Mantikora bradavičnatá
 Mantikora bradavičnatá | |
|---|---|
 Mantikora bradavičnatá: vlevo samec, vpravo samice | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | brouci (Coleoptera) |
| Čeleď | střevlíkovití (Carabidae) |
| Podčeleď | svižníci (Cicindelinae) |
| Rod | mantikora (Manticora) |
| Binomické jméno | |
| Manticora latipennis Waterhouse, 1837 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mantikora bradavičnatá (Manticora latipennis) je druh brouka náležející mezi svižníky. Žije v pouštích a polopouštích jižní části Afriky.
Je to robustní brouk s tělem dlouhým čtyři až sedm centimetrů a nápadně širokým, s pevnou vnější kostrou. Je černě zbarvený, povrch krovek je lesklý a pokrytý drobnými hrbolky, které mu daly druhové jméno. Rodové jméno je odvozeno od mantikory, příšery z perské mytologie.
Mantikora bradavičnatá je dravá ve stadiu larvy i dospělce. Larva číhá na kořist skrytá v zemi, kdežto dospělá mantikora je aktivním lovcem. Vede noční způsob života a orientuje se pomocí velkých očí. Nelétá, zato dokáže velmi rychle běhat; kořisti, kterou tvoří převážně různý rovnokřídlý hmyz, se zmocňuje pomocí masivních klešťovitých kusadel. Samci mají kusadla větší než samice a slouží jim také k držení partnerky při kopulaci.
Ve folklóru domorodců vystupuje mantikora bradavičnatá jako ztělesnění smrti. Jules Verne popsal tohoto brouka v románu Patnáctiletý kapitán.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslav Mareš, Vlastimil Lapáček: Nejkrásnější brouci tropů. Academia, Praha 1980.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mantikora bradavičnatá na Wikimedia Commons 
Taxon Manticora latipennis ve Wikidruzích- Piotr Naskrecki: The Smaller Majority
- John L. Capinera: Encyclopedia of Entomology
- BioLib.cz
