Vincent Matthews

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vincent Matthews
Vincent Matthews 1968.jpg
Osobní informace
Narození 16. prosince 1947 (69 let)
New York
Země Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Výška 187 cm
Kariéra
Disciplína 400 m
Účasti na LOH 1968, 1972
Přehled medailí
Olympijské kruhy Letní olympijské hry
zlato LOH 1968 Mexiko štafeta 4×400 m
zlato LOH 1972 Mnichov běh na 400 m

Vincent "Vince" Edward Matthews (* 16. prosince 1947 Queens, New York) je bývalý americký atlet, sprinter, dvojnásobný olympijský vítěz.

Atletická kariéra[editovat | editovat zdroj]

První úspěchy v roce 1967[editovat | editovat zdroj]

Výrazněji se prosadil ve svých 20 letech, když vybojoval stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů (45,1/45,13) na Panamerických hrách, které v roce 1967 pořádal kanadský Winnipeg. Na stejných hrách vybojoval zlatou medaili jako člen štafety USA na 4×400 metrů (3:02,0).

Ve stejném roce reprezentoval Matthews americký kontinent na premiérovém utkání Amerika-Evropa (9.–10. srpna 1967) v kanadském Montrealu – na 400 m zvítězil v čase 45,0 před pozdějším olympijským vítězem Lee Evansem a byl členem vítězné štafety na 4×400 m (3:03,6).

V roce 1967 byl také druhý na mistrovství USA (AAU) v Bakersfieldu – opět za Evansem, a v červnu 1968 byl na stejném mistrovství v kalifornském Sacramentu znovu druhý těsně za Evansem (oba 45,0 sekundy), čímž jen potvrdil pozici amerického muže č. 2 v běhu na 400 metrů – to mu samozřejmě dávalo značné naděje pro blížící se olympijské hry v Mexiku.

Rok 1968 a olympijské hry v Mexiku[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1968 vytvořil Matthews na vysokohorské dráze v Echo Summit, pozdějším dějišti americké kvalifikace pro olympijské hry v Mexiku, nový světový rekord – 44,4 sekundy. Nemohl však být oficiálně uznán, protože Matthews použil místo treter s hřeby obuv s neschválenými „štětičkami“ (ze stejného důvodu nebyly uznány světové rekordy Johna Carlose 19,7/19,92 na 200 m a Lee Evanse 44,0 na 400 metrů, dosažené brzy nato na stejném stadionu při olympijské kvalifikaci atletů USA).

Na kvalifikaci amerických atletů v září 1968 v Echo Summit doběhl ovšem Matthews v čase 44,8 dosti překvapivě až na čtvrtém místě za Evansem (44,0), Larrym Jamesem (44,1) a Ronaldem Freemanem (44,4) – a pro individuální olympijský závod na 400 m se nekvalifikoval. Čtvrté místo mu však zajistilo účast na olympijských hrách alespoň ve štafetě, a na olympijské hry do Mexika tak odcestoval. Ve štafetě na 4×400 metrů tým USA nejdříve v rozběhu vyrovnal olympijský rekord (3:00,7), ve finále potom Matthews společně s Larrym Jamesem, Jamesem Freemanem a Lee Evansem vybojoval zlatou medaili a stal se spolutvůrcem nového světového rekordu 2:56,1 (2:56,16), který byl vyrovnán až v roce 1988 a překonán teprve v roce 1992 na olympijských hrách v Barceloně – a stal se tak nakonec nejdéle přežívajícím z tehdejší mexické záplavy světových rekordů.

Rok 1972 a olympijské hry v Mnichově[editovat | editovat zdroj]

Po mexických hrách Matthews aktivní činnosti zanechal, v roce 1969 ukončil studium historie a oženil se. K atletice se vrátil až v květnu 1972.

Na olympijské hry do Mnichova v roce 1972 se už na individuální čtvrtce kvalifikoval (třetí místo na federální olympijské kvalifikaci v Eugene), ale do Mnichova rozhodně nepřiletěl jako kandidát na zlatou medaili – odborníci favorizovali především Wayneho Colletta a někteří i Johna Smitha. Na rozdíl od olympijských her v roce 1968 však teď měl Matthews možnost uspět jak v individuálním běhu, tak i ve štafetě na 4×400 metrů.

Dokonale se mu to podařilo v individuálním závodě, kde časem 44,66 vytvořil nové elektricky měřené osobní maximum a vybojoval zlatou medaili. Částečně mu to usnadnilo i svalové zranění, které ve finálovém běhu utrpěl jeho krajan John Smith a které Smithovi znemožnilo olympijské finále dokončit.

Další Matthewsovo olympijské účinkování v Mnichově ovšem ukončil protest obou Afroameričanů při vyhlašování vítězů v běhu na 400 metrů – interpretovaný jako upozornění na postavení černošského obyvatelstva v USA.

Samotné finále běhu se odbývalo v už tak dosti zjitřené atmosféře, dva dny po útoku vražedného komanda (5. září 1972 ráno) na izraelské sportovce v mnichovské olympijské vesnici - a běželo se v důsledku narušení olympijského programu o den později, než původně mělo (a s dlouhým, třídenním, odstupem od semifinále). Jak Matthews, tak i jeho stříbrný krajan Wayne Collett přišli na stupně vítězů nikoli v povinných teplácích a teniskách, ale Collett bosky, v trenýrkách a tričku se startovním číslem, ve kterém běžel finále, Matthews potom v propocené a z kalhot vystrčené mikině, přes kterou měl nedbale přehozenou nezapnutou teplákovou bundu. Oba černí Američané si poté stoupli na nejvyšší stupínek, k vlajce USA se otáčeli bokem, nesledovali ceremoniál, povídali si, brali do ruky a prohlíželi si Matthewsovu zlatou medaili, dělali nejrůznější grimasy, hrbili se a Matthews si mnul bradu. A především – neposlouchali s náležitou úctou hymnu USA.[1]. To bylo bráno jako politický manifest a oba dostali od MOV (stejně jako jejich krajané Tommie Smith a John Carlos po medailovém ceremoniálu běhu na 200 metrů na olympijských hrách 1968 v Mexiku) zákaz dalšího startu na olympiádě, což znemožnilo start štafety USA na 4×400 metrů: po diskvalifikaci obou medailistů a po zranění Johna Smitha zbyl Spojeným státům už jenom jediný štafetový běžec (Lee Evans) a při jejich neúčasti si zlatou medaili odnesla štafeta Keni.

Profesionální dráha[editovat | editovat zdroj]

Tím atletická kariéra Vincenta Matthewse v podstatě skončila. Přesto se na dráze ještě objevil – v roce 1973, jako člen americké profesionální atletické skupiny ITA. V profesionálním angažmá opět závodil se starými přáteli ze zlaté olympijské štafety z Mexika (Lee Evans, Larry James) a zakotvili tu i jiní slavní sprinteři druhé poloviny šedesátých let (Jim Hines, Melvin Pender, John Carlos, Jean-Louis Ravelomanantsoa). V halové sezóně 1973 běžel Matthews 440 yardů za 48,2 sekundy, 500 yardů za 56,5 sekundy a 500 metrů za 1:03,6 minuty. A zatímco Lee Evans či Larry James vydrželi v profesionálním angažmá až do poloviny sedmdesátých let, Vincent Matthews už po roce 1973 nepokračoval.

Světové rekordy Vincenta Matthewse[editovat | editovat zdroj]

  • 400 m 44,4 (Echo Summit 31.8.1968) - neuznán pro nepovolený druh obuvi
  • štafeta 4x400 m 2:56,1 / 2:56,16 (Mexico City 20.10.1968), VINCENT MATTHEWS, Ronald Freeman, Larry James, Lee Evans

Nejlepší nížinný výkon všech dob[editovat | editovat zdroj]

Čas 44,66 sekundy, kterým Matthews zvítězil na olympijských hrách v Mnichově, byl sice daleko za tehdy platným světovým rekordem Lee Evanse (43,86), byl ovšem nejlepším elektronicky měřeným nížinným časem v běhu na 400 m všech dob (předtím západní Němec Karl Honz - 44,70 sekundy, s ruční časomírou ovšem Wayne Collett, 44,1 sekundy, na olympijské kvalifikaci USA 9.7.1972 v Eugene). Matthewsův nížinný rekord překonal v roce 1976 na olympijských hrách v Montrealu časem 44,26 sekundy Kubánec Alberto Juantorena.

Výkony Vincenta Matthewse v jednotlivých sezónách[editovat | editovat zdroj]

400 m[editovat | editovat zdroj]

rok výkon pořadí svět nejlepší elektronicky měřený výkon
1965 47,8
1966 45,9x 12=
1967 45,0 45,15
1968 44,4 3= 44,86
1969 --- --- ---
1970 --- --- ---
1971 --- --- ---
1972 44,66 5

= stejného výkonu dosáhli dva atleti či více atletů

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

Nejlepší výkony Vincenta Matthewse[editovat | editovat zdroj]

400 m[editovat | editovat zdroj]

výkon pořadí místo datum závod
44,4 1 Echo Summit 31.8.1968
44,66 1 Mnichov 7.9.1972 olympijské hry
44,7 1 Mnichov 24.8.1972 předolympijský mítink
44,86 4 Echo Summit 14.9.1968 kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mexiku
44,8 1 Los Angeles 4.6.1972
44,8x 4 Los Angeles 9.6.1972
44,8 2 (semifinále) Eugene 7.7.1972 kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
44,94 1 (semifinále) Mnichov 4.9.1972 olympijské hry
44,9 3 Eugene 9.7.19872 kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
45,13 2 Winnipeg 30.7.1967 Panamerické hry

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

Vincent Matthews v atletických tabulkách své doby[editovat | editovat zdroj]

světové tabulky v běhu na 400 m mužů v roce 1968[editovat | editovat zdroj]

výkon atlet pořadí místo datum
43,8 Lee Evans (USA), 1947 1 Mexico City 18.10.1968
43,9 Larry James USA), 1947 2 Mexico City 18.10.1968
44,4 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Echo Summit 31.8.1968
44,4 Ronald Freeman (USA), 1947 3 Mexico City 18.10.1968
44,9 Wayne Collett (USA), 1949 1 (semifinále) Echo Summit 13.9.1968
44,9 Martin Jellinghaus (SRN), 1944 1 (semifinále) Mexico City 17.10.1968
45,0 Amadou Gakou (Senegal), 1940 4 Mexico City 18.10.1968
45,1 Emmett Taylor (USA) 2 Los Angeles 30.6.1968
45,2x David Morton (USA) 1 Fort Worth 4.5.1968
45,2 Michael Mondane (USA) 2 (semifinále) Echo Summit 13.9.1968
45,2 James Kemp (USA), 1944 5 Echo Summit 14.9.1968
45,2 Harold Francis (USA) 6 Echo Summit 14.9.1968
45,2 Tommie Smith (USA), 1944 1 Victoria 28.9.1968

dlouhodobé světové tabulky v běhu na 400 m mužů k 31.12.1968[editovat | editovat zdroj]

výkon atlet pořadí místo datum
43,8 Lee Evans (USA), 1947 1 Mexico City 18.10.1968
43,9 Larry James (USA), 1947 2 Mexico City 18.10.1968
44,4 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Echo Summit 31.8.1968
44,4 Ronald Freeman (USA), 1947 3 Mexico City 18.10.1968
44,5+ Tommie Smith (USA), 1944 1 San Jose 20.5.1967
44,6x Adolph Plummer (USA), 1938 1 Tempe 25.5.1963
44,9 Otis Davis (USA), 1932 1 Řím 6.9.1960
44,9 Carl Kaufmann (SRN), 1936 2 Řím 6.9.1960
44,9 Michael Larrabee (USA), 1933 1 Los Angeles 12.9.1964
44,9x Theron Lewis (USA), 1944 1 Soiux Falls 4.6.1966
44,9x Wendell Mottley (Trinidad a Tobago), 1941 1 Kingston 11.8.1966
44,9 Wayne Collett (USA), 1949 1 (semifinále) Echo Summit 13.9.1968
44,9 Martin Jellinghaus (SRN), 1944 1 (semifinále) Mexico City 17.10.1968

světové tabulky v běhu na 400 m mužů v roce 1972[editovat | editovat zdroj]

výkon atlet pořadí místo datum
44,1 Wayne Collett (USA), 1949 1 Eugene 9.7.1972
44,2 Fred Newhouse (USA), 1948 1 (semifinále) Eugene 7.7.1972
44,3 John Smith (USA), 1950 2 Eugene 9.7.1972
44,6+ Lee Evans (USA), 1947 1 Los Angeles 15.4.1972
44,66 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Mnichov 7.9.1972
44,70 Karl Honz (SRN), 1951 1 Mnichov 21.7.1972
44,92 Julius Sang (Keňa), 1948 3 Mnichov 7.9.1972
44,9x Steve Williams (USA), 1953 1 El Paso 13.5.1972
45,13 Charles Asati (Keňa), 1946 4 Mnichov 7.9.1972
45,1x Edesel Garrison (USA), 1950 1 Palo Alto 20.5.1972
45,1 Larance Jones (USA), 1951 2 Eugene 3.6.1972

dlouhodobé světové tabulky v běhu na 400 m mužů k 31.12.1972[editovat | editovat zdroj]

výkon atlet pořadí místo datum
43,8 Lee Evans (USA), 1947 1 Mexico City 18.10.1968
43,9 Larry James (USA), 1947 2 Mexico City 18.10.1968
44,1 Wayne Collett (USA), 1949 1 Eugene 9.7.1972
44,2x John Smith (USA), 1950 1 Eugene 26.6.1971
44,2 Fred Newhouse (USA), 1948 1 (semifinále) Eugene 7.7.1972
44,4 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Echo Summit 31.8.1968
44,4 Ronald Freeman (USA), 1947 3 Mexico Cirty 18.10.1968
44,4x Curtis Mills (USA) 1 Knoxville 21.6.1969
44,5+ Tommie Smith (USA), 1944 1 San Jose 20.5.1967
44,6x Adolph Plummer (USA), 1938 1 Temnpe 25.5.1963

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

+ mezičas v běhu na 440 yardů

Vincent Matthews v ročních žebříčcích (world rankings) časopisu Track & Field News[editovat | editovat zdroj]

400m[editovat | editovat zdroj]

rok pořadí
1967 2. místo
1968 4. místo
1969 x
1970 x
1971 x
1972 1. místo

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Olympiáda v Mnichově 7. 9. 1972 video v čase 6:40 - 11:00

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ernst Elert: Leichtathletik 1969, Ein Statistisches Jahrbuch, Deutscher Verband für Leichtathletik der DDR, str. 24, 50-51
  • Athletic Track and Field Statistics, Annual 1973, Verlag Bartels & Wernitz KG, Berlin 65, str. 7, 44-46