Markéta II. Flanderská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Markéta II. Flanderská
flanderská a henegavská hraběnka
Marketa2.jpg
Manžel Bouchard IV. z Avesnes
Vilém II. z Dampierre
Narození 2. června 1202
Úmrtí 10. února 1280 (77 let)
Pohřbena klášter Flines
Potomci Balduin z Avesnes
Jan I. z Avesnes
Balduin z Avesnes
Vilém III. z Dampierre
Johana z Dampierre
Vít z Dampierre
Jan z Dampierre
Marie z Dampierre
Otec Balduin I. Konstantinopolský
Matka Marie ze Champagne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta II. Flanderská, často zvaná Markéta z Konstantinopole (2. června 120210. února 1280), vládla v letech 1244–1278 jako flanderská hraběnka a v letech 1244–1253 a 1257–1280 jako hraběnka henegavská. Narodila se jako mladší dcera Balduina IX., hraběte z Flander a Henegavska, a Marie ze Champagne.

Kvůli jejímu skandálnímu životu se jí říkalo Černá (la Noire), děti ze dvou jejích manželství bojovaly o její dědictví ve válce o dědictví ve Flandrech a Henegavsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Její otec Balduin odjel před jejím narozením na čtvrtou křížovou výpravu a matka jej o dva roky později následovala, zatímco Markétu a její starší sestru Johanu zanechala v opatrovnictví jejich strýce Filipa z Namuru.

V roce 1204 matka zemřela a o rok později i otec, a osiřelé sestry zůstaly v péči Filipa z Namuru, dokud je nesvěřil francouzskému králi Filipovi II. Při pobytu v Paříži se Markéta se sestrou, zřejmě pod vlivem budoucí francouzské královny Blanky Kastilské, seznámily s cisterciáckým řádem.

V roce 1211 nabídl Enguerrand III. z Coucy králi 50 000 livrů za ruku Johany Flanderské, zatímco jeho bratr Tomáš vyjádřil přání oženit se s Markétou. Vlámská šlechta však s touto nabídkou nesouhlasila, a tak se sestry za šlechtice ze Coucy neprovdaly.

První manželství[editovat | editovat zdroj]

Markétina jezdecká pečeť

Po sestřině sňatku s Ferdinandem Portugalským byla Markéta umístěna do péče Boucharda z Avesnes, pána z Etroenu a předního henegavského šlechtice, který byl pasován na rytíře Markétiným otcem Balduinem IX. před jeho odjezdem na kruciátu. Uprostřed války proti Francii za držení Artois a po územních ústupcích podle smlouvy z Pont-à-Vendin chtěli Johana s Ferdinandem, aby se Markéta provdala za Viléma II. Longespée, dědice hrabství Salisbury, s cílem posílit vazby mezi Flandry a Anglií; Bouchard z Avesnes však tomuto spojení se souhlasem krále zabránil.

Navzdory značnému věkovému rozdílu mezi nimi si Bouchard získal Markétinu náklonnost a za přítomnosti mnoha význačných henegavských měšťanů prohlásila, že jejím manželem nebude nikdo jiný než on, a před 23. červencem 1212 se za Boucharda provdala.

Po zajetí Ferdinanda Portugalského v bitvě u Bouvines 27. července 1214 požadoval Bouchard z Avesnes po Johaně jménem své manželky podíl na dědictví, což vedlo k tomu, že se Johana pokusila zrušit Markétino manželství; kromě toho se francouzský král začal na Boucharda dívat podezíravě, protože bojoval ve vlámské armádě.

Král Filip II. informoval papeže Inocence III., že před svou svatbou již Bouchard z Avesnes přijal svátost svěcení jako podjáhen, takže je jeho sňatek neplatný. V roce 1215 anuloval papež na Čtvrtém lateránském koncilu Markétino manželství s Bouchardem; manželé se však rozhodnutí odmítli podřídit a uchýlili se na hradě Houffalize v Ardenách pod ochranu hraběte Walrama III. Limburského. V následujících čtyřech letech se páru narodili tři synovéː

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

Markéta s druhým manželem Vilémem z Dampierre

V roce 1219 byl Bouchard v bitvě proti Johaně na dva roky zajat, v roce 1221 byl propuštěn pod podmínkou, že opustí svou manželku a vydá se do Říma, aby získal papežovo rozhřešení. Zatímco byl v Římě, aby získal nejen rozhřešení, ale také uvolnění ze svatého řádu, aby se jeho sňatek stal legitimním, Johana toho využila a přesvědčila Markétu (která po manželově zajetí zanechala oba syny ve Francii a připojila se k Johanině dvoru) k novému sňatku. Nakonec Markéta podlehla sestřinu nátlaku a mezi 18. srpnem a 15. listopadem 1223 se provdala za Viléma II., pána z Dampierre, šlechtice ze Champagne. Měli spolu pět dětíː

Tato situace způsobila skandál, protože manželství bylo pravděpodobně polygamií, a také porušením církevní striktnosti týkající se pokrevního příbuzenství. Spory ohledně platnosti obou Markétiných manželství a legitimity jejích dětí pokračovaly po celá desetiletí a zaplétaly se do politiky Svaté říše římské a měly za následek válku o flanderské a henegavské dědictví.

Flanderská a henegavská hraběnka[editovat | editovat zdroj]

Po smrti sestry Johany v roce 1244 se stala Markéta flanderskou a henegavskou hraběnkou. Téměř okamžitě spolu začali její synové z obou manželství bojovat o dědictví jejích zemí, poté byla vznesena otázka platnosti jejího prvního manželství s Bouchardem z Avesnes a legitimity potomků z tohoto svazku, Markéta již v roce 1245 zvýhodnila děti z druhého manželství, když vzdala hold francouzskému králi Ludvíkovi IX. Markéta se pokusila od krále získat uznání Viléma z Dampierre, nejstaršího syna z jejího druhého manželství, jako svého jediného dědice, a tvrdila, že papež Řehoř IX. prohlásil 31. března 1237 její první manželství za neplatné, a tedy její syny z tohoto svazku za nelegitimní.

V roce 1246 Ludvík IX. rozhodl, že práva na dědictví Flander připadnou dětem Dampierra a práva na dědictví Henegavska dětem Boucharda z Avesnes. Tímto se však problém nevyřešil, protože žádná strana nesouhlasila s královým rozhodnutím. V roce 1248 Jan z Avesnes využil odchodu Ludvíka IX. a Viléma z Dampierre na křížovou výpravu a zahájil válku proti své matce.

Markéta, která si myslela, že spory o dědictví skončily poté, co její syn Vilém z Dampierre vzdal hold za Flandry jako její spoluvládci králi Ludvíkovi IX. (v říjnu 1246) a císaři Fridrichovi II. (v roce 1248), udělala politickou chybu, že v roce 1251 získala od papeže legitimaci Jana i Balduina z Avesnes; to jim dalo právo nárokovat si její země.

Nečekaná smrt Viléma z Dampierre (6. června 1251) – který údajně zemřel na zranění utrpěná při turnaji, ačkoli jeho matka měla podezření, že jsou za to odpovědní spojenci jejích synů z prvního manželství – způsobila oživení nepřátelských akcí, když Jan z Avesnes, který byl znepokojen ohledně svých práv, přesvědčil Viléma II. Holandského, německého krále, k uznání jeho dědictví těch částí Flander a Henegavska, které se nacházely na území Svaté říše římské. Vilém II. byl teoreticky jako král vládce těchto území a také Janův švagr. Následovala občanská válka, která skončila, když Avesnes porazil Víta z Dampierre (který se stal po bratrově smrti spoluvládcem Flander) a v červenci 1253 jej uvěznil na ostrově Walcheren.

Markéta nabídla henegavské hrabství Karlovi z Anjou (bratrovi Ludvíkovi IX.) výměnou za jeho vojenský zásah proti Vilémovi II. Karel obléhal Valenciennes, ale 26. července 1254 bylo mezi všemi stranami dohodnuto příměří, které obsahovalo dohodu o předložení sporu Ludvíkovi IX., který ho měl rozhodnout. Vít z Dampierre byl v roce 1256 vykoupen a Ludvík IX. potvrdil své rozhodnutí z roku 1246 ohledně rozdělení Flander a Henegavska mezi děti Boucharda z Avesnes a Dampierra, zatímco Karel z Anjou se zřekl všech svých nároků na Henegavsko. Smrt Jana z Avesnes v roce 1257 dočasně zastavila již tak nákladný spor.

Kronikář Matthew Paris nazval Markétu "... novou Médeiou vinou za smrt mnoha poctivých rytířů". Mluvil o tom, že po zajetí Víta a Jana z Dampierre ve Westkappelu se Jan z Avesnes snažil použít je jako rukojmí, aby donutil svou matku vyjednat mír; drsná reakce hraběnky údajně zněla: "Obětujte je, lahodné jedlíky masa, jednoho potřete pepřovou omáčkou a druhého upečte na česneku".

Protože dědic Jana z Avesnes, Markétin vnuk Jan, byl ještě nezletilý, podařilo se hraběnce získat vládu nad Henegavskem, zatímco ve Flandrech vládla spolu se synem Vítem z Dampierre, než 29. prosince 1278 v jeho prospěch abdikovala. Henegavsko sama spravovala do května 1279, kdy jmenovala svého vnuka Jana II. henegavským spoluvládcem. O devět měsíců později, v únoru 1280, Markéta II. Flanderská zemřela a byla pohřbena v cisterciáckém klášteře Flines, jehož byla zakladatelkou. Její vnuk Jan II., syn Jana z Avesnes, se stal samostatným vládcem Henegavska.

Markétinou smrtí skončila personální unie mezi Flandry a Henegavskem, která trvala téměř století. Obě země se znovu spojily v roce 1432 pod vládou Jacqueline Bavorské, dědičky rodu Avesnes, která se vzdala svých práv ve prospěch Filipa III. Dobrého, dědice rodu Dampierre.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Balduin III. Henegavský
 
 
Balduin IV. Henegavský
 
 
 
 
 
 
Jolanda z Wassenbergu
 
 
Balduin V. Henegavský
 
 
 
 
 
 
Godfrey I. z Namuru
 
 
Alice z Namuru
 
 
 
 
 
 
Ermesinda Lucemburská
 
 
Balduin I. Konstantinopolský
 
 
 
 
 
 
Dětřich II. Lotrinský
 
 
Dětřich Alsaský
 
 
 
 
 
 
Gertruda Flanderská
 
 
Markéta I. Flanderská
 
 
 
 
 
 
Fulko V. z Anjou
 
 
Sibyla z Anjou
 
 
 
 
 
 
Ermengarda z Maine
 
Markéta II. Flanderská
 
 
 
 
 
Štěpán II. z Blois
 
 
Theobald IV. z Blois
 
 
 
 
 
 
Adéla z Blois
 
 
Jindřich I. ze Champagne
 
 
 
 
 
 
Engelbert Korutanský
 
 
Matylda Korutanská
 
 
 
 
 
 
Uta Pasovská
 
 
Marie ze Champagne
 
 
 
 
 
 
Ludvík VI. Francouzský
 
 
Ludvík VII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Adéla Savojská
 
 
Marie Francouzská
 
 
 
 
 
 
Vilém X. Akvitánský
 
 
Eleonora Akvitánská
 
 
 
 
 
 
Eleonora ze Châtelleraultu
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margaret II, Countess of Flanders na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta II. Flanderská ve Wikimedia Commons

Flanderská hraběnka
Předchůdce:
Johana
12441278
Markéta II. Flanderská
Nástupce:
Vít
Henegavská hraběnka
Předchůdce:
Johana
12441253
Markéta II. Flanderská
Nástupce:
Jan I.
Henegavská hraběnka
Předchůdce:
Jan I.
12571280
Markéta II. Flanderská
Nástupce:
Jan II.