Mellitus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdobené okno znázorňující svatého Mellita v kostele svaté Marie v Prittlewellu

Mellitus (zemřel 24. dubna 624) byl jeden z členů gregoriánské mise, vyslané papežem Řehořem Velikým, první londýnský biskup a třetí arcibiskup z Canterbury. Do Anglie byl vyslán roku 601 a byl doprovázen dalšími kněžími a misionáři, aby posílili křesťanskou misi, která již v Anglii byla. Roku 604 byl vysvěcen londýnským biskupem, ale po smrti svého patrona v roce 616 byl donucen Londýn opustit a uprchnout z Británie do Galie. Do Anglie se vrátil o rok později, ale nikdy se nemohl vrátit do Londýna, protože obyvatelstvo zůstalo pohanské. Roku 619 byl Mellitus vysvěcen arcibiskupem canterbuským; je možné, že v tomto úřadu se zasloužil o záchranu canterbuské katedrály a většiny města před požárem. Po své smrti roku 624 byl svatořečen.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Podle středověkého kronikáře, Bedy Ctihodného, měl Mellitus urozený původ a Řehoř Veliký o něm mluví jako o opatovi.[1] Mellitus byl do Anglie vyslán papežem Řehořem Velikým v červnu 601[2] jako odpověď na žádost Augustina, prvního arcibiskupa z Canterbury, který žádal více duchovních, kteří by christianizovali Kentské království za vlády krále Æthelberhta.[3] Mellitus se do Anglie vydal se skupinou misionářů, kteří s sebou přiváželi množství knih a (podle svatého Bedy) „všechno, co bylo zapotřebí k uctívání a službě církvi“.[4][5] Canterburský kronikář z 15. století podává zprávy o množství knih dovezených do Anglie právě Mellitem, jež se v jeho době v Canterbury dosud nacházely, niméně zkouška dochovaných rukopisů prokázala, že jediný možný exemplář od Mellita jsou Evangelia svatého Augustina, dnes umístěny v Cambridge.[1]

Podle historika Iana Wooda Mellitova cesta z Itálie Galií vedla přes místní biskupská města, tedy Vídeň, Arles, Lyon, Toulon, Marseilles, Mety, Paříž, a Rouen. Potvrzují to dochované dopisy papeže Řehoře místním biskupům, v nichž je žádal o podporu Mellitově skupině. Řehoř mimo jiné psal franským králům Chlotharovi II., Theuderichovi II., Theudebertovi II. společně s tím také Theudebertově a Theuderichově matce Brinhildě, jež byla regentkou. Wood tento apely franským biskupům a královskému dvoru považuje za pokus zajistit větší podporu gregoriánské misi směřující do Anglie.[6]

Londýnský biskup[editovat | editovat zdroj]

Výjev z evangelia svatého Augustina, které do Anglie přinesl Melllitus

Mellitus byl v roce 604 Augustinem z Canterbury vysvěcen na biskupa[7] na území Východních Sasů, jejich hlavním městem byl Londýn, a učinil jej tak prvním londýnským biskupem.[8] Mellitus pokřtil synovce kentského krále Æthelberhta Saeberta z Essexu, který tak zřízení biskupství schválil. Biskupský kostel byl však v Londýně založen pravděpodobně spíše Æthelberhtem, než Saebertem, avšak Æthelberhtův dekret, jímž daroval církvi půdu, je padělek. Roku 610 se Mellitus zúčastnil biskupského koncilu v Itálii svolaného papežem Bomifácem IV.[1] Bonifác IV. po Mellitovi do Anglie poslal dva dopisy, jeden pro krále Æthelberta a jeho poddané a druhý pro Laurentia, druhého arcibiskupa z Canterbury.[9] Rovněž Mellitus do Anglie s sebou přinesl výnosy z biskupského koncilu.[10][11] Žádný originální dopis ani dokument se nezachoval, dochovaly se pouze některé padělané exempláře pocházející z Canterbury ze 60. a 70. let 11. století.[1] Společně s rochesterským biskupem Justem se Mellitus podepsal pod dopis Laurentia z Canterbury keltským biskupům, v němž keltské křesťany vyzýval, aby přijali římský způsob vypočítávání data Velikonoc.[12]

V roce 616 byl Mellitus z Londýna vypuzen Saebertovými syny, kteří se hlásili k pohanství,[13] podle svatého Bedy se tak stalo, protože odmítl žádost bratrů dát jim ochutnat hostii. Po smrti Saebert i Æthelberhta z Kentu tak nezůstal žádný vlivný patron, který by římské misionáře podporoval.[1] Mellitus tak odplul do Galie, ale již následujícího roku byl Laurentiem z Canterbury povolán zpět do Anglie. Protože Východní Sasové zůstali pohany,[1] Mellitus se tak do Londýna již nevrátil.[11]

Arcibiskup z Canterbury a smrt[editovat | editovat zdroj]

Po Laurentiově smrti Mellitus zaujal jeho místo a stal se tak v pořadí třetím canterbuským arcibiskupem.[14] Řehoř Veliký se v dopise obrátil na Mellitena, aby se vypořádal s místními pohanskými chrámy a zvyky a vybízel ho, aby pohanské chrámy byly znovu využity křesťany.[1] Z roku 623, kdy byl Mellitus arcibiskupem, vykonal Mellitus pravděpodobně zázrak; když v Canterbury vypukl požár a oheň se blížil ke katedrále, Mellitus jej údajně odklonil a katedrálu tak zachránil.[15] Kromě tohoto zázraku se během doby, kdy Mellitus byl arcibiskupem neudálo nic významného; svatý Beda velebí Mellitovu zdravou mysl.[16]

Mellitus zemřel 24. dubna 624[14] a ještě téhož dne byl v opatství svatého Augustina v Canterbury pohřben.[1] Podle svatého Bedy trpěl Mellitus dnou.[10] Po své smrti byl Mellitenus prohlášen za svatého, jeho svátek byl stanoven na výročí jeho smrti na 24. dubna.[17] Ještě v roce 1120 byl v opatství svatého Augustina společně s dalšími místními svatými uctíván.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mellitus na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h BROOKS, N. P.. Mellitus (d. 624) [online]. Oxford: Oxford University Press, rev. 2005-10, [cit. 2009-06-01]. (Oxford Dictionary of National Biography.) [zpoplatněný přístup]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MAYR-HARTING, Henry. The Coming of Christianity to Anglo-Saxon England. 3.. vyd. University Park : Pennsylvania State University Press, 1991. [dále jen Mayr-Harting]. ISBN 0271007699. S. 64. (anglicky) 
  3. BROOKS, Nicholas. The Early History of the Church of Canterbury: Christ Church from 597 to 1066. Londýn : Leicester University Press, 1984. [dále jen Brooks]. ISBN 0-7185-0041-5. S. 3. (anglicky) 
  4. Beda Venerablis. A History of the English Church and People. Překlad Leo Sherley-Price. 2., přepracované vyd. Londýn : Penguin Classics, 1988. 364 s. (Penguin classics; sv. 42) ISBN 0-14-044042-9. S. 85–86. (anglicky) 
  5. Mayr-Harting, str. 62.
  6. WOOD, Ian. The Mission of Augustine of Canterbury to the English. Speculum. leden 1994, roč. 69, čís. 1, s. 6. Dostupné online. ISSN 0038-7134. DOI:10.2307/2864782. (anglicky) 
  7. FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER, S.. Handbook of British Chronology. 3.. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 1996. [dále jen Handbook of British Chronology]. ISBN 0-521-56350-X. S. 219. (anglicky) 
  8. Brooks, str. 11–13a.
  9. Brooks, str. 13.
  10. a b BLAIR, Peter Hunter. The World of Bede. Cambridge : Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-39819-3. S. 86–87. (anglicky) 
  11. a b LAPIDGE, Michael. Mellitus. In LAPIDGE, Michael. The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England. Oxford : Blackwell Publishing, 2001. ISBN 0631224920. S. 306. (anglicky)
  12. STENTON, Frank Merry. Anglo-Saxon England. 3.. vyd. Oxford : Oxford University Press, 1971. ISBN 978-0-19-280139-5. S. 112. (anglicky) 
  13. HINDLEY, Geoffrey. A Brief History of the Anglo-Saxons: The Beginnings of the English Nation. New York : Carroll & Graf Publishers, 2006. [dále jen Hindley]. ISBN 978-0-78671-738-5. S. 36. (anglicky) 
  14. a b Handbook of British Chronology, str. 213.
  15. Brooks, str. 30.
  16. Hindley, str. 43.
  17. WALSH, Michael J.. A New Dictionary of Saints: East and West. Londýn : Burns & Oats, 2007. ISBN 0-8601-2438-X. S. 420. (anglicky) 
  18. HAYWARD, Paul Antony. An absent father: Eadmer, Goscelin and the cult of St Peter, the first abbot of St Augustine’s Abbey, Canterbury. Journal of Medieval History. 2003, roč. 29, čís. 3, s. 217. ISSN 0304-4181. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Beda Venerablis. A History of the English Church and People. Překlad Leo Sherley-Price. Londýn : Penguin Classics, 1988. ISBN 0-14-044042-9. (anglicky) 
  • BLAIR, Peter Hunter. The World of Bede. Cambridge : Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-39819-3. (anglicky) 
  • BROOKS, Nicholas. The Early History of the Church of Canterbury: Christ Church from 597 to 1066. Londýn : Leicester University Press, 1984. ISBN 0-7185-0041-5. (anglicky) 
  • FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER, S.. Handbook of British Chronology. 3.. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56350-X. (anglicky) 
  • HAYWARD, Paul Antony. An absent father: Eadmer, Goscelin and the cult of St Peter, the first abbot of St Augustine’s Abbey, Canterbury. Journal of Medieval History. 2003, roč. 29, čís. 3, s. 201–218. ISSN 0304-4181. (anglicky) 
  • HINDLEY, Geoffrey. A Brief History of the Anglo-Saxons: The Beginnings of the English Nation. New York : Carroll & Graf Publishers, 2006. ISBN 978-0-78671-738-5. (anglicky) 
  • LAPIDGE, Michael. Mellitus. In LAPIDGE, Michael. The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England. Oxford : Blackwell Publishing, 2001. ISBN 0631224920. S. 306. (anglicky)
  • MAYR-HARTING, Henry. The Coming of Christianity to Anglo-Saxon England. 3.. vyd. University Park : Pennsylvania State University Press, 1991. ISBN 0271007699. (anglicky) 
  • STENTON, Frank Merry. Anglo-Saxon England. 3.. vyd. Oxford : Oxford University Press, 1971. ISBN 978-0-19-280139-5. (anglicky) 
  • WALSH, Michael J.. A New Dictionary of Saints: East and West. Londýn : Burns & Oats, 2007. ISBN 0-8601-2438-X. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • BROOKS, N. P.. Mellitus (d. 624) [online]. Oxford: Oxford University Press, rev. 2005-10, [cit. 2009-06-01]. (Oxford Dictionary of National Biography.) [zpoplatněný přístup]. Dostupné online. (anglicky)