Michail Dmitrijevič Skobelev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michail Skobelev
Skobelev, Michel, par Serge Levitsky, BNF Gallica.jpg
Narození29. září 1843
Petropavlovská pevnost
Úmrtí7. července 1882 (ve věku 38 let)
Moskva
RodičeDmitry Skobelev a Olga Skobeleva
PříbuzníZinaida Skobeleva a Nadezhda Beloselskaya-Belozerskaya (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál
BitvyLednové povstání
Khiva campaign
Kokandian campaign
Obléhání Plevna
Battle at Shipka – Sheynovo
VyznamenáníPour le Mérite
Řád sv. Anny 1. třídy
Řád sv. Anny 4. třídy
Řád sv. Stanislava 1. třídy
Řád sv. Vladimíra 3. třídy
zlatá zbraň Za chrabrost
Řád sv. Jiří 4. třídy
Řád sv. Jiří 3. třídy
Řád sv. Anny 3. třídy
Řád červené orlice 1. třídy
Řád sv. Jiří 2. třídy
Řád sv. Stanislava 1. třídy s meči
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Michail Dmitrijevič Skobelev (1843 Petrohrad - 1882 Moskva) byl ruský generál. Jeho turečtí protivníci jej nazývali Bílý paša (Bílý generál).

Život[editovat | editovat zdroj]

Skobelev nastoupil roku 1861 do gardového jezdeckého pluku, v roce 1863 sloužil jako kornet u grodenských gardových husarů a do roku 1865 působil jako poručík v Kongresovém Polsku. V roce 1866 byl povolán do Akademie generálního štábu, později převelen do generálního štábu a v roce 1869 přišel na vlastní žádost do Turkestánu jako kapitán. Sloužil tam nejprve v Samarkandu, později pod Stoletovem u kavkazských vojsk používaných v turkmenské stepi.

V letech 1871 a 1872 se Skobelev vyznamenal díky vynikajícímu průzkumu, během kterého shromáždil důležitý materiál pro tažení proti Chivě a učinil významné geografické objevy (např. objevil staré koryto Oxu). Skobelev se tažení v roce 1873 zúčastnil jako major generálního štábu, jako první při útoku na Chivu pronikl do města a poté byl povýšen na generála. V roce 1875 dobyl Kokand a stal se guvernérem Fergany. V roce 1877 se stal velitelem divize a během rusko-osmanské války (1877–1878) zaútočil 3. září na Turky v Loveči. 11. září velel levému křídlu v bitvě u Plevna, s obrovskými ztrátami dobyl několik opevnění, ale 12. září je opět ztratil. Obdržel prozatímní velení IV. armádního sboru a 10. prosince během výpadu Osmana paši pronikl do Plevna, které obsadil.

Skobelev se vyznamenal také během postupu nad Balkán, kde se mu vzdala armáda u Šipky (9. ledna 1878) a dobyl Edirne. V roce 1878 se stal prozatímním (v únoru 1879 řádným) velícím generálem IV. sboru v Minsku a dne 30. srpna 1878 byl jmenován generálním pobočníkem cara. V roce 1880 byl jmenován velitelem tažení proti Tekinzenům ve Střední Asii. Dne 24. ledna 1881 dobyl pevnost Gök-Tepe. Od roku 1881 byl guvernérem Minsku. Stal se hlavním představitelem panslovanské válečné strany, a tím zvýšil popularitu získanou v turecké válce.

Skobelev nečekaně zemřel 7. července 1882 v Moskvě v hotelu Anglie, který byl v té době známým nevěstincem, ve věku pouhých 38 let. Pitva odhalila, že příčinou smrti bylo selhání plic a srdce. Kolem generálovy smrti se vyrojila řada fám a konspiračních teorií. Skobelev zemřel v pokoji slečny Šarloty Altenrozové, osoby nejasné národnosti, která snad pocházela z Rakouska-Uherska, což podnítilo spekulace o německé stopě. O několik dní dříve prý také předal svému příteli básníkovi Aksakovovi několik dokumentů se slovy: Obávám se, že mi je ukradnou. Už nějakou dobu jsem podezíravý.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michail Dmitrijewitsch Skobelew na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ossip Ossipowitsch: Michael Dmitriewitsch Skobolev, sein Leben, sein Charakter und seine Thaten nach russischen Quellen und vorzüglich nach seinen eigenen Tagesbefehlen. s. n., Hannover 1886.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]