Milada Paulová
| Prof. Milada Paulová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. listopadu 1891 Loukov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. ledna 1970 (ve věku 78 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov v Loukově |
| Povolání | vysokoškolská učitelka, historička a pedagožka |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | byzantologie a balkanistika |
| Vlivy | Jaroslav Bidlo |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milada Paulová (2. listopadu 1891 Loukov[1] – 17. ledna 1970 Praha) byla česká historička a byzantoložka, první žena, která získala právo přednášet na univerzitě, první docentka a profesorka v Československu.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové.[1] Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy,[3] kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie.[4]
Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity;[5] byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě.[2]
Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie (díl 1), Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články.
V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou[6] a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo.
Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918.
Cena Milady Paulové
[editovat | editovat zdroj]V roce 2009 byla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ustanovena cena Milady Paulové, která je každoročně udílena ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Loukov
- ↑ a b Stala se první docentkou, otevřela dveře ženám. Paulová proměnila českou akademii
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 445, obraz 209, Paul Franz
- ↑ Promoce. Národní politika. 22. 1. 1918, s. 4. Dostupné online.
- ↑ První docentka Karlovy university. Národní listy. 14. 5. 1925, s. 4. Dostupné online.
- ↑ První mimořádná profesorka. Národní politika. 6. 10. 1935, s. 3. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milada Paulová na Wikimedia Commons 
Osoba Milada Paulová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milada Paulová
- https://web.archive.org/web/20160416154408/http://www.genderaveda.cz/prectete-si/ruzne-dalsi/stripky-zivota-profesorky-milady-paulove
- http://abicko.avcr.cz/2011/10/10/
- http://www.iliteratura.cz/Clanek/29067/paulova-milada
