Masarykova (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Masarykova
Masarykova ulice večer, jižní část
Masarykova ulice večer, jižní část
Umístění
Město Brno
Městská část Brno-střed
Poloha 49°11′35,84″ s. š., 16°36′34,76″ v. d.
Začíná na náměstí Svobody
Končí na Nádražní
Další údaje
Typ ulice
Délka cca 350 m
PSČ 602 00
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Masarykova ulice (německy Masarykstraße – do roku 1939)[1] je hlavní a nejfrekventovanější ulicí pěšího provozu v Brně[2]. Tento stav na ní trvá nejméně posledních 200 let. S ohledem na její postavení byla ve struktuře města od konce novověku přístupovou ulicí k důležitým budovám při návštěvách nejdůležitějších osobností.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ulice byla postupně formována již od konce 12. století a to patrně při sledování stopy staré spontánní cesty od brodů na Svitavě do údolí Ponávky a jejím prostřednictvím znovu do údolí Svitavy na jejím středním toku. Ve středověku se ulice jmenovala Sedlářská (platea Sellatorum) co je doloženo již nejméně od 14. století. Její jižní úsek byl nazýván ulicí Židovskou a to až do vyhnaní Židů z Brna v roce 1454.

Po konci 1. třetiny 19. století se jedinečné postavení a význam ulice odrážely ve sklonu veřejných autorit pojmenovat ji po předních představitelích veřejného života. Tak byla její část již v roce 1836 rozhodnutím městské rady pojmenována Ferdinandova po císaři Ferdinandovi, při příležitosti korunovace českým králem v roce 1836. Vzápětí po zániku monarchie zvolení T.G. Masaryka prezidentem byla pojmenována po něm. Během Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) byla ulice pojmenována po Hermannu Göringovi.

Od roku 1955 byla v rámci snahy komunistického režimu vymazat z historické paměti Masarykovo jméno ulice pojmenovaná třída Vítězství. Toto jméno bylo všeobecně ignorováno a ulice se stále v silné odezvě obyvatelstva a dokonce i v polooficiální praxi jmenovala stále de facto Masarykova.

Charakter[editovat | editovat zdroj]

Atraktivita ulice je dána více faktory života ve městě. Důvodem proč je volena velkými skupinami chodců je nejen objektivní postavení atraktivních cílů v jejích blízkosti nebo v terminálním postavení dalších ulic, které se z Masarykovi větví nebo do ní ústí. Je ale dána i subjektivní stránkou volby trasy pohybu a dlouhodobě sdílenou a reprodukovanou prostorovou pamětí obyvatel města i jeho návštěvníků. Objektivně je Masarykova ulice střední osou území, kde se nalézá nejhustší a nejpočetnější akumulace důležitých a vyhledávaných cílů.

V současnosti také plní funkci spojnice hustě osídlené části města severně od centra, centra samotného a hlavního nádraží. To však nebylo výchozí podmínkou rozvoje silného provozu. Naopak prvotní volba polohy nádraží reagovala na již existující nejvydatnější dopravní proud (pěších i povozů) severo-jižním směrem a to právě tehdejší ulicí Sedlářskou.

Popis ulice[editovat | editovat zdroj]

Masarykova ulice a kostel Máří Magdalény (vpravo)

Masarykova ulice vede od severu k jihu a začíná na jižním dílu Náměstí Svobody, její přesný počátek je v prodloužení severní fronty domů v ulicích Panské a Jánské. Je dlouhá 356 metrů a dvakrát se zalamuje. Poprvé pod protnutím ulice Orlí a Zelného trhu, podruhé v ústí Kapucínského náměstí a protnutí ulice Josefské. Severní (nejdelší) úsek měří 166 metrů a jeho přímý tvar je zjevně následkem geometrických operací lokátora na počátku 13. století. Střední úsek je dlouhý 130 metrů a poslední krátký úsek 58 metrů. Spodní dva úseky tvarem prozrazují, že vznikaly již při spontánní formaci města ve 12. století. Poslední úsek původně nebyl součástí staré ulice Sedlářské ale byl původ malou uličkou zvanou Židovská nebo před Židovskou branou.

Šířka ulice je poměrně konstantní a pohybuje se okolo 15 metrů a je tedy již vyměřena v metrické soustavě. Jen před průčelím kostela svaté Maří Magdaleny je profil ulice asi o 2 m menší. Všechny domy na současné ulici Masarykově vznikly při velké přestavbě Brna na přelomu 19. a 20. století a vyjma kostela Maří Magdaleny se nezachovala žádná středověká nebo novověká stavba.

Masarykova má výškový spád – klesá od severu k jihu. Od Náměstí Svobody směrem k nádraží a to v celém průběhu o celkem o 8,1 metrů. Nejprudší spád v podélném řezu je na nejkratším jižním úseku od protnutí s Josefskou ulicí a to o 3 výškové metry na 53 metrech to je spád téměř 6 procent. Na levé i pravé straně ulice je po 14 domech, na levé je ještě stavba kostela Maří Magdaleny z roku 1654.

Cenné stavby[editovat | editovat zdroj]

Dům Wittreich a Deutsch

Masarykova ulice, jakkoliv jako celek vyznívá velkoryse a reprezentativně, neoplývá architektonicky obzvlášť cennými budovami. Výjimky, které snesou mezinárodní srovnání, jsou:

  • Nájemný dům Stephana Haupta – Leopold Bauer 1906, Masarykova 7 (secese)
  • Nájemný a obchodní dům - Maxim Monter 1910, Masarykova 6 (secese)
  • Obchodní a nájemní dům Friedricha Wittreicha – Otto Eisler 1930–1931, Masarykova 19-21 (moderní architektura).

Za zmínku stojí ještě obchodní dům Jindřicha Plačka od architekta Josefa Müllera, dříve omylem připisovaný dvojici vídeňských architektů Fellner a Helmer. V ulici bylo několik velmi cenných portálů, především krejčovství Hartmann (Masarykova 23), Obchod Wiltžek (Masarykova 28), které jejich nekultivovaní majitelé nebo nájemci zničili. Zachovaly se dva portály od Ernsta Wiesnera, první z nich vzorně opraven Jindřichem Škrabalem (Masarykova 7), druhý původně obchod s obuví firmy Popper (Masarykova 14).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FLODROVÁ, Milena. Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1982. 253 s.  
  • HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecilie. Brno, stavební a umělecký vývoj města. [s.l.] : Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947. 370 s.  
  • KALIVODA, František. Brno – budujeme město mezinárodních veletrhů. Brno : [s.n.], 1958.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Masarykova ulice na webu Encyklopedie Brna
  2. Masarykova ulice na webu Moje Brno

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]