Melvin Sheppard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Melvin Sheppard
Shepard 2163716796 8037c683fd o.jpg
Osobní informace
Rodné jméno Melvin Whinfield Sheppard
Narození 5. září 1883
Deptford Township
Úmrtí 4. ledna 1942 (ve věku 58 let)
Queens
Země Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Výška 177 cm
Kariéra
Disciplína 400 m, 800 m, 1500 m
Účasti na LOH 1908, 1912
Přehled medailí
Olympijské kruhy Letní olympijské hry
zlato LOH 1908 Londýn běh na 800 m
zlato LOH 1908 Londýn běh na 1500 m
zlato LOH 1908 Londýn štafeta 1600 m
zlato LOH 1912 Stockholm štafeta 4×400 m
stříbro LOH 1912 Stockholm běh na 800 m

Melvin Whinfield Sheppard (5. září 1883 Almonesson Lake, New Jersey4. ledna 1942 New York) byl americký atlet, trojnásobný olympijský vítěz ze 4. letních olympijských her v Londýně a olympijský vítěz z 5. letních olympijských her ve Stockholmu v bězích na středních tratích.

Mel Sheppard chtěl sloužit u newyorské policie, ale byl odmítnut kvůli slabému srdci. Přes údajné zdravotní problémy získal v letech 1906 až 1908 tři tituly mistra AAU (Amatérskíé atletické unie) na 880 yardů. Tak se stal jedním z favoritů na nadcházející olympijské hry v Londýně. O čtyři roky později měl za sebou další dva tituly AAU na 880 yardů (1911 a 1912) a do Stockholmu jel znovu v roli favorita. Na své „půlce“ získal však pouze stříbro, a tak to vynahradil účastí ve zlaté štafetě na 4×400 m.

Po skončení atletické dráhy se stal Sheppard právníkem. Kromě jiného obhajoval ve slavném procesu únosce dětí slavného průkopníka létání Ch. Lindbergha, Bruno Hauptmanna. Sheppard žil po celý život v New Yorku, kde ve čtvrti Queens také zemřel.

Melvin Sheppard na olympiádě 1908 v Londýně[editovat | editovat zdroj]

Běh na 1500 m[editovat | editovat zdroj]

13. července se konaly semifinálové běhy na 1500 m. Prezentovalo se celkem 41 závodníků, rozdělených do osmi rozběhů, z nichž vítězové postupovali do finále. Ve 2. rozběhu měl Sheppard šest soupeřů. Vpředu běželi dlouho Britové Butterfield a Lee, ale dvojice Američanů si vedla dobře takticky. Při zvonění do posledního kola Brity předběhli a Sheppard zvítězil v novém olympijském rekordu 4:05,0 min před krajanem Johnem Halsteadem.

Ve finále zvolil Brit Fairbairn-Crowford taktiku jít od začátku do čela, což se mu dařilo do 500 m. Pak odpadl a bitva o vítězství se strhla mezi britskými závodníky Haroldem Wilsonem a Normanem Hallowsem a Sheppardem. Všichni tři byli na začátku cílové rovinky na stejné úrovni, ale Sheppard pak ještě zrychlil a ve vylepšeném olympijském rekordu 4:03,4 min zvítězil před Wilsonem a Hallowsem.

Běh na 800 m[editovat | editovat zdroj]

Semifinálové boje (rozběhy) na 800 m byly na pořadu 20. července. 37 běžců bylo rozděleno do osmi běhů, z nichž pouze vítěz postupoval přímo do finále. Běželo se již na klasickém 400 m dlouhém atletickém oválu. Ve druhém běhu nastoupil Sheppard Kanaďanu Parkesovi a Britu Jamesi Lintottovi, který s ním držel po celý závod krok a zaostal za ním jen o 8 desetin sekundy.

Druhý den se konal finálový běh. Na první místo se po 15 metrech dostal zase Brit Ivo Fairbairn-Crowford, ale ten byl tak vyčerpán, že na konci 1. kola náhle vystoupil mimo dráhu a byl diskvalifikován. Pak se už dostal do čela Sheppard v závěsu před Italem Emiliem Lunghim a Britem T. Justem. Čas prvního kola byl 53 sekund. Nejdřív odpadl Just, který nakonec skončil pátý. Lunghi se snažil, ale na vítězného Shepparda nestačil. Třetí skončil Hanns Braun z Německa. Sheppard vytvořil časem 1:52,8 min nový olympijský rekord.

Olympijská štafeta[editovat | editovat zdroj]

Závod v olympijské štafetě se běžel v Londýně poprvé v historii. Sestával ze čtyř úseků: 200 m, 200 m, 400 m a 800 m, tj. celkem 1600 m. K běhu se přihlásilo celkem sedm zemí. Američané v sestavě William F. Hamilton, Nathaniel Cartmell, John Taylor a Melvin Sheppard nastoupilo ve 3. rozběhu proti Kanadě a týmu Velké Británie a Irska. Američané šli dopředu od prvního úseku, po Hamiltonovi Cartmell jejich náskok ještě zvýšil, Taylor náskok udržel a Brit Just neměl proti Sheppardovi šanci, skončil více než 20 m za ním.

Ve finále USA nastoupily proti Německu a Maďarsku. Po prvním úseku měl Hamilton na Maďara Simona náskok skoro šest metrů. Cartmell zvýšil náskok Američanů ještě víc, stejně pak Taylor. Sheppard začal druhou polovinu štafety asi 15 m před Maďarem Bodorem, jehož předstihl Němec Braun, takže USA zvítězily v čase 3:29,4 min, 2. Německo, 3. Maďarsko.

Mel Sheppard na olympiádě 1912 ve Stockholmu[editovat | editovat zdroj]

Běh na 800 m[editovat | editovat zdroj]

Prezentovalo se 48 závodníků, pro něž pořadatelé připravili devět rozběhů. První dva z každého postupovali do semifinále, z nichž postupovali čtyři nejlepší do finále. V sedmém rozběhu nastoupil Mel Sheppard a skončil pohodlně druhý za Britem Jamesem Soutterem. Z prvního semifinále se pak dostal do finále ze třetího místa za krajanem Jamesem Edwinem Meredithem a Němcem Hannsem Braunem.

Do finále se dostal kromě šesti Američanů jen Kanaďan George Brock a Němec Braun. První čtyři Američané měli čas lepší dosavadního Sheppardova olympijského rekordu. Zvítězil J. E. Meredith před Sheppardem, třetí byl Ira Davenport.

Štafeta 4x400 m[editovat | editovat zdroj]

Premiéry této štafety na olympiádě se účastnilo sedm zemí. Vítězné týmy tří semifinále stanovily složení finálového běhu. V prvním Velká Británie ustavila olympijský rekord 3:19,0 min vítězstvím nad Kanadou. Američané ve složení Mel Sheppard, Edward Lindberg, James Edwin Meredith a Charles Reidpath nemuseli podat proti Němcům vrcholný výkon, třetí semifinále vyhrála Francie před Švédskem a Maďarskem.

Američané ve finále olympijský rekord Britů vylepšili na 3:16,6 min, druhá byla Francie, až třetí Velká Británie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Procházka, Olympijské hry od Athén 1896 po Moskvu 1980, Praha 1984