Marie z Brienne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marie z Brienne
Portrét
Narození 1224
Jeruzalém
Úmrtí 1275 (ve věku 50–51 let)
Neapol
Pochován Assisi
Potomci Filip z Courtenay
Otec Jan z Brienne
Matka Berenguela Leónská

Marie z Brienne (asi 12251275) byla císařovna Balduina II. Konstantinopolského, latinského císaře v Konstantinopoli.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou Jana z Brienne a jeho třetí manželky Berenguely Leonské. Marie byla mladší, nevlastní sestrou Jolandy Jeruzalémské. Byla také sestrou Alfonse z Brienne.

Jejími prarodiči z matčiny strany byli Alfons IX. Leónský a jeho druhá manželka Berenguela Kastilská.

Sňatek[editovat | editovat zdroj]

19. dubna 1229 byla zasnoubena s Balduinem II., mladý dědic Latinského císařství, během jehož nezletilosti byl Mariin otec regentem. Manželství mělo vytvořit dynastické spojenectví mezi oběma vládci. Marii byly v době zasnoubení asi čtyři roky, její rodiče se vzali v roce 1224.

Svatba se konala v roce 1234. Nevěstě bylo asi devět let, ženichovi asi sedmnáct. Po svatbě se Marie stala císařovnou junior latinské říše. Císařovnou senior byla její matka. Jejich manželství bylo zaznamenáno v kronice Alberica z Trois-Fontaines.

Císařovna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1236 byla Konstantinopol obležená kombinovanými silami bulharského cara Ivana Asena II. a Jana III. Dukase Vatatzése, byzantského císaře. Město bylo bráněno pouze malou posádkou rytířů, flotilou Benátské republiky a menší silou zaslanou Geoffreyem II. z Villehardouinu. Městobylo ušetřeno jen díky hádce mez dvěma spojenci, kteří se přeli o to, kdo by převzal vládu nad městem, kdyby ho dobyli.

V každém případě, Jan z Brienne převzal vedení nad obranou města. Balduin odjel do západní Evropy, požádat o pomoc. Jan zemřel 27. března 1237, Berenguela ho následovala 12. dubna. Dvanáctiletá Marie byla jmenována velitelkou města, jako jediný přítomný člen císařské rodiny. Balduin se vrátil až v červenci 1239.

Balduin se vrátil v čele křižáků ze západní Evropy. Bylo jich asi třicet nebo šedesát tisíc. Město padlo v roce 1240, ale jiné úspěchy protivníci neměli. Marii bylo asi patnáct let, když se její manžel vrátil do svého hlavního města.

Dne 15. dubna 1240 (Velikonoce) byl Balduin v Hagii Sofii korunován latinským císařem. Jejich jediný známý syn, Filip z Courtenay se narodil v roce 1243. Toto období relativního klidu však nemělo trvat dlouho. Balduin na konci roku 1243 odešel do Francie, kde měl v úmyslu hledat podporu u krále Ludvíka IX. Během jeho nepřítomnosti se Marie stala vládkyní říše, s Filipem z Toucy, který byl z počátku regentem. Filip byl synem Narjota z Toucy a jeho první manželky. Jeho atka byla dcerou Teodora Branase a Anežky Francouzské. Balduin byl nepřítomen několik let, nejdříve zůstal ve Francii a pak spolu s Ludvíkem IX. vyrazil na Sedmou křížovou výpravu. Vrátil se 8. října 1248.

Asi měsíc po Balduinově příjezdu, Marie odjela z Konstantinopole do západní Evropy. Následovala pokyny Blanky Kastilské, své pratety, která zařídila její návštěvu a dala Balduinovi 20 000 livrů, výměnou za dva sliby: že neprodá své pozemky v Namur, a že ji Marie do měsíce po Balduinově příjezdu do Konstantinopole navštíví. Balduin dal pokyn k přípravě čtyř ozbrojených lodí, aby Marii doprovázely do zahraničí. Marie přijela na Kypr, kde Ludvík IX. se svými křižáky čekal na příznivý vítr pro jejich lodě. Chtěli pokračovat do Akkonu. Křižáci se o Marii postarali. Pravděpodobně brzy poté, co opustila Kypr, Marie přijela 30. ledna 1240 do Euboie, do Francie se dostala v květnu. Podle Flanderské kroniky Marie u pratety Blanky zůstala až do její smrti v roce 1252, poté šla bydlet do manželova panství v Namur. Pro příští roky se Marie neúspěšně přela s Jindřichem Lucemburským při řízení těchto pozemků--které byly zdrojem pro císaře i císařovnu--až do 17. června 1258, kdy byly tyto země a hrady postoupeny Markétě Flanderské. Poté odešla ke kastilskému dvoru, kde získala peníze na výkupné pro jejího syna Petra, který byl držen jako rukojmí benátskými bankéři, byl propuštěn někdy mezi červnem 1258 a 1. květnem 1261.

Pád Konstantinopole[editovat | editovat zdroj]

Císařský pár neudržel své hlavní město dlouho. Když byzantská síla dorazila do vesnice Silivri, zjistili vojáci od místních zemědělců, že celé latinské posádce i benátskému loďstvu chybí vedení. Byzantská vojska dlouho neváhala.

V noci 25. července 1261 se Alexios Strategopulos a jeho muži přiblížili k městských hradbám a schovali se u kláštera Pege. Alexios nařídil části svých mužů, aby jim udělali cestu do města tajnou chodbou. Napadli hradby zevnitř, překvapili stráže a otevřeli bránu, což umožnilo vstup byzantských sil do města. Obyvatelé Konstantinopole byli překvapení, a po nějakém boji se byzantinci zmocnili města. Díky včasnému příjezdu vracejícího se benátského loďstva, byli konstantinopolci evakuováni, ale měsro bylo ztraceno navždy. Marii s manželem se pravděpodobně podařilo uprchnout.

Vyhnanství[editovat | editovat zdroj]

Benátské loďstvo odvezlo Balduina a Marii na Euboiu, odtud pokračovali do Atén, Apulie a pak zpět do Francie. V následujících letech žili tak, že prodávali svá práva na různé tituly a pozemky.

Dne 26. března 1263 jejich práva na Namur koupil Guy z Dampierre. Namur byl v té době v držení Jindřicha V. Lucemburského, ale Guy ho v roce 1268 úspěšně ovládl. V lednu 1266 jejich práva na soluňské království koupil Hugo IV. Burgundský za 13 000 livrů.

V říjnu 1273 Balduin zemřel v Neapoli. Marie ho přežila o dva roky. Byla pochována v Assisi.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Marie s Balduinem měli jednoho přeživšího syna:

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie of Brienne na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]