Mayský kalendář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mayský znak pro den „muluk“

Mayský kalendář je historický astronomický kalendář mayského kalendářního systému. Je nejpokročilejším kalendářem domorodých obyvatelů Střední Ameriky.

Mayský kalendář je cyklický, a souběžně se v něm opakuje několik cyklů. Tyto cykly (i jejich fáze) byly spojeny s různými bohy a kosmickými událostmi.

Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých pozorování opakujících se astronomických jevů. Mayové spojovali průběh času s úkazy na obloze – pravidelnými pohyby Slunce, Měsíce, planet, a slunečních zatmění a konjunkcí. Dosažená přesnost při výpočtech (dvacítková číselná soustava, jen sčítání, odčítání) je porovnatelná s výsledky novověké astronomie.

Mayská kněžská vrstva, při tehdejším cyklickém vnímání času, vykládala astronomické úkazy a dění na obloze astrologicky, a magicky i početní jevy plynoucí z průběhu cyklů kalendáře. Prováděné přesné a dlouhodobé datační záznamy z pozorování periodických úkazů, umožňovaly tyto jevy (zatmění, konjunkce) předvídat, a v relativně složitém kalendářním systému z toho vyplývalo i znalostní ovládnutí času a jeho měření touto teokratickou elitou. Vrstva kněží vedením a správou kalendáře řídila mayskou společnost a její chod v náboženské sféře (výklad a předpověď nebeských úkazů, věštby a určení osudů apod.), i praktickém životě Mayů (stanovení doby obřadů, zahájení válečných výprav,[1] agrotechnické lhůty atd.).

Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů.[2]

Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.

Typy kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Mayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala ve více systémech najednou. Informace o čase je tedy (úmyslně) natolik redundantní, že i po tisíciletích - po zničení části nápisů - je/bude možné přečíst datum. Kalendáře vznikly před 1. stoletím př. n. l. a asi pocházejí od Olméků. Byly to:

  • haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a poslední měsíc jen 5 dní. Dny v měsíci byly číslované, přičemž se uplatnilo i číslo nula.
  • tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození každého člověka se také posuzoval podle tzolkinu.
  • dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (=5125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět položek – baktun (např 9.15.9.0.1 znamená 1407201 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá podle korelace GMT 11. srpnu 3114 př. n. l. a poslední den 13. baktumu (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.[zdroj?]) odpovídá podle GMT 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů nastat konec[zdroj?] aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou[zdroj?] tak, jak skončily i předchozí[zdroj?] světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali), rovněž není začátek spojen ani s žádným významným astronomickým úkazem.

K označení data v tomto cyklu se používají následující jednotky:

  • Kin = den
  • Uinal = 20 kin
  • Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok
  • Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let
  • Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let
  • Piktun = 20 baktun ≈ 7 885 let
  • Calabtun = 20 piktun ≈ 157 704 let
  • Kinchiltun = 20 calabtun ≈ 3 154 071 let
  • Alautun = 20 kinchiltun ≈ 63 081 429 let[3]

Některé nápisy mayského dlouhého kalendářního počtu jsou doplněny tzv. lunární sérií, další kalendářní formou, označující právě probíhající den z 29 nebo 30denního měsíce v rámci šestiměsíčních cyklů.

Dalším způsobem, jak měřit čas, bylo měření podle slunečních cyklů slunovratů, cyklů a konjunkcí Venuše (jitřenky, večernice). Mnoho událostí v tomto cyklu bylo považováno za nežádoucí a zlé, a někdy byly války koordinovány ve shodě s fázemi v tomto cyklu.

Korelace s jinými kalendáři[editovat | editovat zdroj]

Pro určení vzájemného vztahu mayského a gregoriánského kalendářního systému, jsou obě porovnávané časoměrné stupnice vyjádřeny ve dnech. Denní řada mayských kalendářních dat, zapisovaných v modifikované dvacítkové soustavě, je přepočtena do soustavy desítkové. Gregoriánská data jsou převedena na juliánské dny. Mezi gregoriánským, juliánským kalendářem a juliánskými dny platí v astronomii definované přepočetní vztahy (algoritmy)[4]. Data astronomických úkazů, určená z mayských záznamů, můžeme v dnešní době porovnat s přesnými datacemi těchto jevů získanými použitím moderní výpočetní techniky.

Způsobů a metod, jak data z obou kalendářních systémů porovnat je více, a za posledních více než sto let bylo navrženo přes padesát různých korelací. Ty se liší až v řádu stovek roků (v rozsahu zhruba tisíc let).[5] Rozdíly jsou dány tím, které podklady byly pro korelaci použity a upřednostňovány, a v jakém jsou souladu, zda např. astronomické údaje respektují historické skutečnosti.[6] Pro přepočet je třeba stanovit (juliánské) datum, od kterého začali Mayové počítat dny, a mayské datum určíme odečtením přepočítávacího koeficientu (resp. korelační konstanty) od juliánského data, nebo naopak přičtením této konstanty k mayskému datu dostaneme juliánské datum, které lze pak převést do gregoriánského.[5][7]

V tabulce jsou uvedeny velikosti korelačních konstant některých korelací (autoři, rok publikace, korelační konstanta ve dnech, juliánské a gregoriánské datum začátku mayského kalendáře, gregoriánské datum konce cyklu mayského kalendáře) seřazených podle použité korelační konstanty.

autor publikováno korelační konstanta jul. datum zač. kalendáře př. Kr. greg. datum zač. kalendáře př. Kr. greg. datum konce cyklu kalendáře po Kr.
Bowditch 1910 394 483 14. 01. 3633 16. 01. 3634 26. 04. 1493
Willson 1924 438 906 29. 08. 3512 31. 07. 3512 11. 12. 1614
Smiley 482 699 23. 07. 3392 26. 06. 3392 05. 11. 1734
Owen 487 410 16. 06. 3379 20. 05. 3379 29. 09. 1747
Makemson 489 138 10. 03. 3374 11. 02. 3374 22. 06. 1752
Spinden, modifikovaná 489 383 10. 11. 3374 14. 10. 3374 22. 02. 1753
Spinden 1924 489 384 11. 11. 3374 15. 10. 3374 23. 02. 1753
Teeple 492 662 01. 11. 3365 05. 10. 3365 14. 02. 1762
Dinsmoor 497 879 13. 02. 3350 17. 01. 3350 28. 05. 1776
–4CR 508 363 28. 10. 3322 01. 10. 3322 10. 02. 1805
–2CR 546 323 02. 10. 3218 06. 09. 3218 16. 01. 1909
Kelley 553 279 18. 10. 3199 22. 09. 3199 02. 02. 1928
Stock 556 408 13. 05. 3190 17. 04. 3190 27. 08. 1936
Martin 563 334 29. 04. 3171 03. 04. 3171 14. 08. 1955
Goodman 1905 584 280 03. 09. 3114 08. 08. 3114 18. 12. 2012
Martínez–Hernandez 1926 584 281 04. 09. 3114 09. 08. 3114 19. 12. 2012
Goodman–Martínez–Thompson (GMT) 1950 584 283 06. 09. 3114 11. 08. 3114 21. 12. 2012
Nowotny 1958 584 283 06. 09. 3114 11. 08. 3114 21. 12. 2012
Beyer 1937 584 284 07. 09. 3114 12. 08. 3114 22. 12. 2012
Thompson, modifikovaná 584 284 07. 09. 3114 12. 08. 3114 22. 12. 2012
Thompson 1935 584 285 08. 09. 3114 13. 08. 3114 23. 12. 2012
Lounsbury, (Thompson–Lounsbury) 1978 584 285 08. 09. 3114 13. 09. 3114 23. 12. 2012
Pogo 588 626 28. 07. 3102 02. 07. 3102 11. 11. 2024
+2CR 622 243 11. 08. 3010 17. 07. 3010 26. 11. 2116
Böhm–Böhm 1996 622 261 29. 08. 3010 04. 08. 3010 14. 12. 2116
Kreichgauer 1927 626 927 07. 06. 2997 14. 05. 2997 23. 09. 2129
+4CR 660 203 16. 07. 2906 22. 06. 2906 01. 11. 2220
Kelley 660 205 18. 07. 2906 24. 06. 2906 03. 11. 2220
Wells–Fuls, (Fuls et al.) 2000 660 208 21. 07. 2906 27. 06. 2906 06. 11. 2220
Kelley 663 310 17. 01. 2897 25. 12. 2898 05. 05. 2229
Hochleitner 1970 674 265 14. 01. 2867 22. 12. 2868 03. 05. 2259
Schultz 677 723 04. 07. 2858 11. 06. 2858 20. 10. 2268
Escalona–Ramos 679 108 19. 04. 2854 27. 03. 2854 05. 08. 2272
Vaillant 679 183 03. 07. 2854 10. 06. 2854 19. 10. 2272
Verbelen 1991 739 601 01. 12. 2689 09. 11. 2689 21. 03. 2438
Verbelen 1999 739 615 15. 12. 2689 23. 11. 2689 04. 04. 2438
Weitzel 774 078 24. 04. 2594 03. 04. 2594 12. 08. 2532
Vollemaere 774 079 25. 04. 2594 04. 04. 2594 13. 08. 2532
Vollemaere 1984 774 080 26. 04. 2594 05. 04. 2594 14. 08. 2532
Vaillant 1935 774 083 29. 04. 2594 08. 04. 2594 17. 08. 2532

V dnešní době jsou rozhodující časové limity dány použitím přírodovědných datovacích metod (zvl. izotopové chronologie 14C nebo 16O/18O),[8] kterým musí korelace zhruba odpovídat; z tohoto důvodu část korelací postrádá platnost.

V současnosti nejpopulárnější tzv. GMT korelace (včetně jejich o několik dnů modifikovaných variant) je problematická, stejně tak i její užití.[9]

Podle novějších výzkumů, provedených Bohumilem a Vladimírem Böhmem, je tato rozšířená korelace mezi mayským a křesťanským kalendářem nesprávná.[10] Korelace GMT, označená podle jmen autorů - Goodman-Martínez-Thompson, je podle bratrů Böhmových v rozporu s astronomickými údaji, na rozdíl od jejich nové, tzv. BB korelace.

Výhrady proti GMT korelaci pro nerespektování (až sedmi) zatmění Slunce v mayském regionu má např. Vollemaere,[11] podobně také Stock,[12] s nově navrženou korelací též Fuls.[13]

Některé významné astronomické úkazy datované tzv. Drážďanským kodexem však v gregoriánských datech, která jsou vypočtena podle GMT korelace, vůbec nenastávají;[9] např. zatmění Slunce v mayské oblasti nastalo dne 29. 10. 859 [14], použijeme-li na stejné mayské datum (modifikovanou) korelaci GMT vyjde datum 7. 11. 755, kdy žádné zatmění nebylo [15]. Další nesrovnalosti jsou rovněž v poloze planety Venuše.[9]

Kritika Thompsonovy korelace dále spočívá v tom, [10] že vyšel z historických knih Chilam Balam (několik kronik sepisovaných od 2. pol. 16. století[10][9] na Yucatánu maysky vzdělanými a pokřtěnými Mayi) a z kroniky misionáře Diega de Landy (ten sice pálil mayské knihy, ale zanechal nám o Mayích nejvíc informací). V těchto pramenech jsou některé události datovány souběžně podle křesťanského letopočtu i mayského známého v 16. století, ale v už se zde nevyskytuje počítání v systému tzv. dlouhého počtu. Thompson využil těchto menších kalendářních cyklů, a nalezl také některé souběhy s dlouhým počtem, z čehož odvodil chybně jeho počátek a délku. Příčinou je diskontinuita v mayském počítání, kterou nepředpokládal. K výpadku došlo patrně v první čtvrtině 11. století (v souvislosti s pronikáním kmenů ze středního Mexika, kdy přestal být systém datování prostřednictvím dlouhého počtu používán). Kalendář používaný Mayi v 16. století měl mezeru, a nenavazoval plynule na kalendář z klasického období mayských dějin. Korelace GMT tak vychází ze souběhu mayských dat s křesťanskými z 16. století ovlivněných tímto výpadkem, a proto je platná pro data událostí z 10.–16. století, ale ne na období starší. Chybu si Thompson později uvědomil, jak přiznává ve své práci z roku 1935.[16][10]

Korelace BB je výsledkem srovnání souboru několika set astronomických dat především z Drážďanského kodexu (mayských astronomických tabulek) s moderními astronomickými výpočty za pomoci matematicko-statistických metod,[6] neboť ty umožňují analýzu, identifikaci a testování těchto dat.[9] Výpočty potvrdili i odborníci z Astronomického ústavu AV ČR a Výzkumného centra dynamiky Země.[7] Další korelace v astronomických a statisticko-pravděpodobnostních testech neprokázaly platnost.[7]

Ze souvztažnosti mayského a gregoriánského kalendáře podle BB korelace vyplývá, že výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu odpovídá 4. prosinci 3010 př. n. l., a že skutečný konec cyklu mayského kalendáře tak připadá na 14. prosinec 2116.[10] Korelační konstanta u GMT je 584 283 dnů, u BB korelace činí 622 261 dnů.[9] Použití GMT nebo BB korelace (rozdíl činí 104 let), má důsledky v odlišných datacích v mayské oblasti (památky, historické události), a je třeba u gregoriánských dat brát v úvahu či uvádět, která z korelací byla při převodu kalendářů použita.

Při zpracování astronomických dat zaznamenaných v Drážďanském kodexu, bylo Böhmy nově zjištěno, že některá se týkají také Merkuru, o kterém se dosud nepředpokládalo, že by ho Mayové pozorovali.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mayská civilizácia na slovenské Wikipedii.

  1. [1]
  2. [2]
  3. [3] Převody jednotek
  4. [4]
  5. a b Jan Vondrák - Mayský kalendář a rok 2012
  6. a b Stanovení korelace mezi mayským a křesťanským (juliánským) systémem datování
  7. a b c Mayan versus our calendar: astronomy supports Bohm not the GMT correlation
  8. [5]
  9. a b c d e f Mayan dating, astromomy and correlation MD/JD
  10. a b c d e Rozhovor na stránkách IHNED.cz
  11. [6]
  12. [7]
  13. [8]
  14. [9]
  15. [10]
  16. [11]
  17. [12]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]