Masakr v Kľakovské dolině

Památník věnovaný 84 zavražděným obyvatelům obce Kľak

Masakr v Kľakovské dolině (jiné názvy: masakr v Ostrém Grúni a Kľaku, Krvavá neděle) se odehrál 21. ledna 1945. Německé ozbrojené složky ve spolupráci se slovenskými kolaboranty při něm zavraždily celkem 148 obyvatel obcí Ostrý Grúň a Kľak a obě obce byly následně vypáleny. Tyto události jsou ačkoli ne do množství obětí, ale způsobem provedení považovány za nejbrutálnější válečný zločin spáchaný na území Slovenska.

Předehra

Po potlačení Slovenského národního povstání nabyl slovenský protifašistický ozbrojený odpor charakter partyzánského způsobu boje a jeho ohniska se přesunuly hlavně do podhorských oblastí středního a východního Slovenska. Vícero podhorských obcí se stalo významnými opěrnými body partyzánského hnutí a jejich obyvatelé poskytovali partyzánům rozsáhlou podporu, za což se však často stávali cílem represí ze strany nacistů. Podobně to bylo i v pohoří Vtáčnik, kde se hlavními spřízněnými centry partyzánů staly vesnice v horní části Kľakovské doliny, přičemž šlo především o obce Ostrý Grúň a Kľak. O této činnosti se hlavně na základě informací slovenských kolaborantů v polovině ledna 1945 dozvěděly německé zpravodajské služby. Následně na to začal štáb speciální německo-slovenské protipartyzánské jednotky Edelweiss se sídlem v Kremnici připravovat proti těmto vesnicím exemplární trestnou výpravu, která měla být výstrahou pro všechny partyzány a civilní obyvatelstvo, které jim pomáhalo.

Už 18. ledna byla v rámci přípravy trestné akce vyslána do vesnice Kľak malá průzkumná četa jednotky Edelweiss. Na cestě pod obcí došlo k malému ozbrojenému střetu s partyzány, z nichž bylo několik zraněných a jeden zahynul. Němci sice neutrpěli žádné ztráty, po boji se však z údolí stáhli s vědomím, že se potvrdily jejich informace o přítomnosti partyzánů v oblasti a že se vrátí při následné připravované vražedné akci.

Na plánovaný přepad se připravila kompletní jednotka Edelweiss o počtu téměř 300 mužů, přičemž jejími hlavními veliteli byli SS-Sturmbannführer Erwein von Thun-Hohenstein a slovenský kolaborant kpt. Ladislav Nižňanský. Kromě nich se přepadu zúčastnila i malá pomocná jednotka Waffen-SS s obrněnými transportéry a samohybnými děly a téměř stočlenný oddíl Heimatschutzu – německé domobrany, který se skládal z německých obyvatel blízkých vesnic Píla a Veľké Pole, které patřily k tzv. Hauerlandu. Většina obyvatel těchto vesnic byla německé národnosti a s nacistickými ozbrojenými složkami už dříve zcela otevřeně kolaborovala, přičemž sami už dříve vyzývali k výpadu proti partyzánským vesnicím v Kľakovské dolině.

Štáby partyzánských jednotek se o plánovaném přepadu obcí dozvěděly v sobotu večer 20. ledna. Nevěděly však, že Edelweiss plánuje vyhlazovací operaci a pro krátkost času tak nedokázaly učinit všechna opatření, aby neohrozily obyvatele. Ústupem do hor se partyzáni rozhodli nepostavit se na odpor početné a dobře vyzbrojené přesile a vyhnout se bojům přímo v vesnicích v mylné víře, že tím nevystaví obyvatele obcí nebezpečí.

Průběh

Památník věnovaný 64 zavražděným v Ostrém Grúni, postavený přímo na místě tragédie

V neděli 21. ledna brzy ráno se nacisté na nákladních autech a obrněných transportérech přesunuli na shromaždiště za vesnicí Hrabičov, odkud se začali přesouvat k sousednímu Ostrému Grúni. Část jednotky Edelweiss spolu s oddíly Heimatschutzu nejprve od lesů obklíčila vesnici, aby z ní nikdo nemohl uniknout, zbytek jednotky následně postupoval přímo do ní. Němci začali v Ostrém Grúni přepadávat jeden dům za druhým a vyhánět z nich civilní obyvatelstvo, které začali shromažďovat na dvoře místního obyvatele Izidora Debnára. Ten patřil spolu se svou rodinou k prvním obětem masakru, který následoval. U Debnára v domě, v pokoji, v kuchyni a na dvoře nacisté povraždili celkem 64 nevinných civilistů, včetně 26 žen a 12 dětí, přičemž nejmladší oběť měla pouze 14 měsíců. Masakr přežilo pouze devět obyvatel obce. Dům s oběťmi pachatelé podpálili a začali se přesouvat k obci Kľak.

Památník postavený na místě vyvraždění rodiny Kotrlovců v Novém Kľaku

Nejprve vstoupili do dolní části vesnice, zvané Nový Kľak. Tady už nezačali obyvatele shromažďovat na jednom místě, ale stříleli je tam, kde je zastihli – na ulicích, dvorech, či přímo v domovech. V Novém Kľaku tak byli vyvražděni s výjimkou jediného člověka, který se zraněními přežil, všichni obyvatelé, celkově 84 lidí, včetně 16 žen a 36 dětí. Nejmladšími oběťmi byly dvě troj a pětiměsíční nemluvňata. Mezi první oběti masakru v Novém Kľaku patřila rodina Kotrlová. V jejich domě, který se nacházel na začátku vesnice, byla zavražděna Karolína Kotrlová, její všech šest dětí a tříměsíční vnučka. Ve výše položené části obce, v Horním Kľaku, se nacisté rozhodli shromáždit zbývající obyvatele na volném prostranství před místní školou a kaplí a hromadně je popravit kulomety. Ještě před tím našli v jednom z domů mladého zraněného partyzána, jehož vyvlekli ven a před očima vyděšených obyvatel ho brutálně mučili a nakonec zavraždili. Brutálně zavražděni byli i dva další partyzáni (včetně partyzánského komisaře Jána Jakaba), kteří se kvůli zraněním utrpěným při přestřelce z 18. ledna nemohli stáhnout do hor a zůstali ukrytí ve vesnici. Následně se Němci chystali postřílet i zbývající obyvatele Kľaku, když přijela do obce motospojka, která doručila veliteli trestné výpravy telegram. Po převzetí a přečtení telegramu nacisté upustili od dalšího vraždění, obyvatele rozehnali a Kľak následně vyrabovali a kompletně vypálili. Není přesně známo, co stálo v dotyčném telegramu a proč nacisté vraždění ukončili, ale předpokládá se, že zprávy o brutálních masakrech v Kľakovské dolině se začaly rychle šířit mezi veřejností po celém Slovensku a německé velení se obávalo, že by se celá věc mohla obrátit proti nim.

Následující den po masakrech a vyhnání přeživších obyvatel se nacisté rozhodli celou Kľakovskou dolinu uzavřít, přičemž obyvatelům doliny v níže položených vesnicích Hrabičov, Prochoť a Župkov se přikázali vystěhovat. 24. ledna vtrhli do už vylidněné Kľakovské doliny opět a všechny zmíněné vesnice vypálili, přičemž se vrátili i do Ostrého Grúně, kde vypálili zbylých 112 obytných domů, jakož i všechny samoty a seníky zbývající v údolí. Až do osvobození měli všichni civilisté do celého údolí zakázán vstup.

Následky

Masový hrob v Novém Kľaku, ve kterém je pohřbena část obětí masakru

Celkově si nacistický masakr ze dne 21. ledna 1945 vyžádal v vesnicích Ostrý Grúň a Kľak 148 civilních obětí, z toho 48 dětí ve věku do 18 let. Při akci byli v Kľaku zavražděni i zmiňovaní tři partyzáni. Celkem bylo vypáleno 132 obytných domů a hospodářských stavení v Kľaku, v Ostrém Grúni bylo zcela zničeno 112 a částečně pět obytných domů, 78 hospodářských stavení bylo vypáleno zcela a 22 částečně. Přestože zničené vesnice byly několik měsíců vylidněné, po válce začaly být obnovovány a velká část přeživších obyvatel se do nich vrátila.

Mnozí členové jednotky Edelweiss se na konci války pokusili uprchnout na západ s cílem vzdát se Američanům, většina ale nakonec skončila v sovětském zajetí, včetně jejího ústředního velitele a podle všeho hlavního odpovědného za masakr v Kľakovské dolině – E. von Thun-Hohensteina. Ten byl 18. ledna 1946 sovětským vojenským soudem odsouzen k smrti a následně 12. února popraven zastřelením. Velitel stodvacetičlenného slovenského oddílu Edelweiss Ladislav Nižňanský uprchl do zahraničí a v roce 1962 byl Krajským soudem v Banské Bystrici v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. V tomto procesu bylo souzeno i 13 dalších členů slovenské části oddílu Edelweiss, ti dostali trest odnětí svobody v trvání od pěti do patnácti let. Jak se později zjistilo, L. Nižňanský žil v Německu a slovenské úřady začaly vyvíjet snahu o jeho vydání. Přestože byl 16. ledna 2004 německými úřady zadržen, mnichovský Zemský soud ho 19. prosince 2005 zprostil viny s tím, že jeho aktivní účast na masakrech již nelze dokázat . Nižňanský tak zemřel nepotrestán 23. prosince 2011.

Obyvatelstvo německé národnosti obcí Píla a Veľké Pole, jehož příslušníci napomáhali při masakru v Kľakovské dolině, bylo v rámci Benešových dekretů po válce vysídleno do Německa. Do těchto obcí byla následně přesídlena část obyvatel vesnic z Kľakovské doliny, kterým byla zničena obydlí a majetek během nacistických represí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Masaker v Kľakovskej doline na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Krvavá neděle 1945
• Ostrý Grúň a Kľak 21. leden 1945 Archivováno 15. 6. 2013 na Wayback Machine.
• Přehled měst a obcí na Slovensku postižených fašistickými represáliemi

Portály: Druhá světová válka | Slovensko