsp;předních následovníků Mohameda. Každopádně se tak stalo a Abú Bakr se stal novým vůdcem. Většinu svého krátkého vládnutí strávil potlačováním vzbouřených kmenů.

Se sjednocením [[Arabský poloostrov|Arábie]] se [[muslim]]ové začali dívat ven a zahájili dobývání, které mělo případně sjednotit celý [[Střední východ]] pod vládu [[chalífa|chalífů]].

== Mohamedův soukromý život ==
Od roku [[595]] do [[619]] měl Mohamed pouze jednu manželku – Chadídžu. Po její smrti se oženil s&nbsp;Aišou, a dále s&nbsp;Hafsou. Později se oženil ještě s&nbsp;dalšími manželkami, celkem s&nbsp;jedenácti (9, nebo 10 žijících v&nbsp;době jeho smrti). Někteří říkají, že se také oženil s&nbsp;otrockou dívkou Marií al-Qibtiyya, ale jiné zdroje hovoří opačně.

Podle většiny hadíthů bylo Áiše v době sňatku s Mohamedem 6 let a manželství bylo konzumováno (došlo k pohlavnímu styku) v jejích devíti letech (podle at-Tabarího v deseti letech). Tato skutečnost je dnes často kritizována (pedofilie je trestná v mnoha zemích dnešního světa), kritika ze strany západní kultury se ovšem objevila až poměrně nedávno. Manželství s dětmi nebyla v tehdejší beduínské společnosti neobvyklá a po většinu historie bylo muslimskými historiky Ajšino mládí považováno za velmi pozitivní fakt a často vyzdvihováno, protože bylo vnímáno jako potvrzení jejího panenství a čistoty.

Chadídža byla Mohamadova první manželka a matka jediného dítěte, které ho přežilo, dcery [[Fátima|Fátimy]]. S&nbsp;ostatními manželkami se oženil až po smrti Chadídži. Některé z&nbsp;těchto žen byly nedávné vdovy po bojovnících z&nbsp;bitev. Další byly dcery jeho blízkých spojenců a kmenových vůdců. Výsledkem jednoho z&nbsp;pozdějších spojení byl syn, ale zemřel v&nbsp;deseti měsících.

Mohamedovy ženy a ženské otrokyně<small>*</small>:
<!--kromě Chadídži, Áijši a Hafsy jsou všechna jména v anglickém přepisu-->
* [[Chadídža bint Chuvajlid]]
* [[Áiša]]
* [[Hafsa bint Umar]]
* [[Džamila]]*
* [[Džuwajríja bint al-Haríth]]
* [[Maria al-Qibtija]]*
* [[Majmúna bint al-Haríth]]
* [[Ramla bint Abú Sufján]]
* [[Rechana bint Zaid]]*
* [[Safija bint Hujaj]]
* [[Sawada bint Zama]]
* [[Umm Salama Hind bint Abi Umaja]]
* [[Zajnáb bint Džachš]]
* [[Zajnáb bint Chuzajma]]
(*) = sporné

=== Mohamedovi společníci ===
Výraz „společník“ určuje každého, kdo splňuje tři podmínky. Za prvé, musí to být Mohamedův současník. Za druhé, musel alespoň jednou vidět nebo slyšet Mohamedův proslov. A&nbsp;za třetí musel konvertovat k&nbsp;[[islám]]u. Společníci jsou odpovědní za přesení „[[hadís]]u”, každý „[[hadís]]“ musí mít na začátku některého ze společníků. Kromě seznamu, uvedeného zde, je samozřejmě ještě velké množství jiných.

Seřazeno podle abecedy:
* [[Aamir]]
* [[Abdulláh ibn Abbás]]
* [[Abdulrahmán]]
* [[Abú Bakr]]
* [[Alí|Alí ibn Abí Tálib]]
* [[Hamza]]
* [[Sa'd]]
* [[Sa'íd]]
* [[Sad Ibn Abi Waqqas]]
* [[Salman al-Farsí]]
* [[Talha]]
* [[Umar ibn al-Chattáb|Umar]]
* [[Uthmán ibn Affán|Uthmán]]
* [[Zubair]]

=== Mohamedovi následníci ===
[[Soubor:Masjid Nabawi. Medina, Saudi Arabia-2.jpg|náhled|[[Masdžid an-Nabawi]] v&nbsp;Medíně. [[Mešita]] dnes obsahuje hrobku Mohameda a prvních 2&nbsp;[[chalífa|chalífů]] Abú Bakra a Umara ibn al-Chattába.]]

Mohameda přežila pouze jeho dcera [[Fátima]] a její děti. (Někdo říká, že měl ještě jednu dceru Zainab, která porodila dceru Ammu, nebo Umamu, která ho také přežila.)

[[Šíité]] věří, že Fátimin manžel [[Alí]] a jeho následníci jsou jediní legitimní vůdci víry. Sunnité tento názor odmítají, ale přesto ctí Mohamedovy potomky.

Mohamedovi potomci jsou známi pod mnoha jmény, jako například Sajíd سيد, či ''šarif'' شريف (množné číslo: ِأشراف Ašráf). Mnoho vládců a významných osobností v&nbsp;muslimských zemích se, v&nbsp;minulosti i&nbsp;nyní, prohlašují za Mohamedovy potomky, s&nbsp;větší, či menší věrohodností. Například Fatimidská dynastie v&nbsp;Severní Africe, současná [[Jordánsko|jordánská]] a [[Maroko|marocká]] královská rodina Idrisů a Agha Khan, imám išmaelské větve [[islám]]u. V&nbsp;mnoha muslimských státech existují různě důvěryhodné společnosti, které prokazují prohlášení o&nbsp;potomství Mohameda.

== Historický význam Mohameda ==
Mohamed, před svou smrtí v&nbsp;roce [[632]], vytvořil islám jako sociální a politickou sílu, která sjednotila většinu [[Arabský poloostrov|Arábie]]. V&nbsp;několika obdobích po jeho smrti došlo ke sjednocení celé [[Arabský poloostrov|Arábie]] a k&nbsp;dobytí [[Írán]]u, [[Irák]]u, [[Egypt]]a, [[Palestina|Palestiny]], [[Sýrie]], [[Arménie]] a velké části [[Severní Afrika|severní Afriky]]. Do roku [[750]] se již [[islám]] stal duchovním protějškem dvou velkých monoteistických náboženských systémů – [[Judaismus|judaismu]] a [[křesťanství]] – a geopolitickým nástupcem [[Starověký Řím|Římské říše]]. Pod [[muslim]]skou kontrolu se tak dostal zbytek [[Severní Afrika|severní Afriky]], jižní část [[Španělsko|Španělska]] a velká část [[střední Asie]], zahrnuje [[Sindh]] v&nbsp;údolí [[Indus|Indu]].

Pod vládou Ghaznavidů se islám v&nbsp;[[10. století]] v&nbsp;důsledku dobyvačných válek rozšířil do hinduistických knížectví na východ od [[Indus|Indu]], tedy do oblasti dnešní severní [[Indie]]. Ještě později [[Islám]] mírovou cestou expandoval do velké části [[Afrika|Afriky]] a [[jihovýchodní Asie]].

Mohamed je obecně považován za jednu z nejvlivnějších osobností všech dob. Byl nesmírně úspěšným náboženským a zároveň i politickým vůdcem. Michael H. Hart ho řadí v žebříčku sta nejvlivnějších osobností na první místo před Ježíše a Buddhu.<ref>http://hn.ihned.cz/c1-20606550-mohamed-vede-nad-jezisem-i-buddhou</ref> Dnes je islám druhé nejrozšířenější [[náboženství]], ve které věří více než 1,5 miliardy lidí po celém světě.

== Uctívání Mohameda muslimy ==
Většina [[muslim]]ů vůči Mohamedovi cítí velkou úctu a lásku a vyjadřují ji mnoha způsoby.
* Při vyslovování či psaní Mohamedova jména se před něj umisťuje titul „[[Prorok]]“ a je následováno frází „Nechť je mír při něm“.
* Koncerty muslimské a zvláště sufijské liturgické hudby zahrnuje písně velebící Mohameda.
* Někteří [[muslim]]ové slaví den narození Mohameda („Mawlid“) propracovanými svátky. Ostatní naopak věří, že takovéto svátky jsou pouhou moderní inovací.
* Kritizování Mohameda je v&nbsp;některých muslimských státech považováno za [[rouhání]] a je trestáno smrtí.
* Mohamed je často uváděn s&nbsp;pochvalnými tituly.
* Mohamedovy [[relikvie]] a osobní předměty jsou některými muslimy uctívány. Patří k nim hrob, meč, oblečení, ale též prameny vlasů, vousů a zub (vystvené v [[Klenotnice v paláci Topkapi|klenotnici paláce Topkapi]] v [[Istanbul]]u).
* Dokonce i&nbsp;od neikonických zobrazení Mohameda je obvykle odrazováno. Přesto od [[16. století]] perské a otomanské umění často zobrazuje Mohameda v&nbsp;miniaturách, přestože je jeho tvář buďto zastřena, nebo zakryta vycházející září.
* Kromě příběhů, uznaných islámskými badateli hadísu za kanonické, a ústních tradicí, existuje mnoho pověstí velebících Mohameda a vyprávějících zázračné příběhy o&nbsp;jeho narození, výchově a životě.
* Fotografie mladého muže publikovaná jako pohlednice v roce 1921 studiem ''[[Rudolf Franz Lehnert|Lehnert & Landrock]]'' se stala vzorem celé řady novodobých plakátů. Modelem byl Egypťan Mohamed, který pracoval jako Lehnertův asistent. V devadesátých letech se portrétním snímkem inspirovali íránští publicisté při tvorbě popularizačních plakátů, které představovaly mladého proroka Mohameda. Prý údajně podle obrazu, který namaloval mnich, který se s prorokem osobně setkal. Íránský režim prodej letáků zobrazujícího mladého proroka schválil, stejně tak i šíité v muslimské tradici zobrazení schvalují.<ref name="katalog_rudolfinum">Katalog k výstavě: Kontroverze; Právní a etická historie fotografie; Výstavu připravilo Musée de l’Elysée, Lausanne, podzim 2011, [[Galerie Rudolfinum]], Praha</ref>

== Uctívání Mohameda jarsanisty ==
[[Jarsanismus|Jarsanisté]] či ''Ahl-e Hakk'' uctívají Mohameda jako sekundární manifestaci Boha. Jarsanisté věří v ''Haft Tan'' (sedm osob), které jsou podstatou Boha. Podle jarsanistů se Bůh inkarnuje do sedmi bytostí s názvem ''mažaríjat'', přičemž jedna je vždy primární a obsahuje tzv. ''božskou esenci''. Jarsanisté věří, že svět se odehrává v opakujících se cyklech a dělí dějiny na tři epochy. Během druhé epochy (epocha [[Šaría|šarí’e]]) se Bůh inkarnoval do sedmi lidí přičemž božskou esenci získal [[Alí|Alí ibn Abí Talib]] a sekundárním božským projevem byl Mohamed.<ref>https://kurdove.ecn.cz/clanky.shtml?x=2051936</ref> <ref name=":9">{{Cite journal|last=Hamzee|first=M. Rezaa|date=1991|title=The Yaresan : a sociological, historical, and religio-historical study of a Kurdish community|url=|publisher= Klaus Schwarz Verlag Gmbh|pages=308}}</ref>

== Kritika Mohameda ==
{{citát|V sedmém století našeho letopočtu se vynořil kočovný beduín, který převzal z křesťanství víru a naději v nesmrtelnost. Zkarikoval ji však k nepoznání, když každou odměnu a každou naději přeměnil na sexuální požitky. Zničil pramen lidského štěstí tím, že zneuctil ženu a dovolil polygamii a za součást svého učení prohlásil zničující válku proti zbytku lidstva. V základech této nauky stojí požitkářství a násilí, tj. nadřazenost brutality nad duchovními hodnotami. Mezi křesťanstvím a islámem zuří po dvanáct století válka. A dokud bezcitná, neúprosná dogmata falešného proroka budou nacházet své stoupence, nebude na zemi nikdy mír.|John Quincy Adams}}

I&nbsp;když je Mohamed často muslimy označován za vzor ctnosti a spravedlnosti, historické prameny hovoří jinak. Někteří muslimští historikové (Ibn Varrak, Ali Sina, …) a mnozí nemuslimové zaznamenali ve svých dílech množství údajů o&nbsp;Mohamedovi, které se staly důvodem jeho kritiky.

=== Polygamie a obvinění z pedofilie ===
Velmi často bývá u&nbsp;Mohameda kritizována jeho [[Polygamie|polygamní]] manželství. Ačkoli běžný muslim může mít pouze čtyři ženy najednou, měl Mohamed podle dostupných pramenů minimálně osm žen (některé prameny uvádějí i&nbsp;více). V&nbsp;[[Korán]]u je prorok zmíněn jako výjimka z&nbsp;„pravidla maxima čtyř žen“.

[[Polygamie]] jako praxe proroků je známa již z [[Bible]].

{{Viz též|Polygamie v Bibli}}

==== Aiša ====
Za nejproblémovější z&nbsp;jeho (historicky prokazatelných) žen je některými považována jeho nejoblíbenější žena [[Áiša]]. Podle většiny [[hadís|hadíthů]] bylo Áiše v době sňatku s Mohamedem 6 let a manželství bylo konzumováno v jejích devíti letech (podle [[al-Tabarí]]ho v deseti letech). Tato skutečnost je dnes často kritizována, kritika ze strany západní kultury se ovšem objevila až poměrně nedávno. Manželství s dětmi byla v tehdejší beduínské společnosti běžná a po většinu historie bylo muslimskými historiky Ajšino mládí považováno za velmi pozitivní fakt a často vyzdvihováno, protože bylo vnímáno jako potvrzení jejího panenství a čistoty.

Kritikové také poukazují na jeho manželství s&nbsp;exmanželkou jeho adoptovaného syna Zajnaba bint Jahshe.

=== Vraždy ===
{{Viz též|Seznam Mohamedových vojenských expedicí}}

Mohamed bývá dále kritizován za údajné vraždy svých politických odpůrců (např. [[Abú Afak]]a, [[Ka'b ibn al-Ašraf|Ka'ba ibn al-Ašrafa]] nebo [[Abdulláh ibn Chatal|Abdulláha ibn Chatala]]).

=== Mučení ===
Oficiální sunnitský životopis Mohamedova života od Ibn Ishaka obsahuje kontroverzní příběh o tom, jak nechal Mohamed mučit člověka kvůli pokladu.

{{Citát v rámečku|Kinána byl strážcem pokladnic svého kmene, a proto byl předveden před Proroka, který se ho zeptal, kde jsou poklady ukryty. Kinána ale odmítl místo prozradit. Pak předstoupil Žid, který řekl: „Viděl jsem Kinánu chodit každé ráno k jistým ruinám.“ Prorok Mohamed se Kinány zeptal: „Jsi připraven zemřít, když zjistíme, že víš, kde se poklad nachází?“ A on odpověděl: „Ano“. Prorok pak nařídil, aby bylo v ruinách kopáno, a část pokladu byla nalezena. Pak byl Kinána opět dotázán na zbytek, on to ale nadále odmítal prozradit. Alláhův prorok ho předal al-Zubajrovi a řekl mu: ''„Muč ho, dokud neřekne, co ví,“ a al-Zubajr mu na hrudi rozdělal oheň, takže takřka zemřel. Pak ho Prorok předal Muhammadovi ibn Maslamovi, který mu usekl hlavu.''
Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
 | příjmení = Rogerson
 | jméno = Barnaby
 | titul = Prorok Muhammad
 | vydavatel = [[Nakladatelství Lidové noviny]]
 | místo = Praha
 | rok = 2004
 | isbn = 80-7106-732-6
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Cook
 | jméno = Michael
 | titul = Muhammad
 | vydavatel = [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]]
 | místo = Praha
 | rok = 1994
 | isbn = 80-2070-498-1
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = HAMZEE
 | jméno = M. Rezaa
 | titul = The Yaresan: A Sociological, Historical and Religio-historical Study of a Kurdish Community
 | vydavatel = [[Klaus Schwarz Verlag Gmbh ]]
 | místo = Berlin
 | rok = 1991
 | isbn = 978-3922968832
}}

=== Související články ===
* [[Islám]]
* [[Proroci islámu]]
* [[Seznam Mohamedových vojenských expedicí]]
* [[Korán]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Muhammad}}
* {{Wikislovník|heslo=Mohamed}}
* {{Wikicitáty|osoba=Mohamed}}
* {{NK ČR|jn20000701276}}
* [http://www.islamweb.cz/ Islámská nadace v Praze]
* [https://web.archive.org/web/20070511012512/http://www.muslim-inform.cz/ Muslimská unie]
* [https://ia801702.us.archive.org/25/items/TheLifeOfMohammedGuillaume/The_Life_Of_Mohammed_Guillaume.pdf Ibn Ishák, Sírat rasúl Alláh (Život Alláhova posla) EN]
* [http://menadoc.bibliothek.uni-halle.de/iud/content/structure/1330754 The Yaresan : a sociological, historical and religio-historical study of a Kurdish community / M. Reza Hamzeh'ee. Berlin : Schwarz, 1990]

{{Islám}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Islám|Lidé|Středověk}}

[[Kategorie:Mohamed| ]]
[[Kategorie:Náboženští vůdci]]
[[Kategorie:Islámští proroci]]
[[Kategorie:Pohrobci]]
[[Kategorie:Postavy Božské komedie (Peklo)]]
[[Kategorie:Narození v 6. století]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 632]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození v roce 571]]
[[Kategorie:Narození 22. dubna]]
[[Kategorie:Úmrtí 8. června]]