Milčice (přírodní památka)
Přírodní památka Milčice | |
---|---|
IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
Přírodní památka Milčice | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 15. března 2017 |
Vyhlásil | Krajský úřad Středočeského kraje |
Nadm. výška | 189–193 m n. m. |
Rozloha | 4,08 ha[1] |
Poloha | |
Stát | Česko |
Okres | Nymburk |
Umístění | Milčice |
Souřadnice | 50°6′31,12″ s. š., 14°58′50,42″ v. d. |
Milčice | |
Další informace | |
Kód | 6134 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milčice jsou přírodní památka západně od Milčic v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Předmětem ochrany jsou pěnovcová luční prameniště.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Až do poloviny dvacátého století se na území přírodní památky nacházely podmáčené louky obklopené ornou půdou. Poté byly odtěženy místní sedimenty, čímž byly louky zničeny, ale prameny se zachovaly a v jejich okolí se znovu začala vyvíjet prameništní vegetace, byť v důsledku těžby druhově chudší. Nezamokřené části pozemků zarostly sukcesní vegetací.[2]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Středočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 15. března 2017.[3]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka s rozlohou 4,08 hektaru leží v nadmořské výšce 189–193 metrů v katastrálním území Milčice u Peček v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[3]
Abiotické poměry[editovat | editovat zdroj]
Geologické podloží lokality tvoří křídové horniny překryté pleistocenními štěrkopískovými sedimenty. Na nich v holocénu vznikla slatiniště. Okolní rovinatá krajina se nachází ve Středolabské tabuli, konkrétně v podcelku Nymburská kotlina a okrsku Sadská rovina. Tvoří ji pleistocenní říční terasy Labe, v nichž je vyhloubeno mělké údolí Milčického potoka. Snížený terén přírodní památky vznikl pravděpodobně vytěžením humolitu nebo písků. Severním okrajem chráněného území protéká Milčický potok. Část sníženiny je zaplavená vodou a na jihozápadním okraji nádrží vyvěrají silné prameny.[4]
Předmětem ochrany v přírodní památce i evropsky významné lokalitě je existence lučních pěnovcových pramenišť. Pro ně je charakteristická silně zásaditá a mineralizovaná voda s vysokým obsahem vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanů.[5]
Koryto Milčického potoka bylo napřímeno nejpozději v devatenáctém století. Jedna z jeho větví obtéká chráněné území z jihu a napájí rybník východně od hranic přírodní památky. V roce 2015 bylo koryto k rybníku zrevitalizováno, ale přes zvýšení členitosti došlo k jeho dalšímu zahloubení. Úpravy toku mají nejspíše negativní vliv na vodní režim lokality, ale intenzitu jejich působení nelze stanovit.[2]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se celé území nachází v teplé oblasti T2,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je padesát až šedesát a počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100 a 110.[6]
Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]
Větší část chráněného území porůstají náletové nebo vysázené porosty břízy bělokoré (Betula pendula), smrku ztepilého (Picea abies), borovice lesní (Pinus silvestris), topolu osiky (Populus tremula) a hybridních kultivarů topolů. Na okrajích lokality se objevují porosty třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Ze vzácných druhů v prameništích roste sítina slatinná (Juncus subnodulosus), ostřice Davallova (Carex davalliana), zeměžluč přímořská (Centaurium littorale), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) a ostřice pozdní (Carex viridula).[7]
Cílený faunistický průzkum lokality nebyl proveden. Zaznamenán byl výskyt skokana štíhlého (Rana dalmatina).[7]
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Lokalita může být ohrožována odvodňováním, svedením pramenů do studny, nadměrným přísunem živin, absencí hospodaření nebo jeho přílišnou intenzitou, případně intenzivní pastvou nebo pojezdem těžké techniky. Tomu odpovídají i ochranná opatření, která by měla zabránit pohybu těžké techniky či skladování dřeva v prostoru pramenišť nebo jejich těsné blízkosti.[5]
Pro zachování porostů přímo v prameništích je doporučeno pouze občasné vyřezání náletových dřevin a následné odklizení posekané biomasy. Intenzivně by měly být potlačovány pouze kompetičně silné druhy jako je rákos nebo vysoké ostřice. Mimo prameniště je vhodné hloubit mělké deprese s rozlohou jednotek až desítek metrů čtverečních, které by mohly po zatopení využít konkurenčně slabé druhy pramenišť. Hospodaření na vodních plochách by mělo být podřízeno ochraně přírody, a proto by měla být snížena nadměrná rybí osádka, v níž převažuje kapr obecný (Cyprinus carpio). K sportovnímu rybolovu by měl sloužit méně hodnotný severní břeh vodních ploch.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody.
- ↑ a b Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Milčice [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2020-04-23 [cit. 2023-12-28]. S. 5. Dále jen Souhrn doporučených opatření (2020). Dostupné online.
- ↑ a b c Milčice [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Souhrn doporučených opatření (2020), s. 2–3.
- ↑ a b Souhrn doporučených opatření (2020), s. 4.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ a b Souhrn doporučených opatření (2020), s. 3.
- ↑ Souhrn doporučených opatření (2020), s. 7–8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Milčice na Wikimedia Commons