Mantikora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o mytologické bytosti. O brouku pojednává článek mantikora bradavičnatá.
Mantichora (Joannes Johnstonus, 1678)

Mantikora (nebo též "Mantichora") je v řecko-perské mytologii tvor s tělem lva a někdy je vyobrazovaný s tváří člověka s ostrými zuby. Má ocas, kterým může, dle některých autorů, střílet jedovaté bodce. Bohové na Olympu mantikoru za její zločiny vyhostili z Řecka.

To k bájesloví. Mantichory ovšem existují i v reálu. Jde o poměrně velké (5 až 7 cm; pro představu: http://www.ifauna.cz/bezobratli/forum/r/detail/273955/dokaze-nekdo-urcit-druhy-bezobratlych-z-kalahari) a nehezké brouky náležející mezi svižníky, z čeledi střevlíkovitých, jejichž nejznámějším představitelem je mantikora bradavičnatá. Vyskytují se na jihu Afriky a jsou to velmi aktivní hmyzí predátoři, kteří dokáží napadnou, ulovit a zkonzumovat i menší obratlovce (žabky, ještěrky, mláďata myší ...).

Vrátíme-li se k tématu mytologických mantichor, pak platí, že jejich dělení není až tak jednoduché, a to ač všechny patří mezi tzv. chiméry. Jsou to dravci, oficiálně lidožraví. To konečně znamená překlad jejich názvu z řečtiny (http://www.fext.cz/bestiar/bestiar_003.htm). Budeme-li je brát (s jistou dávkou nadhledu) jako reálné tvory, pak lze spíše předpokládat, že by se člověk mohl z-času-na-čas dostat na jejich jídelníček.

Mantichory, pokud jde o základní rozlišení, pak mohou mít dračí podobu (https://web.archive.org/web/20160911040550/http://moon.pismenkuje.cz/45-mantichora.html) a podobu kočkovité šelmy. Ty „kočkovité“ se dále dělí na okřídlené (http://lyria.blog.cz/0606/mantichora) a neokřídlené. Neokřídlené bývají vyobrazovány (ne však vždy; viz: http://fredmarschall.com/fantastische-beesten) s rozježeným „střapcem“ chvostu (http://galeriefantasy.wgz.cz/rubriky/galerie/bestiar). Dle pověstí mají mantichory na konci ohonu trn ne nepodobný trnu štíra (http://harrypottersvet.blog.cz/1109/mantichora) nebo onen „střapec“ z bodlin podobných dikobrazím. Obě zakončení obsahují jed. Ten by neměl být smrtící, ale pouze paralyzující a velmi bolestivý. Okřídlené mantichory pak buď mají blanitá křídla „netopýřího typu“ (http://harrypottersvet.blog.cz/1109/mantichora) nebo perutě. Jen někteří autoři jim přisuzují schopnost jedovaté ostny vystřelovat. Častěji se předpokládá spíše to, že jimi (ať již škorpióním žihadlem nebo oním ostnovým „střapcem“) musí bodnout. Také ne vždy (viz výše) nalézáme mantichory vyobrazovány s lidskými obličeji. Velmi často si „ponechávají“ tvář predátora, ze kterého „vzešly“ (to je např. kočkovité šelmy). Pro dračí mantichory obecně platí, že by mělo jít o jednohlavého draka (tedy saň?) s jedovým bodcem (nebo, až třemi, bodci; podobně s Wyverny, viz: http://www.zaklinac-game.estranky.cz/clanky/dulezite-pro-hru/bytosti/) na ocase (a zřejmě by pak neměly mít schopnost chrlit plameny). Dračí mantichory pak mohou být vyobrazovány s velmi půvabnými ženskými rysy nebo až s polovinou těla (krásné) ženy. Dračí mantichorové (jestliže přijmeme možnost, že v případě mantichor jde o pohlavního rozmnožování schopné tvory) pak lidské rysy zcela postrádají.

Dle některých autorů (https://web.archive.org/web/20160911040550/http://moon.pismenkuje.cz/45-mantichora.html) jsou mantichory totiž bezpohlavní a výtvory zla. Dle jiných jsou mantichorové a mantichory (https://web.archive.org/web/20170217223654/http://moon.pismenkuje.cz/45-komentare.html#20401). Jejich profilace je pak poněkud složitější. Vždy však jde o silově velmi dobře disponované a aktivní dravce.

Lev sv. Marka na průčelí baziliky svatého Marka v Benátkách

Bílí okřídlení mantichorové (bez ohledu na typ křídel), bez ohledu na zbarvení mantichorové a mantichory s perutěmi (tedy s křídly podobnými těm, která vidíme u lva sv. Marka) a dračí mantichory („dámy“) by měly vždy stát na straně dobra. Sami si však určují co dobro je a co není i to kdy a jak se za něj postaví (https://web.archive.org/web/20170217223654/http://moon.pismenkuje.cz/45-komentare.html#20401). Mantichory s perutěmi často ukrývají jedovatý trn v „běžném“ srstnatém zakončení ocasu. Sexuální zvyky nejsou jasné, ale zřejmě by bílí mantichorové měli být partnery mantichor-dračic a „pernatí“ mantichorové a mantichory pak sobě vzájemně. „Dobré“ mantichory a mantichorové mají být plně odolnými vůči temné a zlé magii.

Naopak-mantichorové draci, mantichory tmavé barvy s blanitými ("netopýřími") křídly a neokřídlené mantichory a mantichorové by měly být stoupenci zla a temnoty. Jenže existují i další vyobrazení (např. viz: http://iskatrah.wikia.com/wiki/Mantichora_skvrnit%C3%A1 a http://good-and-evil.blog.cz/0810/mantichora-2) mantichor a mantichorů (skvrnitých, s tygřími pruhy, šavlozubých ...), u kterých se lze zřejmě o charakteru jen dohadovat. Takto můžeme předpokládat, že jejich postoj k dobru a zlu, k temnotě a světlu, je prostě jen věcí jejich povahy a případně pak i volby. Jde-li o aspekt rozmnožovacích zvyklostí bylo by takto logické předpokládat, že mantichorové-draci jsou partnery tmavých (temných) okřídlených mantichor. Neokřídlené mantichory a mantichorové sobě navzájem. A podobně by tomu mělo být i u jejich ostatních druhů a mutací.

Mantichorové a mantichory se vyskytují i v heraldice (samozřejmě-pak to jsou vždy ti bájeslovní tvorové, nikoliv brouci; viz: https://openclipart.org/download/182805/Mantichora.svg a http://www.clker.com/cliparts/3/5/2/e/11971216761318188562ulle_winged_lion.svg.med.png). V takovém případě je mantichor či mantichora vždy kladnou (za dobrem stojící a svobodymilovnou) erbovní figurou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]